Lea
Dlouhou dobu potom co Emma zemřela jsme se Lukem potáceli v lese než konečně vyšel správný měsíc.

Měsíc po tragédii
Lukas a já jsme teď nerozlucitelni. A moc nám chybí Emma. Už je to měsíc od té tragédie a mamka ještě nejedla.

"Luku mamka už měsíc nejedla.."
"Já vím Leo potřebuje krev ale nechce!" Řekl Lukas

"Co budeme dělat?"Zeptala jsem se.
"Táta je kdo ví kde tak asi násilným procesem"
"Dobře"odvětila jsem

Přišli jsme za mamkou a chytili jí byla tak slabá že se nemohla bránit. Nalili jsme do ní tolik krve co jsme měli v lednici a hned měla tu správnou bledou barvu.

"Mami všechny to zasáhlo ale jíst musíš" řekl Luke jak jí pustil
"A vám nic není?!" Rekla Mamka
"Ne" odpověď byla sborově
"Dobře"odvětila
"Tak co budeme dělat" nadhodila jsem
"Máte pravdu pujdem si zalovit" řekla mamka a zvedla se
.
.
.
.
.
.
.
Po roce se vše srovnalo a bylo vše jak má být, protože jsme objevili zaklínadlo tak mocné co vrací sílu života.