,,Paní Chantal," zasmál se Sam, ,,vy jste snad zažila i dinosaury." Jeho věta byla sice myšlena ze srandy, ale elfka nevypadala, jakoby jí to přišlo zas tak vtipné. Trochu si přesedla na místě a zesílila stisk na pádle, kterým zabrala. ,,Nejste daleko od pravdy," zamumlala si Chantal pro sebe, tak potichu a nesrozumitelně, že to neslyšel ani trpaslík za ní. Jen uším jednoho společníka neuniklo nic. Legolas svraštil obočí, ale neřekl nic.
Rozhodl se prozatím mlčet. Hodlal se ji zeptat, až budou sami.

Pádlovali ještě dlouho, než Aragorn usoudil, že je čas oběda a odpočinku. Proto přirazili loďky ke břehu, uvázali je tak, aby žádná neuplavala i s jejich zavazadli a potom z nich vystoupili. Neměli ještě takový hlad, aby rovnou začali s vařením, a proto se rozhodli si prostě jen odpočinout. 

Boromir s trpaslíkem se uvelebili ve stínu pod stromem s nezvykle hustou korunou a tlustým kmenem, o který se opřeli a s úsměvy na tvářích pozorovali hobity u řeky. Ti si všichni čtyři posedali na samý okraj břehu a smočili si nohy v příjemné vodě. Až k jejich společníkům doléhal jejich veselý smích a rozjařené historky. A Společenstvo bylo rádo, že se pulčíci baví.

Aragorn si sedl do stínu pod koruny stromů, na velký zaoblený kámen. V puse žmoulal stéblo obylniny, kterou zřejmě utrhl kdesi kolem. Vytáhl z pochvy nožík a po chvíli s ním začal ořezávat léčivé byliny, které rostly za kamenem, na kterém seděl. Moc dobře věděl, že by se jim mohly ještě hodit. Chantal se narozdíl od ostatních neuvelebila nikde na zemi. Jak měla ve zvyku na svých cestách, odpočívala v korunách stromů. Nejen, že jí to přišlo mnohdy pohodlnější než tvrdá a studená zem, ale navíc si tak připadala bezpečněji, když odpočívala.

Vyhlědla si jeden ze stromů blízko u řeky, kde si vesele hráli hobiti, a bez obtíží vylezla po pár větvích až do samé koruny. Uvelebila se a s úsměvem sledovala, jak na sebe Smíšek s Pipinem se smíchem cákají vodu. Její uši zbystřily, když zaslechla tichounké zašustění listů vedle sebe. Instinktivně  a rychle sáhla po dýce v pocbvě na jejím boku, chopila se její rukojeti a tasila ji. Dřív, než jí tak vůbec došlo, kdo vetřelec vlastně je, měla osoba ostrou čepel její zbraně u krku. ,,Áyalyë, Chantal," ozval se pomalu Legolas, který se zastavil hned, co ucítil ostří na své kůži. Na rtech se mu však rozlil pobavený úsměv, jelikož elfka vypadala docela zaraženě.

S povzdechem zasunula dýku zpět do pouzdra a potom se otočila směrem k Legolasovi. I ona se musela pousmát. ,,Quildë elyë ná," prohlásila a sledovala, jak si elf sedá vedle ní. Dal si pozor, aby jí nevkročil do osobního prostoru, ale přesto byl blízko. Nevadilo jí to. Legolas se nad její poznámkou pousmál. ,,Nejsi jediná, kdo dokáže tiše našlapovat," podotkl. Chvíli bylo ticho a potom Legolasův výraz zvážněl. ,,Chtěl jsem se tě zeptat," prolomil nakonec ticho a podíval se na elfku vedle sebe. Nepříjemně se zavrtěla a přesedla si na místě. ,,Maquetlyë," promluvila, ,,nemohu zaručit, že odpovím." Legolas s tím počítal. Věděl, že Chantal nechce odkrýt svou identitu a respektoval její rozhidnutí. Přikývl. ,,Předtím na řece, při řeči o dinosaurech," začal a elfka rychle pochopila, kam tím míří, ,,hlarnnÿe le."

Chantal chvíli mlčela a přemýšlela. Potom si tiše povzdechla a pousmála se. ,,Mohlo mi dojít, že to tvé uši zaslechnou," řekla a Legolas jí úsměv opětoval, ,,lamya." ,,Nemáš velmi ušlechtilí slovník na příslušnici sličného národa," zamračil se, když k jeho uším dolehla další nadávka od Chantal. Dívka se pouze ušklíbla a pokrčila rameny. ,,Pocházíme z různých rodin," odvětila, ,,různé mravy." Legolas ji raději odignoroval a posunul se tak, aby se zády neopíral na nepříjemném výrůstku ve kmeni, který jej bodal do kříže. ,,Odpovíš?" Podíval se na dívčinu tvář a ke svému vlastnímu údivu zjistil, že se usmívá. Přikývla. ,,Tobě ano, inyae."

Legolas protočil očima a povzdechl si, jelikož mu bylo jasné, že už se Chantal přezdívky nepustí. Bude mu tak říkat ještě pěkných pár dní, né-li měsíců. Osel, a to je dědicem trůnu v Temném hvozdu. ,,Fenumë," ozval se po chvíli elfčin hlas. Řekla to tak prostě a ledabyle, jakoby o nic nešlo. ,,Prosím?" Svraštil Legolas obočí zaraženě, když mu došlo, co řekla. Chantal jen dál v klidu ležela, žádné velké emoce. ,,Draci?" Vyhrkl po chvíli a dívka se pousmála. Přikývla v souhlas a dál sledovala řeku pod nimi. Nechala tak Legolase jen zaraženě sedět a pobírat informaci.

On sám draky zažil. Mocné severské, kteří pustošili krajiny a zabíjeli jak se jim zlíbklo. Šmak, který ovládl Erebor, byl jedním z příkladů. ,,Ano, draci," potvrdila po chvíli ticha Chantal a zastavila tak tok jeho myšlenek. ,,ohniví a ledoví ze severských oblastí. Žili v mém hvozdu, předtím než zanikl." Legolas chvíli jen tiše seděl a zpracovával vše, co dolehlo k jeho uším. ,,Manen?" Vydechl po chvíli a upřeně se na Chantal zadíval. Neodpověděla.

Potom se body v jeho mysli spojili. Teď, když věděl o přítomnosti draků, došlo mu něco jiného. ,,Ty popáleniny na tvém těle," začal pomalu, dívajíce se na elfčinu tvář. Cítil jak ztuhla. ,,To ti draci?" Zavládlo ticho. Byl slyšet pouze elfčin přerývavý dech. Legolas svraštil obočí při pohledu na její tvář. Nevypadala jako ve své kůži. Dokonce by se vsadil, že slyší i zrychlený tlukot jejího srdce. ,,Nevím," promluvila po chvíli nejistým hlasem, ,,co myslíš." Legolas si tiše povzdechl a posadil se blíž. Tak, aby jí mohl pohledět do tváře. ,,Myslím, že víš."

Chantal byla bledá, nesvá, něco bylo špatně. ,,Manen?" Zeptala se po chvíli a zvedla k elfovi své oči. Jiskra v nich jakoby se vytratila. Legolas se zamračil a sklopil pohled k jejím jemně se třesoucím rukám. Pozoroval, jak si Chantal bezmyšlenkovině zarývá nehty do kůže na pravé dlani, jakoby se snad snažila uniknout z reality. ,,Viděl jsem je v Lothlórienu. Pomáhal jsem Ignis," odpověděl jí po chvíli na otázku a pozoroval, jak se její ruce třesou o něco více. Nechtěl, aby se cítila zle, zeptat se však musel. I když toho začínal pomalu litovat.

,,Co všechno," začala po malé odmlce znovu Chantal. Její hlas se jemně třásl, jakoby zadržovala slzy. V jejích očích však nebyla vidět jediná kapka. Legolas zvedl pohled k její tváři a setkal se s jejíma blankytně modrýma očima. Měly teď podobnou barvu jako její jindy plavé vlasy. Na nich se však mísila ještě jedna barva. Černá. ,,Co všechno jsi viděl, Legolasi?" Dokončila svou otázku a elf slyšel jak polkla. Netušil proč ji to tak znepokojilo, ale měl o ni starost. Chantal najednou vypadala, jakoby pro ni skončil svět. ,,Ignis rozpárala tvou košili," začal pomalu a stále klopil pohled. Nedokázal držet oční kontakt, když se elfka takhle tvářila. Tak zraněně. ,,Viděl jsem popáleniny," vydechl a Chantal zatla zuby, ,,popáleniny a jizvy. Spousty šrámů a modřin."

Elfka si zatlačila nehty ještě silněji do kůže na pravé dlani. Tak hluboko, že z některých míst začala pomalu odkapávat krev. Ne moc, ale pro znepokojení elfa sedícího naproti ní to stačilo. Znovu upřel zrak na její ruce a svraštil obočí. Měl o ni starost. ,,Chantal-" zvedl pohled k její tváři. Zasekl se, víc toho říct nestihl. Místo blankytně modrých očí na něj nyní hleděly dvě duhovky černé jako uhel. Bezhlasu sledoval, jak k němu efka natáhla ruce. Nebránil se, nechal ji.

Chantal uchopila jeho tváře z obou stran, stále se mu dívajíce přímo do očí. Její vlasy nabraly barvu nočního nebe. Kromě pár bílých pramínků, nezbyl jediný, který by nebyl uhlově černý. Legolas nic neříkal, jen sledoval její počínání. Cítil její hladké ruce na svých tvářích a i když by jindy musel uznat, že se mu to líbí, teď ai nebyl jistý, jak se má cítit. Pocit z toho dobrý opravdu neměl. ,,Chantal," zkusil to znovu tichým nejiatým hlasem. Odpovědi se mu však nedostalo.

Elfka se přiblížila, stále držíce Legolasovy tváře jemně v rukou, a přiložila své čelo k tomu jeho. Zavřela oči a chvíli jen vnímala jeho dech. Jedna osamělá slza opustila její oko. ,,Promiň mi to," zašeptala. Legolas nestihl nic říct, nic udělat. Chvíli zaraženě seděl, naprosto zmatený. Jeho hlava se točila a u spánků jej bolelo. Nevěděl proč.

,,Dobrý?" Usmála se na něho elfka, opírající se o kmen stromu, na kterém seděl. Legolas zamrkal a rozhlédl se okolo sebe. Nepamatoval si, co posledních pár minut dělal a to, že sedí v koruně stromu mu nijak nepomáhalo. ,,Jen se mi zamotala hlava," pousmál se nakonec na plavovlásku, která jej stále ustaraně sledovala. Nehodlal to řešit. Vstal a přesedl si tak, aby mohl sedět vedle Chantal a opřít se o kmen vedle ní. Při přelézání si všiml její ruky. Byly na ní viditelné malé ranky, jakoby se někde škrábla. ,,Co se stalo?" Zeptal se jí a natáhl ruku, aby mohl zkontrolovat její zranění. Chantal sebou však trhla a dlaň rychle odtáhla. Legolqs se zarazil nad její reakcí, ale když se na něho usmála, nechal to být. ,,Jen jsem se škrábla, když jsem sem lezla," uklidnila ho, mezitím, co si prsty opatrně stahovala rukáv pravé ruky dolů, ,,nic víc."

...

Ještě chvíli tam tak posedávali. Od chvíle, kdy se Legolas probral ze zmatení, rozvedli hned několik zajímavých konverzací. Nebylo to nic o Chantalině minulosti, ani o tom, kdo vlastně je, nebo co je jejím cílem a dívka si tak mohla konečně bezstarostně povídat. Nemusela se strachovat, že prozradí něco, co by Legolas vědět neměl.

,,Pojď," usmála se a chytila překvapeného elfa za zápěstí. Bez varování se zvedla a vydala se po větvích cestou, kterou předtím vylezla nahoru. Legolas špatně došlápl, zavrávoral a jelikož jeho ruku Chantal nepustila, vzal ji k zemi s sebou. Byla to hlasitá rána, jak oba dopadli do trávy pod stromem po tom, co trefili pár větví. Plavovláska skončila na zádech na zemi, zatímco se mladý elf přímo nad ní držel na rukách tak, aby ji nezalehl.

,,Inyae," špitla po chvíli, kdy na sebe jen tiše hleděli, Chantal a na rtech se jí rozlinul pyšný úsměv. Legolas jen protočil očima, usmíval se. Teď mu její poznámka ani tolik nevadila. Ne, když byl tak blízko k její tváři. Tak blízko, že viděl i malé detaily na jejím obličeji. Pihy, které jí vystoupily pod slunečním svitem, plné rty a blankytně modré oči. Vsadil by se, že nabrably jemně růžový odstín. To si však musel nechat pro sebe.

Chantal přerušila jejich oční kontakt a zahleděla se na jeho tvář. Zvedla ruku a prsty přejela po škrábanci, který se táhl od koutku úst až k levému spánku. Opatrně a pomalu mu setřela krev z tváře a znovu se zadívala do jeho očí. Legolas z ní za celou tu dobu nespustil pohled. A Chantal cítila, jak jí rudnou líce. To byl moment, kdy věděla, že musí ze situace ven. Kdyby tam ležela ještě chvíli, byla si jistá, že by jí zrůžověly vlasy a to si v přítomnosti celého Společenstva nemohla dovolit.

Bez varování Legolase rychle chytila za ramena a prudce jej odstrčila tak, že měla prostor se posadit. Okamžitě vyskočila na nohy, narovnala se a hlasitě si odkašlala, snažíce se zastavit zčervenání svých lící. Elf ještě chvíli zaraženě seděl a potom se zvedl taky. Hrdě se narovnal a poškrábal se na zátylku. Oba se rozhlíželi okolo sebe a snažili se nenavazovat oční kontakt. ,,Hezké počasí," poznamenala Chantal důležitě. Legolas jen přitakal a pokýval hlavou. Trapnější situace už to být nemohla.

,,Co vy dva? Nejdete k vodě?" Přerušil jejich rozpaky nakonec Pipin, který si stále vesele cachtal nohy v řece a povídal si se svými přáteli. Když si všiml, jak tam postávají, napadlo jej, že by se k nim mohli alespoň přidat. Chvíli se k němu žádná odpověď nedostala. Nakonec se však na Legolasově tváři ukázal poněkud podlý úsměv. Něco jej totiž napadlo. A elfce se to určitě líbit nebude. ,,Chantal půjde," usmál se vřele na hobita. Plavovláska jen šťastně přikývla, jelikož si myslela, že Legolas mluví o obou z nich. Když jí však došlo, co vlastně řekl, zarazila se a začala v duchu přemítat o tom, co tím vlastně myslel. Úsměv z tváře ji vmžiku zmizel.

Bez toho, aby se stihla jakkoliv bránit, ji Legolas zručně podebral pod koleny a vyhodil si ji do náruče. Jindy by to možná působilo romanticky, ale teď, když Chaantal pochopila, kam se jí to vlastně hodlá odnést, se jí to pranic nezamlouvalo. Začala se kroutit a kopat za účelem se z elfova sevření vyvléci. Bylo to však marné, držel ji pevně. ,,Fainulyë, Legolas," zavrčela a probodla jej vražedným pohledem, ,,sin rato! Undu!" Elf však na její výhružky nereagoval a dál s ní vesele kráčel ke břehu řeky, kde jej zaujatě sledovali hobiti.

Lgolas se po chvíli zastavil a podíval se na rozzlobenou dívku ve svých rukách. Sledovaly jej dvě rudé oči, ze kterých dokázal vyčíst více nadávek, než kolik Chantal za celou výpravu vypustila z úst. ,,Áva carë, Legolas," sykla na něho, ale úsměv na jeho rtech jí značil, že už ji od řeky nic nezachrání. ,,Fainunyë, Chantal," řekl a pokročil ještě o krok blíž k řece, ,,aistalyë!" S těmito slovy dívku opravdu pustil ze svého sevření. Jenže přesně to Chantal nechtěla. Ne když stál nad řekou a vodou, do které padala. ,,Vá!" Vyjekla zděšeně a zamáchala rukama ve vzduchu. Nemohla se však již uchránit před pádem do vody.

Hned co její hlava zmizela pod hladinou, začali se hobiti, kteří celou scénu zaujatě sledovali, nahlas smát. ,,Teda pane," usmál se Sam na Legolase, který hrdě stál a sledoval svůj výtvor, ,,vy si ale vyslechnete nadávek." A měl pravdu. Jen co se z vody vynořila elfčina hlava a ona vyprskla vodu, která se jí při pádu dostala do úst, zasypala Legolase salvou nadávek. Elf jen pobaveně sledoval, jak nahněvaná rudovláska nahlas vyjadřuje všechny své pocity. Slovy mířenými přímo na něj. A nemohl říct, že by se poslouchala hezky. Rozčilená Chantal měla snad ještě dvakrát horší slovník než normálně.

,,Inyë equë áva care, naa tereva ulua!" Zlobila se dál Chantal, zatímco si pracně odendávala mokré vlasy z obličeje. Povyk u vody vzbudil i pozornoat Aragorna, který si v klidu hověl ve stínu u kamene. Zvedl se a stejnětak jako Gimli, který si nemohl nechat ujít ztrapnění špičatého ucha, se vydal směrem ke břehu. Jen Boromir zajímavou scénu promeškal, jelikož ve stínu pod stromem usnul. Hluk, který od vody vycházel však nakonec vzbudil i jeho. Zamručel a začal se pomalu rozkoukávat.

,,Galandúr," zasmál se Legolas, když z elfčiných úst nepřestávaly vycházet nadávky. Začínala být už dokonce i kreativní. Jeden by se bál, co všechno by mu o něm v hádce vůbec řekla. Rozhodně by se nedržela zpátky. Jeho slova Chantal zarazila. Její vlasy zrudly ještě víc, než předtím. A Legolas v tu chvíli pochopil, že je zle. Měl raději zůstat zticha. ,,Histerka, histerka," zavrčela Chantal, když probodla elfa skrz naskrz vražedným pohledem, ,,mně nikdo nebude nazývat histerkou, tupaa!"

,,Měl byste raději utéci," poznamenal Pipin směrem k Legolasovi, když viděl, jak k nim elfka ve vodě rychle vyrazila. ,,Pravda," pousmál se nervózně Legolas. Chantal plavala rychle a u břehu byla hned. Elf tak nestihl ani naplánovat únikovou cestu. Rudovláska se na něho nevinně usmála a vystoupila nohou na břeh, jakoby chtěla vylézt ven. Neměla však v plánu dostat se na pevninu. Místo toho rychle chytila nic netušícího Legolase a Pipina stojícího po jeho boku, za pláště. Věnovala jim oběma jeden pyšný úsměv, než je silou stáhla k sobě do vody. ,,Co to-" vykřikl Pipin, ale nestihl nic udělat. Ani Legolas se nedokázal zachránit před řekou.

Chantal se rychle vynořila a začala se smát při pohledu na promočeného elfa a pulčíka, který usilovně kopal nožičkama, aby se udržel hlavou nad hladinou. Legolas vyplivl vodu z úst a spražil elfku pohledem. Ta se jen zasmála a pěstí ho jemně udeřila do ramene. ,,Zasloužil sis to, inyae." A Legolas chtě nechtě musel uznat, že měa pravdu. Netrvalo to tak dlouho a smál se taky.

Sam, který stále postával na břehu se ohlédl na Smíška s Frodem. Oba na něj bezmyšlenkovitě kývli. Mysleli na to samé. Rychle vyskočili na nohy, poodstoupili o pár kroků a potom se s křikem rozeběhli k řece. S hlasitým křikem všichni naráz skočili do vody tak, aby nesrazili nikoho ze společníků, kteří už se koupali. ,,Ringwe perino," zasmála se Chantal a odhrnula si zmáčené vlasy z očí, po tom co ji po Frodově skoku do řeky trefila vlna vody přímo do obličeje. Legolas se na ni pobaveně podíval a byl rád, že její vlasy už nezáří rudě, ale jsou zase normálně plavé. Jen trošku tmavší, teď, když je měla mokré. Ani si neuvědomoval, že je to poprvé, co vidí elfku s rozpuštěnými vlasy. Vždy je měla pevně sepnuté v drdolu, ale ten se jí kvůli hodu do vody rozvázal. Zlatavou korunu, která jej vždy podpírala, tak teď Chantal držela pevně v jedné ruce.

Z vody se vynořily hned tři hobití hlavy a okamžitě se daly do hlasitého smíchu. Pipin rychle doplaval ke Smíškovi a ten jej okamžitě začal pošťuchovat. Za chvíli tak ve vodě byla bitva, jelikož jeden druhému se smíchem potápěli hlavu. Bylo jim spolu dobře, jakoby na chvíli zapomněli na strasti a nebezpečí jejich cesty. I Aragorn se bavil, avšak z bezpečí pevniny. Postával na břehu po boku traslíka Gimliho a rozespalého Boromira, který před chvílí konečně dorazil. Musel přeci zjistit, co u řeky způsobilo takový rozruch.

,,Lamya," sykla Chantal s podlým úsměrem směrem k Aragornovi s vědomím, že jí rozumí. Hodlala do řeky dostat i zbytek Společenstva, ať už dobrovolně nebo násilím. Chodec svraštil obočí a založil si ruce na hrudi. Chvíli se nic nedělo a elfka začínala pochybovat, že její metoda pobízení nadávkou měla nějaký účinek. ,,Tihlalyë," ozval se po chvíli hraničářův hlas, jak si odepl opasek, aby si nenamočil zbraně a potom se rozeběhl ke břehu. Chantal se rozzářily oči, když viděla, jak Aragorn bz váhání skočil do řeky za nimi, div omylem nestrefil chudáka Sama, který nestihl odplavat z cesty.

,,Hurá!" Vykřikli naráz Smíšek s Pipinem, kteří se konečně přestali pošťuchovat a s nadšením sledovali, jak se Aragorn vynořil z vody. ,,Nebylo to tak zlé, lamya," usmála se Chantal na hraničáře hned, co si odstranil zmáčené vlasy z očí a podíval se na ni. ,,Moodime," pousmál se Aragorn a jemně elfku praštil rukou do ramene. Byl rád, že se jim alespoň trochu otevřela a oni jí tak mohli začít více věřit. Musel uznat, že z ní ze začátku neměl dobrý pocit. Teď už jí věřil, i když to nebylo stoprocentní.

Boromir se dlouho nezdržoval. Věděl, že i kdyby do vody neskočil dobrovolně, jeho společníci by jej do ní nakonec nějak dostali. A on opravdu nehodlal riskovat, že ještě skončí v jejich zajetí, aby ho tam mohli hodit. To se raději sám rozeběhl a skočil hned vedle hobitů, kteří znovu zavýskli radostí. Ani nemohli popsat jak rádi byli, že se se svými společníky alespoň na malou chvíli mohli takhle uvolnit. Dalo jim to hodně. Hlavně úplně nový pohled na členy výpravy, kteří až doteď působili trochu chladně a uzavřeně.

,,Legolas, tula," prohodila Chantal tichým hlasem k elfovi vedle sebe a hlavou mu přitom poukázala směrem k trpaslíkovi postávajícímu na břehu. Když totiž zjistila, že se Gimli k ničemu nemá a že s největší pravděpodobností do vody dobrovolně nevleze, bylo jí jasné, co bylo potřeba udělat. Legolas neodpověděl, jen souhlasně přikývl a vydal se za svou společnicí. Ta se rychle vydala ke břehu, jen několik metrů od trpaslíka, kterému začalo pomalu docházet k čemu se schyluje. Bez sebemenších obtíží vylezli oba na pevninu a narovnali se. Jejich pohledy spočívali na Gimlim, který se mračil a přemýšlel, co má v takové situaci vůbec dělat.

,,Stále můžete jít sám, mistře trpaslíku," pousmála se podle Chantal, když s Legolasem po svém boku pomalým krokem vyrazila k nabručenému Gimlimu. Nedělalo jí problém jej hodit do řeky. Ba naopak, užila by si to. Gimli se však nehodlal nechat tak strašně ztrapnit. Ne, když šlo o elfy, kteří by mu to připomínali až do konce výpravy. ,,Trpaslíka nikdo nepovalí!" Zamručel a dříve, než jej elfové stihli chytit za ramena, se rozeběhl a skočil do řeky. Chantal se na rtech rozlil úsměv. Otočila se na Legolase a jemně jej drcla do ramene. ,,Výborně, parťáku," prohlásila. Legolas se musel usmát.

Trpaalík se rychle vynořil a vyprskl vodu z úst. Bohužel pro hobita vedle něj to ze zavřenýma očima špatně vyměřil. Pipin tak dostat přímo do obličeje. Chvíli jen zaraženě postával a nakonec zkroutil tvář v mírném znechucení. ,,Počkej, pomůžu ti," ušklíbl se Smíšek vedle něho a bez varování mu ponořil hlavu pod vodu. Tím znovu začala jejich válka.

...

Jakmile usoudili, že jim dovádění v řece stačilo, vylezlo Společenatvo na břeh, aby mohli začít se sušením svých věcí. Naštěstí pro ně svítilo silné slunce, a proto se z nich voda rychle vypařovala. I tak však museli několik věcí ždímat a pokládat k ohni, který rozdělali, aby mohl Sam začít s vařením.

Chantaliny vlasy k překvapení všech schly rychleji, než bylo obvyklé. Zatímco ze zbytku společníků stále kapala voda, byly její prameny už skoro suché. Jakoby se snad vůbec nekoupala. Po tom, co všechno již však věděli o jejích vlasech, se ani nedivili. Kdo ví, možná, že to souvisí s tím, jak se neustále mění jejich barva. I když byly nyní zase plavé, ještě v řece je měla karmínově rudé. Byla zvláštní, to věděli všichni.

Seděla na trávě a nechávala slunce, aby ji sušilo. Se zavřenýma očima klidně odpočívala a užívala si ticha, které nastalo. Teď, když se všichni nečím zaobírali a nepovídali si, bylo slyšet i jemné šumění stromů, což jí připomínalo noci jež strávila ve hvozdech na svých toulkách.

Nechala si vlasy rozpuštěné, což u ní nebylo zvykem. Společenstvo se tak poprvé naskytl pohled na celou jejich délku. Sahaly jí do poloviny zad, byly husté a zdravé, což u elfů bylo zvykem. Co však upoutalo jejich pozornost nejvíce, byly bílé prameny na různých místech v Chantaliných vlasech. Nikdy si jich nevšimli a mnozí z nich by dokonce řekli, že je na začátku výpravy ještě neměla. Nikdo to však s určitostí říci nedokázal.

Ani samotné Chantal ještě nedocházelo, že je to poprvé, co ji Společenstvo vidí s rozpuštěnými vlasy. Vždy si je rychle sepla v drdol dříve, než si ji vůbec stihli prohlédnout. ,,Findessë," ozval se vedle ní hlas Legolase, který k ní pomalu dokráčel a usadil se do trávy. Chantal k němu otočila hlavu a zvědavě pozvedla jedno obočí. ,,Co s nimi?" Zeptala se a Legolas se usmál. Upřímně. ,,Vanya." Chantaliny rty se rozlily do úsměvu. Její srdce jakoby zaplesalo. ,,Díky."

***