Další ráno, byl obzvlášť teplý den. Jakoby na světě neexistovalo zlo. Stačilo se však pouze podívat na jihozápad, kde se tyčil Mordor a hned jste poznali realitu.

Chantal pomalu vešla do jeskyně a rozhlédla se okolo. Kromě tří hobitů a Gimliho, už nikdo nespal. Aragorn, Boromir a Frodo seděli u plápolajícího ohně a domlouvali další kroky jejich cesty. ,,Dobré ráno," usmál se na ně Legolas, jakmile vešel dovnitř hned za elfkou, se kterou měl noční hlídku. Elfové nespí, a proto padla řada na ně, aby si jejich společníci mohli vklidu odpočinout. ,,Dobré ráno," oplatil mu pozdrav Frodo. ,,Jaká byla hlídka? Všude klid?" Zeptal se Aragorn a elfové oba jen souhlasně přikývli.

,,Noc byla klidná," přitakala Chantal a vydala se k ohni, u kterého seděli ostatní, aby se mohla usadit. Cestou omylem šlápla spícímu Gimlimu na vousy a naneštěstí ho tím za ně zatáhla. ,,Au!" Vyjekl trpaslík hlasitě a prudce otevřel oči. Už tedy spali jen tři hobiti.

,,Na vousy ne!" Zaúpěl, zvedl se do sedu a začal si svůj plnouvous masírovat. Chantal jen zvedla ruce nad hlavu v obraném gestu a ušklíbla se. Frodo a Legolas se začali smát při pohledu na rozespalého Gimliho a po chvilce se k nim přidali i Aragorn s Boromirem. Bohužel, Gimli svým vřeštěním vzbudil Pipina, Smíška a Sama, kteří doteď spali jako zabití. ,,Co se to-" Zamumlal Sam a promnul si zmateně oči.

,,Promiň, Gimli," omlouvala se Chantal stále, ale v jejím hlase byl pořád slyšet smích a krapet ironie. Trpaslík na ní uraženě hleděl a dopáleně si cosi mumlal pod vousy. Elfka proto začala pomalu couvat,  aby se uchránila před jeho vztekem. Na tváři se jí  přitom vyjímal ten nejnevinnější úsměv, který dokázala vytvořit. Bohužel pro ni jí podklouzla noha na Pipinově pokrývce a ona tak ztratila rovnováhu. Zavrávolala a s tlumeným výkřikem letěla k zemi. Naštěstí ji v poslední chvíli zachytil Legolas, který se jako jediný rychle vzpamatoval a byl nejpohotovější.

Chvilku na sebe bezeslova hleděli, obličeje nezvykle blízko u sebe. Někdo by možná řekl, že se červenali, ale oba elfové by to jistě přisuzovali odrazu světla s ohně v jeskyni. ,,Tak hele vy hrdličky," protrhl ticho pořád ještě dopálený Gimli, který si nemohl nechat ujít moment, kdy si z elfů mohl trošku utahovat. Po chvíli se zeširoka usmál, slavnostně pozvedl ukazováček a pronesl: ,,Navrhuji! Dál si něco k snědku." Chantal a Legolas se od sebe okamžitě odtáhli, narovnali se a poodstoupili od sebe o krok. Oba zčervenali, ale snažili se dělat jakoby nic. Hlavně před trpaslíkem, který by jim to připomínal do konce jejich života.

Zdálo se, že Chantaliny oči a vlasy na malý moment trochu zrůžověly. I tak si toho stihl všimnout jeden z hobitů. Frodo, kterému něco takového nemohlo uniknout. ,,Hanta," špitla Chantal tiše poděkování směrem k elfovi a snažila se zastavil červenání svých lící. Legolas jen kývl a nic neřekl. Ještě nějakou dobu tak trapně postávali, dokud Pipin nechytil Chantal za plášť a nestáhl ji dolu, aby se k nim usadila k ohni. A kdo jiný mohl sedět vedle ní, než Legolas.

,,Souhlasím s Gimlim. Mám hlad jako vrrk," řekl Peregrin, protáhl se a podíval se na Chantal sedící vedle něho, jakoby snad čekal na souhlas. Froda se stále poťouchle usmíval, protože si všiml toho, co neviděli ostatní. Měl v plánu o tom Chantal dát později vědět. Ale jen jí, Legolas na to bude muset přijít sám. Potom si k nim přisedl i trpaslík, a zbylí dva hobiti. ,,Dobře tedy," prohlásil Aragorn a usmál se ,,ale jen trochu. Musí nám zbýt na cestu a nemáme zase tak moc času." Sam se jako obvykle ujal vaření a dokonce nechal i elfku Chantal, aby mu s tím pomohla.

Po nějaké té chvilce, kdy bojovali s chutí, měli jídlo hotové. Chantal dokonce vytáhla ze své torny i jakousi krabičku s bylinami, kterou dostala od elfů z Lorienu. Tedy, alespoň to jim řekla. Kdo ví, kde ji vlastně vzala. Nalili polévku do mističek a podali je i ostatním. ,,Teda, je to moc dobré," pochválil je Smíšek a znovu upil ze své misky.

Jen co všichni spořádali svou porci jídla, uhasili oheň a sbalili si všechny své věci. Postupně vyšli z jeskyně a mířili k molu. Frodo se náhle zastavil. Něco bylo špatně. Něco mu chybělo. Rychle prohmatal svůj krk. ,,Prsten! Nemám prsten! Musíme se vrátit!" Vykřikl ustaraně, rychle se otočil a chtěl se rozeběhnout zpět. Dříve, než to stihl udělat, uslyšel z dálky hlas. ,,Frodo!" Volala na něj Chantal, která je očividně dobíhala, protože byla pozadu. V pravé ruce držela kovový řetízek s prstenem moci a snažila se na něho dívat co nejméně. Její vlasy byly na místech černé jako temná noc, což hobita na chvíli zarazilo.

,,Rychle! Vezmi si ho!" Křikla na hobita a prsten opatrně hodila tak, aby jej Frodo chytil. Takyže si jej okamžitě nasadil zpět na krk, kam patřil. Potom zapl i knoflíčky u košile, čímž prsten zmizel z Chantalina zorného pole. Dívka si ihned úlevně oddechla a její vlasy se ačaly znovu vracet do normálu. Až na jeden z pramínků na levé straně, který zbělal. ,,V pořádku?" Zeptal se Frodo starostlivě, když si všiml potu na jejím čele. ,,Ano, nemusíš se bát," pousmála se na něho Chantal, ,,všechno je v pořádku." Frodo si ji změřil podezřívavým pohledem. ,,Vypadá to, že na tebe prsten hodně působí." Elfka nad tím jen mávla rukou a jemně se zasmála. Nehodlala to rozebírat, ale hobit nevypadal, jakoby se spokojil s takovou odpovědí.

,,Chce se zmocnit mé mysli, Sauronovi se líbí, co mohu nabídnout," více už pulčíkovi neřekla, i přesto, že jej spíše zmátla, než že by mu cokoliv objasnila. Když Frodo pochopil, že už se víc nedozví, pomalu kývl. Nic nechápal. Věděl, že je Chantal zvláštní a zřejmě i poměrně mocná, ale že by ji chtěl Sauron? Proč by se zajímal o tulačku, jako je ona?

Nakonec nad tím jen pokroutil hlavou. Šibalsky se usmál a chytil Chantal rychle za ruku. Elfka sebou jemně trhla, ale když si uvědomila, že je to jen púlčík, uklidnila se. ,,Zrůžověly ti," pousmál se Frodo a čekal na její reakci. Chantal vypadala vyvedená z míry. ,,Co?" Nechápala. ,,Vlasy," odpověděl hobit pohotově. Šel rovnou k věci a Chantal neměla, jak se z toho vymluvit. Její líce jemně zčervenaly, bylo vidět jak trspně se cítí. Potom jí však něco došlo. ,,Neřekl jsi to snad-" Frodo se jen široce usmál a zavrtěl hlavou v zápor. Chantal si úlevně oddechla. Alespoň že tak.

,,Nestihneme to." Elfka byla znovu zmatená. ,,Koho- nebo co?" Nechápavě se zadívala na hobita, který se znovu usmíval od ucha k uchu. ,,Je!" Zasmál se Frodo a zničehonic se rozeběhl za zbytkem Společenstva, čímž s sebou strhl i Chantal, kterou stále držel pevně za ruku. Elfka zavrávorala, ale potom se rozeběhla taky.

Jakmile dorazili k molu, kde stál zbytek společníků, byli už u lodě naloženy zavazadly. Vypadalo to, že se čeká jen na ně. ,,Tady jste," oddechl si Aragorn úlevně, když je spatřil. Potom svraštil obočí a založil si ruce na hrudi. ,,Neříkal jsem snad, že nemáme času na zbyt?" Zeptal se káravým tónem a změřil si je oba prozíravým pohledem.

,,Taková chytrá osoba jako ty, Chantal. Myslel jsem, že to vezmeš na vědomí," pravil Legolas a nevěřícně zakroutil hlavou. On, Boromir, Aragorn, Sam, Smíšek a Pipin jí teď všichni propalovali káravými pohledy. A zdálo se, že se Chantal trošku zastyděla. Hlavně ji prozradily její vlasy a oči, které nabraly odstín světle zelené. Frodo jen zahanbeně sklopil zrak a nervózně přešlapoval vedle své společnice. Nakonec už to Společenstvo nevydrželo a všichni se rozesmáli. Všichni až na dva provinilce. ,,Měli jste se vidět!" Podotkl Pipin a setřel si falešnou slzu, kterámu podle všeho měla vytéct z oka ze smíchu.

Chantal pozvedla koutky úst do úsměvu a společně s Frodem, který konečně zvedl hlavu, se rozesmála. Teď už jí došlo o co jejich společníkům šlo. Její vlasy znovu změnily barvu na normální. ,,Dobře tedy. Posádko, nasedat!" Vykřikl zničehonic Aragorn, který byl dnes zřejmě v dobré náladě a byl tak schopen si dělat srandu. Bylo jim všem v ten moment dobře, jakoby z nich na chvíli opadl strach a stres.

Postupně, po trojicích, nasedli do lodí, aby se mohli vydat na cestu. Bohužel, když trpaslík Gimli nasedal do té své, nikdo v ní ještě neseděl a tak se loďka převážila a obrátila trupem vzhůru. Trpaslík tak skončil po svůj dlouhý plnovous ve vodě. Pipin se Smíškem, kteří už se nalodili, vyprskli smíchy tak moc, že z toho málem skončili hned vedle něho. To už to nevydrželi ani ostatní a rozesmáli se taky. Gimli se rychle vynořil a vyprskl vodu, která se mu při pádu nahromadila v ústech.

,,Haha, moc vtipné," zamručel nazlobeně trpaslík, ale potom se poťouchle ušklíbl a začal na ostatní společníky cákat vodu. Nehodlal být jediný promočený. ,,Gimli!" Vykřikla Chantal překvapeně, když ji trpaslíkův útok přímo trefil. Snažila se setřít si vodu z obličeje a hlavně z očí, protože se jí zmlžil zrak. Gimli se jen rozesmál, ale cákat přestal.

Potom vylezl na břeh a začal si ždímat svůj plnovous. A takyže mu to zabralo pěknou chvilku. Když se konečně usušil, nasedl znovu do loďky. Tam už seděl Legolas i Chantal, kteří se oba báli, že se loďka znovu převáží. A oni nehodlali se dnes koupat, i když na to bylo vhodné počasí. Konečně tak mohli vyrazit.

Odrazili se od břehu, kde se utábořili a bez dalších nehod, nebo pádů do studené vody, vyrazili. Jeli po trojicích. Vpředu byla loďka s Chantal, Gimlim a Legolasem, za nimi se plavila další, která vezla Aragorna, Froda a Sama a nakonec se vynořila i ta s Boromirem, Pipinem a se Smíškem. A jelikož měli opravdu dobrou náladu, kterou, jak si mysleli, jim nemohlo nic zkazit, domluvili se, že si dají závod rychlosti.

Zhruba dvacet metrů od nich stála na levém břehu mladá břízka, docela obyčejná, přesto pěkná a Společenstvo si ji určilo jako cíl jejich závodu. ,,Tři! Dva! Jedna!" Zvolala Chantal v ruce svírající pevně své pádlo. ,,Teď!" Doplnil ji Aragorn. Závod tedy začal. Všichni pádlovali ze všech sil, žádné přestávky na odpočinek. Každý toužil stát se vítězem, i přesto, že v závodu o nic nešlo. Nebyla ani cena, kterou by mohli vyhrát. Jen dobrý pocit z vítězství. A i to jim stačilo.

Smíšek a Pipin na sebe pokřikovali, snažíce se dohnat toho druhého k ještě většímu výkonu. Byli totiž momentálně na posledním místě a to se hrdým hobitům pranic nelíbilo. A takyže to zabralo. Zčistajasna předehnali ostatní a k břízce dorazili jako vítězové. Smíšek a Pipin se rozesmáli a za účelem ukázat Společenstvu, kdo je vítěz, se postavili. Jenže jejich loďka nebyla dostatečně stabilní na to, aby si v ní hobiti poskakovali jak jen chtěli a po chvíli se převrátila trupem vzhůru.

Boromirův hrdý úsměv se těsně předtím, než spadl do vody, změnil ve vystrašený výraz, který o chvilku později zakryla lesklá hladina řeky. ,,Aaaaaa!" Vykřikl Pipin, ale jen co jeho ústa zaplnila voda, zmlkl. Všichni ostatní se okamžitě začali smát. Gimli zamozřejmě nejvíce, protože mu připoměli jeho příhodu u mola. Teď už neměli důvod, proč se mu vysmívat. Smíšek, Pipin a Boromir se rychle vynořili a vykašlali vodu, která se jim dostala do krku.

,,Bavíte se?" Zamračil se Smíšek, plácajíce rukama vodu, aby se udržel nad hladinou. Celé to vyčítal Pipinovi. To, že tu teď plavou, zatímco se všichni ostatní povalují v loďkách. Byl to přecijen Peregrinův nápad, postavit se na nohy, i když věděl, jak vratké jejich plavidlo je. ,,Ale ano," zasmála se Chantal pobaveně, sledujíce nabručené hobity a Boromira, kterému se jeho jindy mastné vlasy, přilepili pevně na obličej. ,,Vypadáte jako vodní příšera," poznamenal Sam směrem k Boromirovi, který se snažil dostat své vlasy z očí. Nic na to neřekl, jen se pousmál a dřív, než se hobit nadál, cákl na něj velkou spoustu vody, takže pulčíkovi zmizel úsměv z tváře. Měl teď totiž podobný účes, jako člověk, kterému se tak smál. ,,Tak," usmál se Boromir hrdě, ,,a teď jsme příšery dvě."

***