I došli až k okraji Lothlorienu, Zlatého hvozdu, ve kterém se všechno zelená. Zastavili se a upřeně na les hleděli. ,,Držte se všichni pohromadě," řekl Aragorn a vkročil dovnitř jako první. Boromir zpočátku protestoval, ale potom ho umlčel Legolas. ,,Ticho! Musíme se rychle dostat na druhý konec, nebo požádat elfy z Lorienu o pomoc dřív, než Chantal vykrvácí." Boromir se jen zamračil a šel taky.

Již byli uvnitř hvozdu a opatrně kráčeli v před. Chantal se pořád snažila neomdlýt, nahlas a ztěží dýchala a bořila hlavu do Legolasovy hrudi. Gimli, který kráčel vzadu společně s hobity, držel svou sekeru, jakoby ho měl každou chvíli někdo napadnout. Obrátil se k pulčíkům a svraštil obočí.

,,Držte se pohromadě, v tomhle lese prý žije elfská čarodějka. Kouzelnice se strašnou mocí. Kdo se na ni koukne, propadne kouzlu a navždy zmizí. Ale je tu trpaslík, kterého nepolapí tak snadno, má oči jako jestřáb a uši jako rys."

Jen co to dořekl, uviděl těsně u svého hrdla ostří šípu, podíval se vedle sebe, spatřil elfy. Byli to elfové z Lothlorienu a mířili na ně svými luky. Legolas je ostražitě sledoval, ale kvůli Chantal nemohl tasit své zbraně. Náhle se vedle trpaslíka Gimliho objevil Haldir, jeden z mála elfů, kteří umí lidskou řečí. Přejel všechny přísným pohledem.

Ale když se podíval na Chantal, zastavil se a usmál se na ni. Legolas přimhouřil oči a probodl Haldira pohledem. Elf z Lorienu k němu zvedl pohled, zvážněl a přetočil zrak k trpaslíkovi. ,,A dýchá tak nahlas, že bychom ho mohli zastřelit po tmě," řekl a Gimli se zamračil.

Jen co k uším Chantal dolehl jeho hlas, trhla sebou a pomalu otevřela oči. Haldir se na ni znovu podíval a usmál se. ,,Legolasi, kde? Kde to jsme?" Zašeptala fialovláska zmateně a zamžourala do prostoru kolem sebe. ,,Jste v Lothlorienu, v království paní Galadriel," odvětil Haldir a jeho úsměv se ještě víc rozšířil. Chantal zaostřila a jakmile elfa poznala, její rty se rozlily do jemného úsměvu. Jejím tělem však okamžitě projela vlna palčivé bolesti, jež ji donutila zatnout zuby.

Zabořila hlavu do Legolasovy hrudi a slabě zasténala. Haldir svraštil obočí a zatvářil se starostlivě. Jakoby se snad o elfici bál. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale dřív než stihl cokoli říct, přišel k němu Aragorn a začal s ním rozmlouvat elfskou řečí.

Zdálo se, že mu vysvětluje odkud a kam jdou. ,,Aragorne, není tu bezpečno, musíme zpátky," pravil Gimli a zamračil se. ,,Vstoupili jste do říše paní lesa, nelze jít zpět," odvětil Haldir a zadíval se na něho, ale potom se zase věnoval Aragornovi, bylo však vidět, jak občas hodil očkem po Chantal, která zrovna zatínala zuby a snažila se nepustit z očí jedinou slzu. Když Chodec domluvil, stočil elf svůj pohled k Frodovi.

,,Pojďte, čeká vás," pravil a otočil se. Společenstvo se vydalo za ním. Chantal se začala znovu potit na čele a její zesláblé tělo se třáslo. Byla viditelně bledší než normálně. ,,Vydrž, Chantal, pomohou ti," zašeptal jemně Legolas a mírně se pousmál.

Došli až k velkému stromu, který měl velice tlustý kmen. Bylo kolem něho obestavěné zajímavě stočené schodiště. Stanuli na menší plošině, zdálo se, že Haldir nelhal. Před nimi byli opravdu pan a paní Lothlorienu. Chantal sebou prudce trhla a její ruka pevně sevřela Legolasův plášť. ,,Devět společníků, ale z Roklinky jich vyšlo deset. Povězte, kde je Gandalf šedý? Velmi s ním toužím promluvit," pravil Celeborn a zvedl jedno obočí.

Rozhostilo se ticho, nikdo ze Společenstva o tom nechtěl mluvit, byli by jen více smutní. Ticho prolomila až paní Galadriel. ,,Padl do stínu," pravila. Nikdo nic neřekl, neodsouhlasil, nepověděl. Paní Lórienu si všechny přeměřila pohledem a potom pokračovala. ,,Osud výpravy stojí na ostří nože. Jen maličko zbloudíte a ztroskotá, ke zhoubě všech," znovu je všechny přeměřila pohledem. Zastavila se na Chantal a svraštila obočí. Fialové vlasy jí na okamžik na místech zčernaly. Galadriel přimhouřila oči, ale po chvíli to vzdala a přesunula se k jiným členům výpravy. Její hlava se jemně zatočila. Chantal prudce dýchala. Pramínek za jejím levým uchem přitom pomalu bělal.

,,Přesto zůstává naděje, dokud je družina věrná. Už se netrapte, běžte si odpočinout, neboť jste zemdlení žalem a námahou," mírně se usmála, ale potom zvážněla. Chantaliny hlasité výdechy najednou ztichly i pro Legolasovo ucho. Její ruka povolila z jeho pláště a spadla z jejího těla, takže teď visela směrem k zemi. Legolas se zarazil. Došlo mu, co by to mohlo znamenat. ,,Chantal? Chantal!" Promlouval k ní, ale dívčino tělo leželo nehybně.

,,Rychle! Potřebuji Athelas a vroucí vodu!" Vykřikla jakási rudovlasá elfka, která stála opodál a okamžitě se rozeběhla k nim. ,,Vezmi ji a pojď za mnou," řekla Ignis a mírně se na elfa usmála. Legolas pouze přikývl a bez řečí se vydal za ní, do jednoho z domků v korunách stromů.

Jen co tam došli, Legolas rychle položil zraněnou na postel v místnosti. ,,Děkuju, můžeš jít," pravila Ignis. Elf se však k ničemu neměl, a proto na něho upřela své smaragdově zelené oči. ,,Zůstanu," řekl Legolas odhodlaně a rudovláska jen souhlasně kývla. V posledních dnech se s Chantal dost zblížil a začalo mu na ní záležet, i když si to snažil nepřipouštět. Ignis zraněné vyhrnula zakrvácenou košili a zamračila se nad tím, jak zranění vypadalo. Všude spousta krve.

,,Je to hluboké," pravila, ,,ztratila hodně krve a jed se rychle šíří." ,,Přežije?" Zeptal se Legolas na jedinou věc, která jej nyní zajímala. Podíval se na bledou fialovlásku, jejíž hruď se již nadzvedávala jen velice lehce. Bál se o ni. ,,Nevím," pravila Ignis popravdě a rozmočila připravený Athelas ve vroucí vodě. ,,Je silná. Jak ji znám, zvládne to," usmála se na Legolase, když si všimla, jak vystresovaně vypadá. Jen kývl. Rudovláska vzala z mahagonového stolečku nůž a rozpárala elfčinu košili. Potřebovat ji už nebude, připraví jí později novou. Chopila se čistého hadříku a setřela z elfčina břicha tmavou krev znečištěnou jedem. Legolas ji sledoval, připraven kdykoli jakkoli pomoci. Nemohl si však pomoci. Jeho pohled se zasekl na odkrytém břiše Chantal. Teď, když z něho Ignis setřela krev, byly vidět jizvy a popáleniny, které skrývala. Stovky šrámů různých velikostí, různě protkaných, pokrývajících celé Chantalino tělo. Popáleniny končily až u klíčních kostí a zabíraly celou plochu na pravém elfčině boku. Legolas by se vsadil, že je má i na celé ruce a na nohách. Nechtěl si ani představit jak vypadají její záda. On sám často přišel k úhoně, ale jeho rány se většinou hojily tak, že jizvy nebyly ani vidět. Nechtěl ani vědět, čím vším si musela dívka projít, aby její tělo vypadalo takhle.

Ignis do rány  na břiše vložila Athelas rozmočený v horké vodě a navrch opatrně přiložila hadřík pokrytý léčivým olejem. Zavřela oči a začala něco soustředěně odříkávat v elfském jazyce. Chantal sebou začala házet, což Legolase rychle probralo z tranzu. Rychle se kroutící se dívky chopil a ustaraně sledoval její tvář. Víčka držela pevně sevřená, po čele ji stékaly kapky slaného potu a její vlasy agresivně měnily barvu. Chvíli byli modré, potom zase fialové a chvílemi dokonce zčernaly. Ignis nevnímala nic z toho, jen se dál věnovala odříkávání.

Po několika hodinách byla procedura konečně hotova. Legolas i Ignis byli oba vyčerpaní, jelikož Chantal se i v takovém stavu prala opravdu usilovně. Teď už však klidně ležela, s ranami obvázanými, v bílé košili, kterou jí Ignis našla. Její vlasy znovu plavé. ,,Hotovo," úlevně si oddechla rudovláska a pousmála se na blonďáka sedícího na lavici vedle ní. ,,Bude v pořádku?" Zeptal se Legolas po chvíli a Ignis kývla v souhlas. Zadívala se na Chantal a pousmála se. ,,Je silná. Teď už bude jen lepší," řekla.

Legolas se usmál, zvedl se z lavice a přešel k posteli, na kterou se opatrně usadil. Jen na úplný kraj, aby elfce nebral místo. Opatrně chytil Chantalinu ruku a pohladil ji palcem. Ani nepostřehl, jak sebou jemně cukla, jelikož se soustředil na to, že se jí vrací zdravá barva a teplota. ,,Tobě na ní záleží, viď?" Zeptala se Ignis, stále sedící na lavici opodál. Legolas se na ni zmateně podíval, ale po chvíli si povzdechl. Pousmál se a znovu upřel zrak na Chantal. ,,Ano," přiznal po chvíli, ,,myslím že ano."

...

Chantal pomalu otevřela oči a zamžourala do světla. Jen co se rozkoukala, zjistila, že leží v měkké posteli v saténových pokrývkách. Vedle lůžka stál mahagonový stolek, na kterém byla postavená sklenice vody a miska se zeleninovým salátem. ,,Kde- kde to jsem?" Vyšlo z ní roztřeseným a tichým hlasem. Protřela si oči, aby si rychleji přivykla na světlo v místnosti.

Z minulého dne si toho moc nepamatovala. Věděla jen to, že padl Gandalf a že ji v Morii zasáhly dva morgulské šípy. Potom už si pamatovala jen obrovskou bolest a to, že ji Legolas vzal do náručí. Víc už nic, nepamatovala si ani Haldira, ani Celeborna, ba ani Galadriel. Ze vzpomínání ji probralo až zavrzání pantů a zvuk otevírajících se dveří.

Dovnitř vešla poměrně mladá, rudovlasá elfka, která měla své ohnivé vlasy spletené do složitého copu a nesla misku s vroucí vodou, ve které se máčel Athelas a nezapomeňme na baňku s léčivým olejem. ,,Ignis," vydechla Chantal a šťastně se usmála.

,,Ach, koukám že jsi se už probudila," řekla Ignis a taky se usmála. Chantal přikývla. ,,Spala jsi nejméně čtyři dny," řekla rudovláska a sedla si na mahagonovou židli vedle postele, ,,jsi v Lothlorienu." ,,Jako za starých časů," usmála se Chantal a Ignis kývla. Potom zraněná elfka svraštila obočí. ,,Odkdy se věnuješ léčitelství?"

,,Vymazal vám snad někdo paměť, slečno Chantal?" Rozesmála se Ignis. ,,Vždyť jsi mě to sama učila!" Chantal se na chvíli zatvářila naprosto zmateně, jakoby opravdu neměla tušení, o čem dívka mluví. Potom se však rozzářila a začala se smát taky. Jeden pramínek vzadu na temeni, ji přitom pomalu zbělal. Ignis to však nepostřehla. Nikdo to nikdy nepostřehne.

Ignis po chvíli zvážněla. ,,Naposledy ti ošetřím rány. Hojí se rychle, brzo budeš moci jít za přáteli." Chantal kývla a vděčně se pousmála. ,,Tancavë," šeptla. Ignis jen kývla, odkryla pokrývku a sevřela lem košile, do které ji navlékla, když ji léčila. Dříve, než však stačila látku vyhrnout, chytila ji Chantal pevně za zápěstí, aby jí v tom zabránila. Ignis se na ni tázavě zadívala, ale když stočila pohled k jejímu obličeji, zamrazilo ji. Výraz, který jí Chantal věnovala, jasně značil, že není daleko od vraždy. ,,Potřebuji se dostat k ranám," vydechla, mírně vystresovaně, ,,znáš mě, neublížím ti." Pohled Chantal se vmžiku změnil. Oči zjemnily a její ruka rychle pustila Ignisino zápěstí. ,,Promiň," špitla tiše a bez řečí ji nechala dělat to, co bylo potřeba. Ignis počkala, až si Chantal zvykne, potom co jí nařídila se zvednout do sedu, a poté opatrně odvázala obvazy a odkryla skoro zacelenou ránu na břiše. Kromě ní odkryla také zjizvené tělo, pokryté šrámy nejrůznějších velikostí a tvarů a popálenimami nevídaných velikostí. Tělo, které Chantal ukrývala před světem. Ignis se však nevyptávala, nevyzvídala, jen plnila svou povinnost. Na zranění pokládala různé olejové obklady a Athelas a celou tu dobu si dávala pozor, aby elfici nijak neznepokojila. Jeden smrtonosný pohled jí úplně stačil.

,,Ten, který tě sem přinesl, je velmi milý," usmála se Ignis a opatrně se podívala na Chantal. Ta neprojevila jedinou reakci. ,,Legolas?" ,,To je syn krále Thranduila?" Zeptala se rudovláska zmateně a pozvedla jedno obočí. To jméno znal snad každý, jen obličej si s ním nespojila. ,,Ano," přitakala Chantal, jakoby to snad nic neznamenalo. Ignis se na chvíli odmlčela a potom si povzdechla. ,,Záleží mu na tobě," konstatovala a během toho dovázala elfčinu paži. Vše měla hotovo, a tak jen sledovala, jak si Chantal nasazuje čistou košili, kterou jí připravila na další cesty. Na její předešlou poznámku neřekla nic, jen se na Ignis podivně zadívala. Rudovláska zamrkala a chytila se za hlavu. Najednou si připadala podivně, ale ten pocit nedokázala popsat slovy.

Chantal se jen pousmála. ,,V pořádku?" Ignis k ní zvedla pohled a kývla, stále si připadala zvláštně. Přeskenovala plavovlásčin obličej, jakoby hledala něco divného. Něco, co se na Chantal během té chvilky změnilo. Nebyla však schopna zjistit, co to bylo. ,,Jen se mi zamotala hlava," řekla nakonec tiše a odtrhla pohled od elfčiných očí. Občas si připadala, jakoby ji jimi hypnotizovala. ,,Vše by mělo být v pořádku. Odpočiň si. Kdyby cokoliv, přijdu," usmála se a rychle vstala z Chantalina dosahu. Uklidila léčivý olej a zbylí Athelas do jedné z poliček, které tu měla.

Plavovláska, stále sedící na posteli, teď už oblečená v košili, ji pozorovala. Nebyla moc zvyklá ležet si v pohodlných pokrývkách, a proto jen čekala na moment, kdy Ignis odejde a ona odtud bude moci rychle zmizet. Kdyby to udělala za její přítomnosti, ještě by ji rudovláska namixovala nějaký lektvar, který by ji uspal, i kdyby nechtěla.

,,Je před vámi dlouhá cesta," pravila Ignis, když se vydala k východu z místnosti a obdarovala Chantal jemným úsměvem, ,,nepřemáhej se." Plavovláska ještě chvíli mlčky pozorovala dveře, které se za Ignis zavřely, ale po chvíli odhrnula pokrývku a postavila se na nohy. Počkala, než si její tělo zvykne na změny, a poté se vydala k lavici, na které ležely její věci. Oblečení, zbraně a nový toulec se zásobou šípů, o které přišla v Dolech v Morii. Její luk Legolas naštěstí nesl a o Ostarn také nepřišla. To pro ni bylo nejdůležitější. Zbytek se dal nahradit.

Vystrojila se, vyzbrojila, a poté si před zrcadlem upravila vlasy tak, jak se byla zvylá nosit. Těsný drdol jí většinou vydržel i v bojích, takže se nemusela strachovat o stav jejích vlasů. Jakmile usoudila, že je připravená, porozhlédla se po místnosti a po poličkách, ze kterých sebrala vše, co považovala za užitečné. Hlavně různé léčivé byliny, které by se jí mohly později hodit. Dala si je do brašničky a vydala se ke dveřím. Tady už neměla co dělat. Otevřela a tiše vyklouzla ven. K jejím uším doléhaly jemné zvuky zpěvů lesních elfů. Pousmála se a zavřela za sebou. Je čas jít.

...

Hned potom, co se Legolas vrátil od Ignis a Chantal, vydal se za zbytkem Společenstva. Ukázalo se, že léčili zranění jejich družky docela dlouho, protože když se doloudal k ostatním, už se smrákalo a zpoza mraků vylézaly první hvězdy a zářivý měsíc v úplňku. Společenstvo si lehlo u kořenů stromů, na místo, které jim přidělili Lorienští elfové.

Neznělo to příliš lákavě, ale kupodivu to bylo docela pohodlné. Dokonce měli dovoleno i jít se omýt, aby nebyli tak ušmudlaní. Té noci se Lothlorienem nesl elfský zpěv a líbezné hraní. Tentokrát však písně nebyly veselé, jak tomu bylo většinou. Legolas se převlékl do čistého oblečení a zrovna mířil s jakýmsi džbánem pro vodu, aby si mohl omýt obličej, když se zaposlouchal do zpěvu a pochmurně se usmál. ,,Žalozpěvy pro Gandalfa," pravil a mírně zesmutněl.

,,Co o něm zpívají?" Zeptal se ho Sam, který se už uložil ke spánku. Elfským písním nerozuměl a o to více ho zajímal jejich překlad. ,,Namám srdce to překládat. Žal je příliš čerstvý," odvětil Legolas a sklopil zrak. ,,Jak je na tom?" Zeptal se Aragorn, který seděl opodál, opřený o kmen stromu a nožíkem něco vyřezával ze dřeva. Legolas se usmál a zdálo se, že se mu zlepšila nálada.

,,Je velmi silná, přesto že se jed vysoce rozšířil, přežila. Ignis pravila, že se z toho dostane," odpověděl a podíval se Hraničářovým směrem. ,,Výborně," usmál se Aragorn a sklopil zrak k postavě, kterou vyřezal. V ruce držel malou postavičku elfky, s vlasy dlouhými asi tak po pas. ,,Arwen," vydechl.

Po chvíli k nim přišel Haldir, obdařil je úsměvy a dal jim nějaké to jídlo, které přinesl. Gimli chvíli lamentoval, že je to moc zelené a že kde není naso, to nejí, ale nakonec si přeci jen něco vzal. Pojedli a po dlouhé době, si naplnili žaludky dostatečně a dokonce, jim ani nekručelo v břiše. Pouze Hladirovi poděkovali a uložili se ke spánku.

***