,,Hlupáku Bralovská!" Vykřikl rozčileně. Pipin sklopil hlavu a hluboce se zastyděl. Nastalo přímo úmorné ticho, které všechny zneklidnilo. Ticho, které bývá před bouří. Odvrátili se od studny a Gandalf znovu otevřel knihu. Ale dřív než přečetl první slovo, ozval se ze studny hluk a bylo vidět i světlo loučí. Ten hluk, vydávaly skřetí bubny. Boromir vyběhl ke dveřím, postavil se do jejich rámu a rozhlédl se na obě strany. Náhle k němu odněkud přiletěl škřetí šíp a zabodl se do dřeva těsně před jeho nosem.

Rychle zavřel už tak dosti pomlácené dveře a kdyby měli zámek, byl by je i zamkl. Otočil se na ostatní a otevřel pusu, jenže dřív než stihl cokoli říct, objasnil to za něho silný řev. Přesto to říct prostě musel. ,,Jeskynní obr!" Vykřikl. Aragorn chápavě kývl a přiběhl k němu. Legolas a Chantal našli jakési sekyry a jiné trpaslické zbraně, vzali je a házeli Chodci s Boromirem, kteří jimi téměř dokonale zabarykádovali dveře.

,,Pipine, Smíšku, Frodo a Same, držte se u Gandalfa!" Přikázal Aragorn. Gimli vyskočil na Balinův hrob a pevně sevřel svou sekyru. ,,Jen ať si přijdou! Alespoň uvidí, že v Morii, ještě jeden trpaslík žije!" Vykřikl odhodlaně a zamračil se. Po chvilce se za dveřmi ozvalo kopání a dupot skřetích nohou.

Aragorn, Legolas a Chantal se chopili luků a jen co jeden ze skřetů udělal do dveří středně velkou díru svou zahnutou zbraní, už měl jeden z jejich šípů v těle. Po nejaké té době, sekyry přece jen povolily a dovnitř se vřítily ohavné stvůry, držící své špinavé a zahnuté meče.

Aragorn naposled vystřelil ze svého luku, potom vytáhl meč z pochvy a vyrazil proti skřetům. Gimli se oháněl sekerou a divoce řval, asi aby skuruty postrašil. Gandalf tasil Vrahomlat, jeho čepel se nebezpečně zatřpitila a stínala hlavy jako nic. Ani Chantal se nedržela pozadu, jen co se skřeti přiblížili natolik, že už nebylo dvakrát nejchytřejší střílet z luku, vytáhla Ostarn a obratně se vyhýbala jejich zahnutým mečům.

Legolas to měl stejně. I když měl raději střílení z luku, byl velmi dobrý i v šermování mečem. Po chvíli boje se dovnitř vřítil skřet a na řetězu držel dvakrát tak velkého jeskynního obra. Legolas se zamračil, uchopil rovnou tři šípy najednou, napl tětivo a obrátil se na Chantal, která udělala to samé. Kývli a oba naráz vystřelili.

Jeskyní obr dlouze zaryčel, když se mu ostré hroty šípů zabodli do tvrdé kůže na jeho hrudníku. Sevřel svůj kyj a ohnal se po jednom z hobitů. Byl to Sam. Vytasil svůj mečík a s křikem podklouzl jeskynnímu obrovi, kterého to patřičně zmátlo, pod nohama, čímž se zachránil před smrtí.

Gimli hodil po obří stvůře, která málem usmrtila jejich společníka, svou sekeru, což jeskynního obra ještě více rozzuřilo. Ohnal se po trpaslíkovi svým kyjem, ale Gimli stačil uskočit. Obr tedy místo trpaslíka, zasáhl kamenný hrob, který byl za ním. Chantal s křikem skočila na jeho obrovská záda a vyšplhala se až na krk. To se obrovi samozřejmě vůbec nezamlouvalo. Snažil se elfku setřást a velkýma rukama po ní chmatal, aby se jí zbavil. Nebyl však úspěšný.

Chantal se obratně vyhýbala jeho špinavým dlaním a přitom se pevně držela na jeho zádech. Rovnováhu měla dobrou, to už všichni zjistili, když bojovala s olihní. Napla tětivo svého luku a pokusila se stvůře shora do hlavy vstřelit šíp. Její pokus však byl marný. Šípy se od obrovy hlavy pouze odrazily. Na temeni měl totiž velmi tvrdou a tlustou kůži, kterou hroty nedokázaly projít. Chantal na chvíli zaváhala a bohužel pro ni to byla obrova šance. Chmátl po ní a povedlo se mu chopit elfku za pravý kotník. Strhnul ji ze svých zad, přičemž Chantal vyjekla leknutím a dostal ji až před svůj obličej.

Elfka tak vysela vzhůru nohama a hleděla do tváře obrovi, který na ni tupě zýral a podle se šklebil. Myslel že měl vyhráno, ale to ještě nevěděl, s kým měl tu čest. Chantal nic neřekla, nijak nereagovala, jen čekala na vhodný moment. Její duhovky a vlasy byly znovu karmínově rudé. A pak, zrovna když k ní obr zvedl i druhou dlaň, aby ji mohl zmáčknout a zbavit se jí, sahla Chantal rychle do levého rukávu a vytáhla dýku. Na nic nečekala a mrštila ji přímo do pravého oka jeskynního obra.

Místností se rozneslo strašlivé bolestné zaryčení stvůry, které upoutalo pozornost ostatních společníků  i skřetů, se kterými bojovali. Obr rychle pustil elfčin kotník a oběma rukama se chytil za bolavé místo. Krvácel a ostrá bolest mu znemožnila jakýkoliv pohyb. Alespoň na chvíli byl zneškodněn. Chantal ladně dopadla na nohy a hbitě posbírala zbraně, které z ní spadly, když ji obr obrátil vzhůru nohama. Neměla moc času, než na ni naběhli skřeti, ale stihla vše dát na své místo. Jen dýka, kterou ze sebe obr pořád ještě nevytáhl, jí chyběla. Vezme si ji později, až se stvůrou skoncují.

Sam se chopil pánvičky, protože při skoku, díky kterému se zachránil před smrtí, upustil svůj mečík. Ve spěchu se s ní ohnal a povedlo se mu s ní přetáhnout dva skřety, kteří se na něj hnali, po hlavě. ,,Teda, už tomu začínám přicházet na kloub," ušklíbl se a zaměřil svůj zrak na podlahu, kde se blištila čepel jeho mečíku. Sebral ho a výtězně se usmál, když s jeho pomocí zabil dalšího skuruta.

Po nějaké době byli skoro všichni skřeti zneškodněni, ale nebyl čas na slavení, protože pořád ještě zbýval jeskynní obr. Rozhlížel se po místnosti a když si všiml tří hobitů v rohu, hrozivě se usmál a rozeběhl se proti nim. Frodo rychle skočil za sloup a Smíšek s Pipinem za ten druhý. Obr se nerozmýšlel dlouho, prostě nakoukl za jeden z nich, kde se vyskytoval mladý hobit, kterému na hrudi spočíval prsten moci.

Frodo se naštěstí stihl schovat tak, aby ho obr nenašel. Podařilo se mu to ještě jednou, ale napotřetí už ho obr objevil a vydal hlasitý hrdelní zvuk. Aragorn, Boromir, Legolas a Chantal se k němu pokusili probojovat, ale v tu chvíli se do místnosti nahrnula další várka skřetů, možná ještě početnější než prvně. Jeskynní obr chytl Froda za nohu, vyzvedl ho do vzduchu a houpal s ním sem a tam.

Hobit se snažil vykroutit z jeho sevření, ale to se mu nedařilo. Už si pomalu začal zoufat, ale nakonec ho napadlo chopit se Žihadla. Sekl s ním obra do masité ruky a ten ho se zařváním upustil. Frodo dopadl na tvrdou zem a sykl bolestí, protože si narazil záda. Aragorn zesílil snahu, dostat se k pulčíkovi, ale skřetů jakoby neubývalo, spíš naopak. Chantal si všimla Chodcova záměru a i když ona sama měla skurutů až nad hlavu, věděla, že jestli se její společník k Frodovi včas nedostane, přijdou o nejdůležitějšího člena výpravy. A to nemohla dopustit.

Naposledy sekla po jednom ze skupiny skřetů, která na ni útočila a potom se zničehonic otočila zády k nim a rozeběhla se pryč. To skuruty na chvíli zmátlo a když se konečně vydali za ní, stála už Chantal k jejich překvapení na jakésmsi patérku, které tvořila díra ve stropu. Nedokázali se k ní dostat, jelikož je by takový kousek dřeva neunesl. Elfka tak mohla v klidu přeběhnout k místu, kde se vyskytoval Aragorn. S křikem seskočila dolů tak, že srazila pár skřetů k zemi. Ihned rychle vstala a pustila se do nich, aby hraničáři uvolnila ruku. ,,Běž!" Křikla na Aragorna, který bez váhání vyrazil za Frodem. A naštěstí pro všechny se k němu dostal dřív, než se obr stačil po hobitovi rozmáchnout svým kyjem.

Hraničář uchopil ostrý kůl, který se válel na zemi a bodl s ním jeskynního obra přímo do hrudníku. Znovu se místností rozneslo zaryčení, ale stvůra tentokrát neotálela. Vytáhla si zbraň z těla a odpálila s ní Aragorna z cesty. Hraničář v letu narazil do zdi a tvrdě dopadl na zem, čímž ztratil vědomí. Jeskynní obr uchopil kůl pevně do dlaní a hrozivě se ušklíbl. Frodo už nemohl nic dělat, nebylo kam utéct před tím, co jej mělo potkat. Obr se napřáhl a silou zabodl ostré kopí přímo do pulčíkovy hrudě.

Hobit vyvalil oči a vykřikl. Když se pak pokusil nadechnout, vyšlo z něho pouze hlasité zasípání. Po čele mu stekly první kapky potu, což obrovi udělalo nesmírnou radost. Jeho úšklebek se zvětšil a byl snad ještě podlejší. Přitlačil na síle a Frodo znovu zasípal. Společenstvo pohltila zloba. Teď už neměli co ztratit. Pustili se do skřetů s ještě věčí vervou, aby se co nejrychleji dostali k Frodovi.

Pipin a Smíšek s cílem pomstít svého přítele, za bojovného křiku skočili jeskynní stvůře na záda. Bodali svými mečíky do jeho hrubé kůže a snažili se mu co nejvíce uškodit. Obr pustil dřevěné kopí hned, co ucítil první známky bolesti a Frodem se přestal zabývat. To způsobilo, že se vysílený hobit zhroutil na zem, jako bezvládné tělo bez života. Nehýbal se. ,,Ne! Pane Frodo!" Vykřikl Sam nešťastně při pohledu na svého společníka. Potřeboval se k němu rychle dostat, jenže mu v tom bránilo hned několik skřetů. Gimli rozzuřeně hodil svou sekeru a ta se zabodla do hrudníku jeskynního obra, který se stále oháněl po hobitech na svém hřbetě.

Byl to dlouhý boj, ale vítězství Společenstva se pomalu blížilo, to věděli všichni. Aragorn konečně otevřel oči a mžoural do tmy. Sykl bolestí, jelikož mu z temena hlavy vystřelovala palčivá bolest. Pokusil se vstát, když jeho pozornost upoutala tmavá postava, která se k němu hnala se zahnutou zbraní napřaženou nad hlavou. Aragorn věděl, že jej nijak nezabije, a tak instinktivně zvedl ruku a kryl si s ní hlavu, aby alespoň nedostal do obličeje. Rána však nepřišla. Místo toho se do prachu vedle něho svalil mrtvý skurut. Skrz naskrz měl v hlavě zabodlý jeden z Chantaliných šípů.

Aragorn se těžce zvedl ze země a ohlédl se na elfku, která v ruce stále svírala připravený luk. ,,Díky," zavolal na ni a ona jen kývla, načež se rychle vyhla dalšímu skřetímu útoku. I ten měl zachvíli šíp v čele.

Jeskynnímu obrovi se po chvíli boje podařilo ze sebe shodit jednoho z hobitů, takže Smíšek těžce dopadl na špinavou zem. Chantal rychle přiložila šíp k naplému tětivu svého luku a namířila na zdravé oko obra, jenže jí ze zadu napadl jeden ze skřetů dřív, než stihla vystřelit. Ohnal se po ní mečem a přesekl jí ramínko na kterém držel její toulec. Ten tak spadl na zem a šípy se rozkutálely všude okolo.

Chantal byla nucena upustit svůj luk a tasit Ostarn, aby se mohla bránit. A to jí také vycházelo, jenže zrovna když probodla skřetovi srdce, vynořil se ze strany další a sekl ji mečem do paže. Chantal zatla zuby a zhluboka vydechla. Bolelo to, ale nebyl čas se tím zaobírat. Rychle skopla mrtvého skřeta, kterého probodla, na zem, chopila se dýk, které měla přidělané na zádech, oběhla skuruta, jež ji zranil a dříve, než stihl zareagovat, mu podŕízla hrdlo. Potom dýky znovu uklidila a chopila se Ostarnu, který vytáhla z mrtvoly. Legolas, který bojoval nedaleko se skřety, kteří nově přiběhli do místnosti, se na ni ustaraně podíval. Viděl, že její ruka nehezky krvácí, ale elfka nevypadala, jakoby si z toho něco dělala. Hned co zase pevně držela svůj meč, přeběhla k Boromirovi, aby jemu a Gimlimu mohla pomoci v boji. Pořád však sledovala obra, aby zjistila nějakou jeho slabinu. A po chvíli na ni přišla.

Pipinovi se totiž povedlo zabodnout obrovi meč do krku tak, že jej donutil zaklonit hlavu. To dalo elfce prostor na to, aby zjistila, že má zespoda kůži tenčí a ne tak tvrdou jako na temeni. Rychle se otočila a jelikož ona sama u sebe luk neměla, zadívala se na bojujícího elfa opodál. ,,Legolasi! Kůže na krku je tenká!" To elfovi úplně stačilo. Využil obrovy zakloněné hlavy, napl tětivo a vystřelil šíp, který protl obrovu hlavu skrz na skrz. Chantalina teorie byla správná. Stvůra se zakývala a potom s hlasitou ránou dopadla na zem. Pipin se skutálel do prachu, ale byl v pořádku. Gandalf zabil poslední skřety jakýmsi kouzlem a unaveně si oddechl. Bylo dobojováno. Nebylo však co slavit.

Všichni se okamžitě rozeběhli k hobitovi bezvládně ležícímu na zemi. Za celou tu dobu se nepohl. Neměli moc naděje, že by mohl být naživu. ,,Frodo," špitl Sam a snažil se zadržet slzy. Aragorn, který stále doufal, otočil hobitovo tělo a s velkým překvapením všech zjistil, že Frodo dýchá. ,,Je živý," vydechl s úlevou Sam a jeho rty se rozlily ve šťastný úsměv. ,,V pořádku, nic - nic mi není," vysoukal ze sebe Frodo a zhluboka dýchal. Teď, když už v sobě neměl zabodlý kůl, šlo to snadněji. Pořád však na hrudi cítil tlak.

,,Opravdu? To kopí by probodlo kance," podivil se Aragorn a pozvedl jedno obočí. Hobit však opravdu nevypadal zraněně. Ani kapka krve. ,,V tomhle hobitovi je víc, než by se zdálo," usmál se unaveně Gandalf, setřel si pot z čela a opřel se o svou hůl. Frodo si pomalu rozepl knoflíčky u košile a ukázal všem, co mu vlastně zachránilo život.

,,Mithril," vydechl Gimli, který vestu ihned poznal, a potom se usmál, ,,jste samé překvapení pane Pytlíku." Chvilku se na něj všichni šťastně dívali, s úlevou a novou nadějí. Legolas si však rychle uvědomil, že Frodo nebyl jediný, kdo přišel k úrazu. ,,Chantal, ma ranco?" Zeptal se Legolas, když přistoupil k dívce, stojící za Boromirem a Pipinem a zamračil se. Nevypadala, jakože by se o ránu nějak zajímala. Jen úlevně sledovala pulčíka. Teď svůj pohled přesunula k elfovi. ,,Ta rána vám vážně krvácí," konstatoval Sam, když se zadíval na elfčinu paži. Nesouhlasně zakroutil hlavou, jelikož celý její rukáv už byl úplně nasáklý krví. Chantal chvíli nic neříkala a jen hleděla Legolasovi do očí. Přišlo jí směšné, jak ustaraně vypadal. Kdyby ji viděl po boji v bitvě pěti armád, kleplo by mu. ,,Ilyae," řekla si potichu pro sebe, ale byla jí jasné, že to Legolas musel slyšet. A jeho vytřeštěné oči jí to jen potrdily. ,,Řeklas mi právě, že jsem- osel?" Zeptal se nevěřícně a Chantal se jen ušlíbla. ,,To bych si nikdy nedovolila," řekla, ale její tón značil, že je to ironie, ,,princi." Lehce se uklonila, jakoby si snad chtěla z Legolase utahovat ještě víc a o krok ustoupila. Elf otevřel pusu, aby nějak zareagoval, ale přišel o veškerá slova. Chantal si jen v klidu utrhla kousek rukávu u své košile, jak to dělala pokaždé, když byla zraněna a se zatnutými zuby si ruku obvázala.

Potom zvedla hlavu a podívala se na zbytek Společenstva, ignorujíce dopáleného Legolase. ,,Jen malé škrábnutí," ujistila je s úsměvem. Ten jí ale nevydržel dlouho. Zahleděla se kamsi za hobity. Potom rychle sáhla za Legolasův toulec a z pouzdra vytáhla dýku, kterou mrštila kamsi za Pipina. Všichni se zděšeně podívali tím směrem. Na zemi se válelo umírající tělo skuruta s dýkou zabodlou v krku. Legolas se na Chantal pomalu otočil a přimhouřil oči. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale elfka jen pokrčila rameny a zasmála se. ,,No co, s tvými dýkami se prostě hází líp."

***