Byli na cestě k Dolům v Morii. Po tolika hodinách nepřetržité chůze si všichni přáli, aby si mohli někde odpočinout. Zbýval totiž ještě jeden celý a dlouhý den cesty a skoro celé Společenstvo již pociťovalo nezměrné vysílení. Stmívalo se, vzduch se pomalu ochlazoval a na jasné obloze se objevovaly první hvězdy. ,,Odpočineme si," pronesl nakonec Gandalf, čímž si získal obrovskou lásku od hobitů, jež už sotva pletli nohama. ,,Před námi je jeskyně," podotkl Boromir a poukázal hlavou na skalku před nimi, ve které byla velká proláklina. Vypadala útulně. Možná až příliš na to, aby to nebyla past. ,,Legolas, filya," otočila se Chantal na elfa po svém boku a ten jen bezeslov přikývl. Chápal co tím myslela. Nemohli se v jeskyni utábořit, pokud někdo nezkontroluje, jestli je to bezpečné a v tomto případě to byli právě oni dva. Pomalým krokem se vydal za plavovláskou, připraven kdykoliv tasit zbraň.

Na první pohled byla jeskyně prázdná. Špinavá země pokryta kupou spadaného listí a pár klacků, nic víc. Ani stopa po předchozích majitelích doupěte. ,,Je to bezpečné," usoudil Legolas po chvíli. Byl z cesty unavený a chtěl si co nejrychleji odpočinout. Možná proto nevěnoval přílišnou pozornost listí, které jasně naznačovalo, že se mýlí. Nakročil, aby se vydal vpřed, ale krok neudělal.  Zastavila jej ostrá čepel meče u jeho hrudníku. Ta mu bránila v jakémkoliv pohybu vpřed. ,,Hauta!" Sykla ostře plavovláska, když se na ni Legolas zmateně pootočil. Nerozuměl jejímu chování a jelikož ani on jí stále nevěřil, začínal z toho mít zvláštní pocit. ,,Nehýbej se!" Přikázala ostře Chantal a svraštila obočí. Když se ujistila, že ji elf poslechl, sklopila Ostarn z jeho hrudníku. Ublížit mu nebyl její záměr. Ba naopak. Hodlala zachránit jeho život.

Zmatený Legolas stále nečinně postával na místě a snažil se rozluštit o co se elfka snaží. Své plány mu odkryla rychle. Jen co našla to co hledala, hodila klacek přímo před něho, což způsobilo, že se narafičená síť, skrytá pod listím, zaklapla. Teď už tomu Legolas rozuměl. Kdyby byl býval udělal ještě jeden krok, houpal by se nyní místo klacku v pasti on. ,,Děkuji," řekl tiše a Chantal jen kývla. Legolas otevřel ústa, aby něco řekl, ale v ten moment jeho uši zachytily téměř neslyšitelný praskot větviček nedaleko za nimi. Okamžitě zbystřil a rychle se otočil na Chantal. Slyšela to taky. Oba se postavili čelem k východu z jeskyně a vyběhli ven na světlo, aby viděli na své společníky. Přímo k nic netušícímu Společenstvu se zezadu plížila dvojice zbloudilých skřetů, špinavé zahnuté čepele v rukou.

Celá skupina zaujatě naslouchala Gandalfovi, který jim cosi hlasitě vyprávěl, aby zabavil znavené hobity. Byli ke skurutům otočeni zády a bohužel pro ně, nevydali útočníci ani hlásku. Nedali o sobě vědět, což pro jejich plemeno nebylo vůbec zvykem. Normálně jdou skřeti slyšet na míle daleko. Elfové intuitivně sáhli po šípech v toulcích na svých zádech a bleskurychle napli tětivo svých luků. Nemuseli se ani domlouvat, kterého skřeta si kdo bere. Prostě to nějak věděli. A tak, dřív než stihl první skřet, jež se napřáhl svým mečem na nic netušícího Boromira, zaútočit, měl šíp od Legolase zabodlý přímo v srdci. Jeho mrtvé tělo, následováno jeho společníkem, kterému Chantal prozměnu prostřelila hlavu, spadlo s žuchnutím na tvrdou zem.

Ani se neobtěžovali s úklidem zbraní, rychle vyběhli z jeskyňky a během zamířili ke Společenstvu, které němě sledovalo mrtvá těla skurutů. ,,Všichni v pořádku?" Zeptala se Chantal ustaraně a pro jistotu se ještě jednou rozhlédla všude okolo, než nakonec uklidila své zbraně. ,,Ano, naštěstí," oddechl si Boromir. ,,Půjdeme raději jinam. Kdyby se tu rozhodli objevit další," rozhodl Aragorn a podíval se na Gandalfa, jež jen mlčky přikývl a narovnal si klobouk, který měl nakřivo. Rychle tak znovu sesbírali všechny své věci a byli nuceni putovat dál.

Chudáci hobiti už padali únavou, ale odvážně kráčeli dál. Dokud je nesly jejich vlastní nohy, nehodlali otravovat ostatní s tím, aby je nesli. Dřív než se však unaveně svalili na zem, je jejich zachránci samovolně potěšili. Chantal vzala na záda Pipina, Legolas Smíška, Aragorn Froda a Boromir znovu Sama. Moc dobře věděli, jak unavení musí být, což se také potvrdilo, když Peregrin elfce na zádech usnul. ,,Jen spěte, můj milý hobite," usmála se vřele a potom dál tiše pokračovala v cestě. Po nějaké době konečně došli až k jakési skalce, ve které byla další prohloubenina. Stejně jako u jeskyňky proběhl krátký průzkum. Skalka však testem bezpečnosti naštěstí prošla. ,,Přespíme tady," rozhodl tedy nakonec Gandalf.

...

Stanuli před stěnami Morie. Aby se tam dostali, museli projít kolem jakéhosi jezírka. Gandalf přešel k jedné ze stěn a okamžitě poznal o co se jednalo. ,,Ithildin, zrcadlí jen hvězdy a světlo měsíce," pravil. Jako na povel vylezl zpoza hor měsíc a ozářil vchod do dolů v Morii. Začali se objevovat jeho rysy až na Společenstvo vykoukl obraz jakési kamenné brány.

,,Stojí tam- Dveře Durina, pána Morie. Promluv příteli a vejdi," přečetl Gandalf. ,,Co to asi znamená?" Zeptal se Smíšek, který byl dosud zaměstnán házením kamenů do jezírka. Jak jinak než s Pipinem. ,,Je to jasné. Když jsi přítel, řekni heslo a otevřou se," usmál se Gandalf a špičku své hole přitiskl na hvězdu uprostřed brány. Začal cosi odříkávat jiným jazykem, ale nic se nestalo.

Zkusil to ještě jednou, ale výsledek byl stejný. Potom co to zkusil ještě pětkrát, si sedl na kámen a vzdychl. Frodo se posadil vedle něj a zadumaně si Ithildin prohlížel. Mezitím Sam a Aragorn sundávali z Vilíka všechna zavazadla. ,,Do Dolů poník nemůže, ani takový, jako Vilík," řekl Aragorn a smutně se usmál.

,,Sbohem Vilíku," povzdechl si Sam a pohladil poníka na boku. ,,Běž Vilíku, bež," řekl Aragorn, poplácal ho po boku a sledoval, jak se poník otáčí a odchází. ,,Neboj se Same, zná cestu," usmál se. Smíšek s Pipinem se zatím předháněli v tom, kdo dohodí kámen, který sebrali ze země, dál.

Smíšek už se napřahoval, že hodí další, ale Aragorn mu chytl ruku. ,,Nech vodu na pokoji," řekl tajemně a otočil se na Pipina, který upustil připravený kámen na zem a dělal že on nic takového nedělal. ,,To nemá smysl," povzdechl si poraženě Gandalf a vytáhl fajfku, kterou kouřil na uklidnění. Najednou vstal Frodo a projel si nápis očima, i když mu nerozuměl, stačilo že si dobře pamatoval jeho překlad.

,,Je to hádanka! Řekni přítel a vejdi. Jak se elfsky řekne přítel?" Zeptal se. ,,Melon," pravila Chantal a kamenná brána se začala pomalu otevírat. Jen co byla škvíra dostatečně velká, vklouzli dovnitř. ,,Zachvilku ochutnáte, pane elfe a paní elfová, věhlasnou pohostinnost trpaslíků. Burácející ohně, ječné pivo, pečené maso od kosti. Tohle je totiž domov bratránka Balina a oni mu říkají důl!" Chlubil se Gimli a Legolas se Chantal jen protočili panenky.

,,Ha, důl!" Uchechtl se trpaslík. Gandalf foukl do magického kamene na své kouzelné holi a křišťál se rozsvítil. Morii zaplavilo dostatečné světlo na to, aby vyděli pod nohy a kde je jaká stěna. A taky na mrtvá těla, jež byla všude na zemi. ,,To není důl, to je hrob," konstatoval Boromir. Gimli se rozeběhl k jedné z koster, která byla opřená o kamennou stěnu.

Poznal celkem rychle, že šlo o trpaslíka. ,,Neeee," vykřikl, klekl si, sklopil hlavu a začal tiše vzlykat. Chantal a Legolas přiskočili k jedné z mrtvol a vytáhli šípy, jež v ní byly zabodané. Přetočili je v rukou a zadívali se na ostré hroty. Ihned jim došlo, kdo byl vrahem. ,,Skřeti," zavrčel Legolas nenávistně. Chantal kývla na souhlas a hrot v ruce pevně sevřela. Nenáviděla se.

Všichni tasili své zbraně. Hobiti vytáhli své mečíky, Gandalf si připravil hůl a Vrahomlat, Aragorn vytáhl svůj meč a  Boromir stejně tak, samozřejmě nezapoměl ani na štít. Chantal vytáhla luk, napla jeho tětivo a přiložila k němu šípy. Legolas ji následoval.

Náhle Frodo vykřikl a padal k zemi, Žihadlo přitom upustil, jen to zařinčelo. Společenstvo se rychle otočilo a uvidělo malého hobita, kterému svýralo jednu z nohou jakési obří chapadlo vyčnívající z jezírka. Smíšek, Pipin a Sam se mu rozeběhli na pomoc a začali svími mečíky sekat do končetiny nepřítele.

Jen co ho usekli, popadli Froda a zasypali ho vlnou otázek. ,,Jste v pořádku-" začal Sam, jenže z vody se vynořila další chapadla a popadla Froda znovu tak, že teď visel ve vzduchu. Aragorn a Boromir se jim rozeběhli na pomoc.

Sekali do chapadel seč mohli a Legolas vytrvale střílel z luku, ale nepřítel byl silný a hlavně měl dost otravných chapadel, jenž jim zkřížila cestu. Chantal se někde ztratila dřív, než si toho ostatní stihli všimnout. ,,Legolasi! Do jeskyně!" Vykřikl Boromir a poslal hobity za elfem. Legolas rychle přikývl, naposledy vystřelil z luku, a pak společně se Samem, Smíškem, Pipinem, Gimlim a Gandalfem vběhl zpět do Morie.

Aragorn a Boromir nadále sekali do dotěrných chapadel, ale nezdálo se, že by ubývala. Z vody se náhle vynořila obrovská hlava o to větší olihně s monstrózním zobákem.  Otevřela obří tlamu a chapadlo, kterým držela Frodovu nohu, k ní pomalu spouštěla.

Náhle uslyšeli zašustění listů. Z jednoho stromu vyběhla Chantal a s křikem skočila na hlavu olihně. Dopadla na její zobák a jemně zakolísala, než našla rovnováhu. Oliheň jej neustále otevírala a zavírala, aby elfku setřásla a možná i snědla, ale neúspěšně. Rovnováhu držela dobře. I s nespočtem chapadel, které se po ní vrhaly byla schopna se na špičce zobáku udržet. ,,Heca, ulundo!" Zvolala, když se čepel jejího meče znovu zabodla v jednom z chapadel olihně. Monstrum však bojovalo dál.

Po nějaké době se Chantal povedlo Froda vysvobodit ze spárů olihně a chytit jej pevně do náruče. Věděla, že jej dlouho neudrží, jelikož by ztratila rovnováhu a riskovala by pád do chřtánu obludy. A kdyby takto zkonal právě Frodo, nositel prstenu, byl by to konec všeho. ,,Aragorne! Boromire!" Zvolala, aby upoutala pozornost svých společníků, a poté jim Froda rychle hodila. Aragorn jej chytil a letmo se podíval na Chantal, aby zjistil jak na tom je. Znovu už držela meč pevně v obou rukách a prala se s dotěrnými chapadly olihně. Nevypadala, že by věděla, jak se dostat bezpečně dolů. A také nevypadala, jakoby to měla v plánu. ,,Ilquen heca!" Volala na společníky. ,,Bežte! Běžte do jeskyně!"

Po čele jí stékal slaný pot, vlasy jí kvůli boji vypadávaly z drdolu a už začínala cítit bolest v rukou, meč však svírat nepřestala. Oháněla se Ostarnem okolo sebe a pokaždé trefila cíl. Boromir, Frodo a Aragorn ji nuceně poslechli a vběhli do Morie. Legolas se otočil, aby mohl Chantal pomoci, protože věděl že to sama nezvládne, ale Gimli jej zastavil. Chopil ho za ruku a nedovolil mu jít dál.

Oliheň nakonec zvítězila v boji síly, nebo to tak alespoň vypadalo pro všechny přihlížející. Obmotala své chapadlo okolo hrudníku Chantal a posouvala ji blíž k ústům. Společenstvo zhrozeně sledovalo tu strašnou scénu. Chantal však neprotestovala, nekopala okolo sebe, neprala se. Jen naprosto odevzdaně nechala oliheň dělat, co se jí zlíbí. Ostarn přitom svírala pevně v pravé ruce, aby jí nevypadl. Nakonec se ještě ohlédla na své společníky a věnovala jim jeden poslední pohled a úsměv.

Poslední co viděli, byla obrovská tlama olihně, která se zaklapla za elfkou, kterou už asi nikdy neuvidí.

***