Dny v Roklince plynuly rychleji, než by se zdálo. Potom, co se Elrond málem pohádal s Gandalfem, rozhodl, že prsten moci v Roklince prostě zůstat nemůže, jelikož by to bylo nad míru nebezpečné. Začali se proto sjíždět zástupci různých rodů Středozemě na schůzi, kde se mělo o prstenu moci a jeho osudu rozhodnout.

Branami Roklinky projelo hned několik z nich, ať už elfové, trpaslíci nebo lidé. Jediní, kdo neprojeli hlavní branou byli čarodějové, protože ty už zastupoval Gandalf . Sjeli se například trpaslík Gimli a jeho otec Glóin, Boromir z Gondoru, Legolas z lesní říše a několik dalších. Schylovalo se k osudné radě, která rozhodne vše.

V jakémsi půlkruhu na židlích seděli zástupci rodů Středozemě. V jejím čele seděl sám Elrond, pán Roklinky, po boku se svými syny. Před nimi, uprostřed půlkruhu, stál kamenný podstavec. ,,Cizinci z různých koutů Středozemě, byli jste vybráni, abyste odpověděli na hrozbu Mordoru. Středozem stojí na prahu zkázy a nikdo jí neunikne.

Buď se sjednotíte, nebo všichni padnete. Veškerá plemena spojuje jeden osud. Předlož prsten, Frodo," ujal se jako první slova Elrond a pokynul rukou směrem ke kamennému podstavci, který stál přímo před nimi. Frodo se rychle zvedl a položil onen prsten na kamennou desku podstavce.

,,Tak je to pravda," vydechl Boromir, syn Gondorského správce. Frodo se usadil a úlevně si oddechl. ,,Je to dar. Dar nepřátelům Mordoru. Musíme ho použít. Léta už můj otec, správce Gondoru odráží Mordorská vojska. Vaše země jsou ještě v bezpečí, díky krvi našeho lidu. Vezměme zbraň nepřítele a dejme ji Gondoru!" Vykřikl Boromir a vstal. Na setinu sekundy zavládlo ticho, které potom přerušil Chodec.

,,Neovládneš ji, nikdo z nás. Plní jen Sauronovu vůli. Prsten má jediného pána," odvětil suše. ,,Co o tom může vědět hraničář?" Uchechtl se Boromir a svraštil obočí. Tu vstal Legolas, který znal Aragorna moc dobře. Líp, než nějaký Gondorský bojovník. ,,To není jen hraničář! Je to Aragorn, syn Arathornův. Jsi jeho leníkem."

,,Aragorn..., to je Isildurův dědic," konstatoval Boromir a ušklíbl se. ,,A dědic Gondorského trůnu," dořekl to Legolas a probodl Boromira pohledem. ,,Havo dat, Legolas," promluvil Aragorn a pokynul elfovi rukou. Legolas se tedy usadil, bez jakéhokoli odporování. ,,Gondor nemá krále, nepotřebuje ho," odsekl Boromir a taky si sedl.

,,Aragorn má pravdu, nemůžeme ho použít," pravil Gandalf a zamyslel se. ,,Zbývá tedy jediná možnost," řekl Elrond a vstal, ,,prsten musí být zničen.",,Tak na co čekáme?" Vyhrkl Gimli, uchopil svou oblíbenou sekeru a přistoupil ke kamennému podstavci. Rozmáchl se a praštil zbraní do prstenu moci.

Ale místo aby ho poškodil, to trpaslíka odhodilo až k jeho vlasní židli a sekera se roztříštila na malé kousky. ,,Prsten nelze zničit, Gimli, synu Glóinův, žádným uměním, které tady ovládáme. Byl vyroben v ohni hory Osudu, jen tam může být zničen," pravil Elrond. Gimli se uraženě zvedl ze země, zamračil se a nakonec se posadil.

Nastala chvíle hrobového a tísnivého ticha, v němž každý přemýšlel, jak prsten dostat do Mordoru a zničit. ,,Těžko jde proniknout do Mordoru. Černé brány střeží ohavní skřeti. Je tam zlo, které nikdy nespí. Velké oko, pořád pozoruje. Je to holá poušť, chrlící popel a prach. Není tam vzduch, jen hustý kouř. Ani s deseti tisíci muži to nejde. Je to šílené," promluvil Boromir a povzdechl si.

Legolas znovu vstal a zamračil se. ,,Neslyšel jsi co říkal Elrond?! Prsten musí být zničen." ,,Ty si asi myslíš, že to můžeš dokázat!" Promluvil Gimli, vyskočil ze židle a svraštil obočí. ,,Co když selžeme? Co když Sauron dostane prsten?" Zavrčel Boromir.

,,Žádný elf ten prsten nedostane dokud budu živ!" Procedil skrz zuby Gimli. Začala hádka mezi trpaslíky, elfy a Boromirem. Seděli jen Gandalf, Frodo a Elrond. Nakonec vstal i čaroděj a snažil se sjednat vytoužený klid. ,,Quildë!" Ozval se náhle od příchodové cesty na mítinku silný hlas. Hádka utichla, jelikož všechny zaujala příchozí neznámá postava, jež přerušila jejich hlasité rozepře. Nebylo jí vidět do tváře, její tělo bylo zahaleno tmavězeleným pláštěm, který byl dost dlouhý na to, aby se jeho lem dotýkal země. Na zádech příchozího se houpal zdobený toulec plný šípů s různěbarevnými hlavicemi. Přes levé rameno měl přehozen luk. Při bližším pohledu bylo vidět, jak je zdobený. Byly do něho zlatým písmem vyryty znaky, které však nikdo nedokázal rozluštit.

Jakmile se osoba dala do kroku, aby se přiblížila ke kruhu společníků, odkryla se i pochva s mečem pevně připevněná k opasku. ,,Zlo stále sílí, zlobři sestupují z hor, skřeti se volně prochází po Středozemi. Sauron se osměluje. Hádky mezi rody ničemu nepomohou," promluvila osoba znovu, teď už postávaje jen pár kroků od sešlosti. Všichni přítomní z ní stále nespouštěli zrak. Čekali, co se bude dít. Jen Gimlimu, trpaslíkovi, jemuž drzost zahaleného jemně pošlapala jeho hrdost, nedokázal být zticha. ,,Kdo jsi, že nám tu můžeš poroučet?!" Zaburácel.

Postava v kápi k němu okamžitě stočila hlavu. Pár rozvážnými kroky se k němu přiblížila a bez mrknutí oka sáhla po madle svého meče. Tasila jej a než se trpaslík nadál, měl jeho ostrou čepel přímo u krku. Ostarn, tak se meč jmenoval, se zaleskl ve svitu slunce, které dopadalo na hlavy všech přítlmných. Ukovali jej elfové, to mohl říci i sám Gimli, který měl tu čest si čepel pořádně prohlédnout. Nyní už měl lepší představu o tom, kdo se pod kápí nachází. Elf. ,,Usekla bych ti hlavu trpaslíku, jen kdyby byla výš od země," procedila skrz zuby osoba a čepel meče jemně naklonila, takže sebou Gimli trochu cukl, jak cítil že je milimetry od proříznutí jeho kůže. K tomu však nedošlo. Neznámá po chvíli, která se pro trpaslíka zdála nekonečnou, stáhla Ostarn a zasunula jej zpět do pochvy, kam patřil.

Postava si tiše odfrkla, jen dost nahlas, aby to dopálený Gimli slyšel, a poté stočila hlavu k Elrondovi, který sledoval všechny její pohyby. Otočila se k němu čelem a přešla k trůnu, na kterém seděl. Zastavila, poklekla a uklonila se, tak jak to měla zvykem. Na formálnosti si elfové celkem potrpěli a ona si nerada dělala špatné jméno. Elrond pouze jemně kývl, čímž jí dal znamení, že její poklonu přijal. ,,Omluv mé spoždění, zdrželi mě skřeti," promluvila osoba znovu a vstala, načež se vydala k jedné z volných stoliček. ,,Dobře že jsi tu, Chantal," odvětil Elrond a úsmál se na dívku, která si zrovna svlékala plášť a konečně tak odkryla, kdo se pod kápí nachází.

Plavé vlasy spleteny do pevného drdolu, podepřeného ozdobnou zlatou korunkou, špičaté uši, ostře řezaná tvář a blankytně modré oči, kterými přejížděla tváře přítomných rady. Pro některé, především pro ostatní elfy, kteří mají od přírody bystřejší zrak, bylo nepřehlédnutelné i malé černé znaménko na jejím krku. Vypadalo jako symbol, který někdo vyryl do její kůže. Roklinkou se rozezněl šepot. Přítomní si mezi sebou vyměňovali názory, špitali a snažili se přijít na to, s kým mají tu čest. 'Odkud je? Kdo to je? A Co tu dělá?'

,,Nuže," přerušil mumlání Elrond, ,,rada může pokračovat." Záhadné elfce byly objasněny veškeré podrobnosti, které se do té doby na radě vznesly, avšak nemohla tvrdit, že by i s takovými znalostmi byla o něco moudřejší. Nic, co bylo potřeba, se totiž zde zatím nevyřešilo. A ani dlouho poté ne. Bylo tu pár nových hádek, hlavně mezi dopáleným trpaslíkem Gimlim, Chantal a Legolasem z Temného hvozdu. Za chvíli to znovu vypadalo, jako když sem elfka nakráčela. Chaos. Ruch, který nakonec přerušil malý hobit Frodo. ,,Vezmu ho, já ho vezmu! Já vezmu prsten do Mordoru. I když- neznám cestu..."

,,Pomohu ti to břemeno nésti, Frodo Pytlíku," usmál se Gandalf jemně a přistoupil k hobitovi. Věděl, co to bro půlčíka může znamenat, a také si byl vědom toho, že za něj nese zodpovědnost. Má-li to břemeno nésti Frodo, byl ochoten mu s tím pomoci. ,,Životem i smrtí tě ochráním," pravil Aragorn a poklekl před hobita na jedno koleno, ,,budu tvůj meč." ,,A já budu tvůj luk," usmál se Legolas, vykročil kupředu a postavil se vedle zbytku společníků. ,,A já tvá sekyra," zaburácel Gimli. Nemohl si něco takového přeci nechat ujít. Hlavně když se přihlásil i ten otravný elf. Postavil se vedle něho a zabručel. Legolas se mírně zamračil, ale odpustil si dotěrnou poznámku.

,,Čeká tě dlouhá cesta, mistře Pytlíku. Plná nebezpečí a nástrah. Pomohu ti," pravila Chantal, vstala ze svého místa a ze široka se na hobita usmála. A i když ji Frodo neznal, úsměv jí oplatil. ,,Poneseš sudbu všech. Je-li to vůlí rady, Gondor je s tebou," řekl nakonec Boromir a položil hobitovi ruku na rameno. Elrond už otevřel ústa, aby ohlásil složení Společenstva, když jej vyrušil hlas hobita, který se k nim zničehonic přiřítil.

,,Ne! Pan Frodo beze mne nikam nepůjde!" Vykřikl Samvěd, který se doteď schovával za jakousi rostlinou a celou radu odposlouchával. ,,Však tě taky není možné od něj odloučit. I když ho zveme na naši tajnou poradu a tebe ne," zasmál se Elrond a znovu se připravil na ohlášení nového složení společníkú. Ani tentokrát to však nedokázal.

,,Počkat! Počkejte! My jdeme taky!" Vykoukli zpoza dvou sloupů na náměstíčku, kde se rada konala, Pipin se Smíškem a než se kdo nadál, už stáli po boku svých hobitích přátel. Elrond se zatvářil zmateně a chvíli je tiše pozoroval. Inu, nestávalo se mu často, že by na tajnou poradu běhali nezvaní hobiti, kdy se jim jen zlíbí.

,,Svažte nás do kozelce! Půjdeme stejně!" Vyhrkl Smíšek a rázně se postavil vedle Froda, jakoby se bál, že jim Elrond jejich přítomnost ve výpravě odepře. ,,Přesně tak! Potřebujete inteligentní lidi na takovou výpravu- pouť- úkol- věc," utl to Pipin a hrdě se usmál. ,,Co tam potom budeš dělat ty Pipe?" Zeptal se Smíšek a výsměšně se ušklíbl. Pipin na to nestihl nijak zareagovat, jelikož musel informaci prvně zpracovat. Elrond se jen usmál a přejel všechny přítomné pohledem.

,,Deset společníků, budiž. Jste Společenstvo prstenu," prohlásil důležitě a rozhodil rukama. O výpravě bylo tedy rozhodnuto. ,,Bezva," usmál se Pipin, ,,a kam se půjde?"

***