Zatímco Chantal drželi v zajetí lesní elfové a zbytek skupiny, nově doplněn i Gandalfem, se hnal směrem k Rohanu, Smíška s Pipinem nesl Stromovous svým hvozdem dál. Teď, když od Bílého čaroděje zjistil, že skříťata nejsou na straně Sarumana, byl ochoten je ubránit před hrozbami Fanghornu. ,,Můj domov leží hluboko v lese," zabručel ent svým mohutným hlasem, ,,u kořenů hory. Slíbil jsem Gandalfovi, že vás budu chovat v bezpečí a to budu. Stromy zdivočely a jsou nebezpečné. Srdce jim sžírá hněv, ublíží vám, když budou moci. Je nás dnes příliš málo, příliš málo entů na to, abychom je zvládli."

...

Potom tu ještě byli dva další hobiti. Sam a Frodo, kteří měli snad nejtěžší úkol. Donést prsten do Mordoru a tak ho zničit v hoře Osudu. Zrovna společně se svým průvodcem, jehož jméno Frodo nedávno odkryl, lezli na skálu, která jim rozprostřela nepěkný výhled. ,,Černá brána Mordoru," poznamenal Sméagol hned, co všichni stanuli na vrchu skalky. ,,Spaste nás," poznamenal vyděšeně Sam hned, co bránu uviděl. "To tam opravdu musíme jít?" Pomyslel si a přeběhl ke dvěma kamenům na okraji skalky. ,,Kmotr by nám asi něco pověděl, kdyby nás teď viděl," dodal a svraštil obočí. Frodo, ležící vedle něho jen vyděšeně přikývl.

,,Pánešek říkal, abych mu ukázal cestu do Mordoru, a tak hodný Sméagol dělá, co pánešek říká," zabědovalo vyhublé stvoření hned, co k nim přilezlo. ,,Říkal jsem to," vydechl Frodo a dál třeštil oči na mohutnou bránu posetou skřety, kteří zde hlídkovali ve dne v noci. ,,Takže to je ono?" Zeptal se Sam a podíval se na Froda. ,,Přes tu bránu se nedostaneme," dodal myšlenku, která už trápila i druhého hobita. Měl pravdu, skřeti ji střeží až moc dobře. Ozvalo se dunění, jak dole pod nimi pochodoval dlouhý zástup obrněných vojáků s kopími a ostrými štíty v ruce, kteří přes Černou bránu mířili do Mordoru. Ozvala se trubka, na kterou troubil jeden ze skřetů, aby dal povolení k otevření brány. Glum si začal okamžitě zakrývat uši a trhal hlavou, jakoby z ní chtěl vyhnat všechny vzpomínky a strach, které mu ten zvuk přinášel.

Obři, kteří táhli dlouhé trámy, se začali pohybovat a Černá brána se pomalu otevírala. ,,Koukejte," pousmál se šťastně Sam, ,,brána! Otvírá se!" Okamžitě se vydal až na samý okraj skalky, čímž se plánoval dostat blíž a potom dolů. ,,Vidím kus dovnitř," poznamenal ještě, než se nahnul víc dolů. To ale neměl dělat, jelikož se kámen, na kterém ležel, ulomil a i s ním spadl dolů. ,,Same!" Zakřičel vyděšeně Frodo a okamžitě se rozeběhl za ním. ,,Pánešku!" Vyjekl Glum, který se bál, že je vojáci pod skalkou spatří a přijdou je zabít. Frodo se tím však nenechal zastrašit. Seběhl z kopce tvořeného prachem a kameny dolů, až k Samovi, který byl do půlky těla v zemi a nebylo možné ho vytáhnout. Dva lidé ze zástupu vojáků si všimli náhlého pádu kamení a bohužel pro hobity se rozhodli zkontrolovat situaci. Frodo tak musel rychle jednat, protože kdyby to neudělal, našli by je.

Rozhodl se proto využít svého elfského pláště, kterým sebe i sama zakryl a schoval. Měli jediné štěstí, že ho ssebou měli, protože vytvořil perfektní iluzi obyčejného balvanu a lidem tak nepřipadal divný. I přesto, že totož postávali přímo u nich, jeviděli nic neobvyklého a hobiti si tak po chvíli mohli oddechnout, jelikož se vojáci vydali pryč. Jakmile byli dostatečně daleko, Frodo sebe i Sama rychle odkryl a začal svého společníka vyhrabávat ven z prachu a kamení, ve kterém bal zasazený, jako mrkev. Hned co byl hobit venku, se oba schovali za blízkým kamenem. Chystali se rychle vyběhnout a projít Černou bránou dřív, než se tavře. I když věděli, že bude nemožné zůstat naživu, jestli se o to vůbec pokusí. ,,Nežádám, abys šel se mnou, Same," zamračil se tmavovlasý hobit, který moc dobře věděl, co ho bude onen pokus stát. ,,Já vím, pane Frodo. Tam nás neschovají ani tyhle elfské pláště," konstatoval Sam, který byl více než rozhodnut, jít se svým přítelem do horoucího pekla.

Frodo se jen pousmál a potom zavelel: ,,Teď!" Chystali se oba dva rozeběhnout k bráně, když v tom je kdosi stáhnul za pláště dozadu. ,,Ne! Ne, pánešku! Chytí vás! Chytí vás!" Protestoval Sméagol, který moc dobře věděl, že by neměli šanci přežít. Frodo se mu však vytrhl a pokusil se znovu rozeběhnout. Musel přeci projít bránou a ta už se zavírala. ,,Nenoste mu ho," zaprosilo stvoření a vytvořilo více než tragický výraz, ,,chce miláška. Pořád ho hledá. A milášek chce zpátky k němu." V tom se však jeho obličej změnil, jak nad ním Glum přebral kontrolu. ,,Ale my mu ho nesmíme dát," zasyčel a pozoroval, jak se brána zavírá. Frodo se však znovu pokusil o úprk. ,,Ne!" Chytil ho Sméagol znovu za rukáv, aby ho udržel u sebe. ,,Je jiná cesta, tajnější, temná," dodal.

Sam se na něho osočil: ,,Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?!" ,,Protože se pánešek neptal," zamračil se Sméagol. ,,Má něco za lubem," zavrčel plavovlasý hobit, který podivnému stvoření stále nevěřil. ,,Existuje jiná cesta do Mordoru?" Zeptal se Frodo a svraštil obočí. ,,Ano," přikývl Sméagol, ,,je tam pěšina, schody a pak... tunel." Držel hobita za plášť a doufal, že ho přesvědčil natolik, aby už se bránou projít nesnažil. Frodo už však ani neměl možnost, jelikož se právě v ten moment zavřela. Sméagol úlevně vydechl a opřel si čelo o hobitovu ruku. ,,Dovedl nás až sem, Same," podotkl Frodo, který byl rozhodnut stvoření věřit. Inu, když je prozatím nezabil ve spánku, mohl by mu dát ještě jednu šanci. ,,Pane Frodo, ne," zavrtěl Sam hlavou v zápor a zamračil se. ,,Splnil co slíbil,'' namítl Frodo a podíval se Sméagolovi do očí, které nyní zračily čistý údiv z toho, že mu věří. ,,Ne," svraštil Sam obočí, i když moc dobře věděl, že Pytlíka už nepřesvědčí.

,,Veď nás, Sméagole," přikázal Frodo stvoření, které bylo více než rádo, že se mu ho povedlo přemluvit. ,,Hodný Sméagol vždycky pomáhá," pousmál se a otočil se, aby se mohli vydat na cestu. Sam na Froda nevěřícně hleděl. Nechtělo se mu věřit, že jeho společník důvěřuje Glumovi. Přecijen jim nic nezajistí, že je neuškrtí ve spánku, aby získal prsten. Ale byla pravda, že to prozatím neudělal. A Sam věřil Frodovu úsidku, a tak nic nenamítal a vydal se na cestu za něčím, co jim nemohlo zaručit, zda splní své poslání, a nebo je dovede do záhuby.

...

Aragorn, Legolas, Gimli a Gandalf zrovna dorazili do Jízdmarky. Před nimi se na širých pláních rozprostíral Edoras, za kterým byly vidět špičaté vrcholky zasněžených hor. Byl to vzkutku velkolepý pohled. ,,Edoras a Zlatá síň Meduseld," pousmál se Bílý čaroděj, který přes sebe schválně přehodil svůj starý, šedý plášť, ,,tam sídlí Theodén, král Rohanu, jehož mysl je rozvrácena. Saruman má dnes krále Theodéna pevně v rukou."

---

Bohužel, měl Gandalf pravdu. Místo jindy statného a stále poměrně mladého krále, seděl na trůnu bílým vousem zarostlý vrásčitý muž, se žlutými zuby a plísní na černých nehtech. ,,Můj pane," zašeptala směrem k němu Éowyn, která klečela u jeho trůnu a hladila ho po stářím zašedlých rukách, ,,váš syn. Je mrtev." Žádné reakce se však od Theodéna nedočkala. Jedna osamnělá slza opustila její oko, jak se v jeho obličeji snažila nalézt alespoň malý záchvěv smutku. Nic, kràlova tvář byla prázdná. ,,Můj pane. Strýčku," oslovila ho znovu a Theodén na ni konečně upřel své prázdné oči, ,,nepůjdete k němu?" Ani nyní se však nedočkala ničeho věčího, než jen těžkého výdechu. Výraz Éowyn se změnil náhlým pochopením. ,,Neuděláte nic."

---

,,Pozor na to, co říkáte," varoval své druhy Gandalf, ,,nečekejte uvítání." Po těchto slovech všichni tři pobídli své koně a rozjeli se dál do Edorasu. Gimli naštěstí seděl na Hasufelovi společně s Legolasem a nemusel tak nic dělat, jen se křečovitě držet elfova útlého pasu, což ho prvně trochu urazilo na cti. Kallika, která chudák nevěděla co dělat před Fanghornem, se vydala za nimi a tak je všude následovala. Legolas byl první proti tomu, any s nimi šla, protože se bál, že kdyby ji Chantal potřebovala a ona byla v Edorasu, bylo by zle, ale mysl koně ovládat nedokázal a nemohl jí tak přikázat, aby s nimi nešla.

---

Éowyn, která pochopila, že Theodén se za svým synem podívat nepřijde, se skláněla nad jeho mrtvým tělem a truchlila nad ztrátou svého bratrance. Grima, který ji všude pronásledoval a moc rád slídil, ji však nenechal dlouho samotnou. Nakoukl do tmavé místnosti a začal svůj monolog, kterým lidem otravoval mysl. ,,Musel umřít během noci. Jaká tragédie pro krále, že ztratil jediného syna a dědice," konstatoval tónem, který jasně značil, že mu Theodredova smrt nahrává do karet, ,,chápu, že je těžké, smířit se s jeho odchodem." Položil Éowyn, která nic neříkala a jen ho tiše sledovala, svou slizkou ruku na rameno, jakoby ji snad chtěl utěšit. ,,Zejména teď, když tě opustil bratr," dodal a dívka svraštila obočí. Vytrhla se mu a rychle vstala. ,,Chci být sama, hade!" Grima se zamračil. ,,Vždyť jsi sama," zasyčel, ,,kdo ví co jsi říkala do tmy v hořkém nočním bdění, když se celý tvůj život zcvrkal!" Obcházel okolo Éowyn jako sup krouží nad mršinou a zasypával její hlavu zlými slovy.

,,Stěny se okolo tebe zavírají jako kotec, kam zavřeli divokého tvora," zasyčel znovu a podíval se dívce, která ho propalovala nenávistným pohledem, přímo do očí, ,,tak krásná, tak studená," položil jí svou slizkou ruku na tvář, jakoby mu snad dala svolení se jí dotknout, ,,jako jarní jitro v němž zůstává zimní chlad." Éowyn zavřela oči a polkla. Když je potom otevřela, Grima přemístil svou ruku na její bledý krk, po kterém ji pohladil svým palcem. ,,Tvá slova jsou jed," zavrčela Éowyn, vytrhla se mu a opustila místnost dřív, než jí stihl cokoliv udělat.

Prošla chodbou a otevřela velká dřevěná vrata vedoucí na kamennou terasu, ze které byl krásný výhled na Edoras. Přešla k jakémusi ohništi a zadívala se do dálky. Zhluboka se nadechla a potom stočila pohled k branám svého království. Uviděla tři bílé koně a jednoho hnědáka, jak se i se svými jezdci ženou k Edorasu. V tom vítr odvál jeden z praporů nabodnutých na kopích u hranic terasy a odnesl ho až k bráně království, ke které zrovna dorazili čtyři Společníci a Kallika. Jakmile skrz ní projeli, byli v Edorasu. A jak tak projížděli skrz království, které působilo spíš jako jedna velká vesnice, všichni obyvatelé je pozorovali a šuškali si mezi sebou pomluvy na jejich zbědovaný vzhled. Inu po měsících v divočině se nebylo čemu divit. ,,Je tu veselo jako v márnici," poznamenal Gimli při pohledu na smutně vypadající obyvatelstvo Rohanu, který už dlouho nebyl ani zdaleka tak veselý, jako kdysi.

Jakmile dojeli až k brámě samotného sídla krále, sesedli z koní a nechali pár koňáků je odvést do stájí. Kallika přitom vypadala, jakoby nejraději byla zpět před Fanghornem, jelikož stáje nenáviděla a Chantal to moc dobře věděla, takže ji do nich nikdy nedávala. Dnes ale neměla jinou možnost, než se nechal odvést. Gandalf, Legolas, Aragorn a Gimli se potom vydali až k dřevěné bráně, která se otevřela a ven vyšlo pár Rohanských vojáků. Čaroděj se na ně vřele usmál, jakoby snad znal osobně každého z nich. Oni už tak přátelsky však nevypadali. ,,Nemohu vás pustit před krále Theodéna ozbrojené, Gandalfe," zamračil se voják stojící v čele, ,,na rozkaz Grimi Červivce." Čaroděj jen chápavě pokýval hlavou a potom mrknul na Legolase s Aragornem, kteří se začali odzbrojovat a své zbraně předávali vojákům.

Gimli jim s těžkým srdcem předal svou sekyru. Legolasovi se sice moc nelíbilo, že se musí odzbrojit, ale musel se usmát při pomyšlení, co by nastalo, kdyby tu teď s nimi stála Chantal. To by ti vojáci museli přijít na dvakrát, aby všechny její zbraně pobrali. "A zase na ní myslím," povzdechl si. Chyběla mu. ,,Tvou hůl," ozval se znovu voják a poukázal hlavou na Gandalfa. Ten však nevypadal na to, že by mu ji chtěl předat. ,,Přece bys nevzal starci jeho hůl?''  Voják tedy nakonec povolil a otočil se, aby je zavedl za králem. Gandalf se jen pousmál a mrkl na Aragorna, kterého jeho smlouvání pobavilo. Legolas, jakožto správný gentleman nabídl čaroději své rámě a společně se vydali do zlaté síně Meduseld."

Voják se před králem uklonil a potom poodstoupil stranou, čímž odkryl výhled na nově příchozí. Grima, sedící hned vedle schlíple vypadajícího krále, se okamžitě nahnul k jeho uchu a řekl: ,,Můj pane, přichází Gandalf šedý." Brána za Společenstvem se zavřela, což Legolase mírně vyvedlo z míry, ale pokračoval dál v pomalé chůzi po boku čaroděje. Nikdo z nich si nemohl nevšimnout skupinky mužů jdoucích po jejich pravé straně, kteří je celou dobu pozorovali a měli zřejmě za úkol je případně zpacifikovat. ,,Zvěstuje bědy," pokračoval Grima v otravování královy mysli. ,,Dvornost v tvé síni poslední dobou poněkud upadá, králi Theodéne," svraštil Gandalf obočí a pustil se Legolase, který ostražitě sledoval bandu mužů, jechž z nich nespustila oči.

,,Není vítán," zasyčel Grima a Theodén k hostům zvedl své unavené prázdné oči. ,,Proč bych tě měl vítat, Gandalfe sýčku," řekl otráveným hlasem a podíval se na svého rádce, jakoby se ho ptal, zda to řekl dobře. ,, Správná otázka, můj pane," přikývl Grima a převzal kontrolu nad situací. ,,Pozdní čas si vybral k návštěvě ten zaklínač," zasyčel a vydal se k nim, ,,špatná zpráva je špatný host." ,,Buď zticha," osočil se na něho Gandalf, ,,nech ten svůj rozeklaný jazyk za zuby. Neprošel jsem ohněm a smrtí, abych se přel s nedovtipným červem." Namířil na Grimu špičku své hole, což rádce poněkud vyděsilo a couvl o několik kroků zpět. ,,Jeho hůl," zavrčel, ,,říkal jsem vám, že mu máte sebrat jeho hůl!" V tom se na společníky vrhla skupina mužů, která je tak dlouho sledovala. Bohužel pro ně, se Gimli, Aragorn a Legolas prali dobře i bez zbraní a tak se o ně bez problémů postarali, zatímco Gandalf osvobozoval krále od Sarumana.

,, Theodéne, synu Thendelův," pokynul k němu rukou, ,,příliš dlouho sedíš ve stínech." A mezitím co Gandalf pokračoval ke králi, jeho přátelé spacifikovali muže, kteří ie napadli. Včetně Grimi, na kterého šlápnul Gimli a zamračil se. ,,Být tebou, tak se nehýbám," zavrčel a šibalsky se usmál." Grima se raději ani o nic nesnažil. Na to byl až moc velký zbabělec. ,,Naslouchej mi!" Oslovil Gandalf Theodéna, nad kterým znovu převzal vládu Saruman. ,,Zprošťuji tě," řekl Gandalf, zavřel oči a pokynul ke králi rukou, ,,zakletí." Theodén se však jen rozesmál zlým a podlým smíchem. Mluvil skrze něho Saruman, to poznal každý, kdo se nyní nacházel v místnosti. ,,Tady nemáš žádnou moc, Gandalfe šedý," řekl výsměšně. Čaroděj ho však rychle vyvedl z omylu a sundal si svůj šedý plášť, čímž odkryl svou novou identitu.

Bílé paprsky, které z něho nyní sálaly, přibily Sarumanovu loutku zpět do židle a jeho smích ihned utichl. Začínal mít obavy. Gandalf Bílý už tu totiž moc měl. ,,Vysaji tě, Sarumane, jako se vysává jed z rány," pronesl Gandalf a namířil na Theodéna špičku své hole. Král sebou začal šít a vydával hlasité mručení. To už do síně přiběhla i Éowyn a když viděla, co čaroděj provádí s jejím strýčkem, okamžitě se k němu chtěla vydat. Zastavil ji však Aragorn, který ji rychle chytil za zápěstí a stáhl zpět k sobě. ,,Počkej," řekl a podíval se zpět na Gandalfa. ,,Když odejdu," zavrčel Saruman skrz krále, ,, Theodén zemře." Gandalf ho však neposlouchal a zesílil. ,,Mne si nezabil a jeho také ne," zamračil se. ,,Rohan je můj," zasyčel Saruman. ,,Jdi pryč!" Zavrčel Gandalf, Theodén zařval a čaroděj ho mírně praštil špičkou své hole. Tím však setřásl Sarumana, který na něho byl napojený a osvobodil tím krále. Ten se vyčerpaně svezl z trůnu a kdyby ho Éowyn nechytila, dopadl by na tvrdou zem.

Královy fousy a vlasy začaly znovu nabírat svou přírodní hnědou barvu, vrásky mizely z jeho obličeje a jeho oči byly pomalu ale jistě opět plné života. Éowyn se šťastně usmála a do očí se jí nahrnuly slzy. ,,Znám tvou tvář," pronesl Theodén, ,,Éowyn... Éowyn." Usmál se na ni a potom zvedl oči k čaroději, který se na něj přívětivě díval. ,,Gandalf?" ,,Nadechni se zas volného vzduchu, příteli," pousmál se stařec a pozoroval, jak král pomalu vstává ze svého trůnu za pomoci své neteře. ,,Poslední dobou jsem měl temné sny," pronesl Theodén a zadíval se na své ruce, které tak dlouho nepoužil. ,,Tvé ruce by si lépe připomněly svou sílu, kdyby jsi v nich sevřel meč," podotkl Gandalf. Jeden z vojáků se proto vydal k trůnu s pochvou s mečem v ruce.

Jakmile pak přistoupil ke králi, všichni s novou nadějí pozorovali, jak vytahuje zbraň za rukojeť a působí hned mnohem silněji. To, že je teď Theodén ozbrojen, se však nelíbilo Grimovi, který se před ním pokusil utéct, avšak držel ho Gimli, který mu to nedovolil. Král přejel čepel meče pohledem a potom se na něho otočil. Na toho, který ho celé ty týdny držel v hrozném stavu. Na jeho rádce, Grimu Červivce.

***