Už urazili kus cesty, ale les se stále neměnil. Člověk by čekal, že alespoň uvnitř se jeho zpustlý vzhled krapet změní, ale u Fanghornu tomu tak nebylo. Les byl přesně takový, jaký se zdal, když jste se na něho z venčí podívali. Temný, starý a zpustošený. Hlavně byl však nebezpečný. Stromy, které mezi sebou mluvily, totiž využijí jakékoliv příležitosti, které jim vetřelec dá k tomu, aby ho zahubily. A stejně jako Smíškovi s Pipinem, i jim a Chantal hrozilo také nebezpečí ze strany entů a bílého čaroděje, o kterém zatím, kromě hobitů, neměl nikdo ani tušení.

Gimli přešel k malému keříku, jehož listy byly pokryty černou tekutinou, kterou přiložil ke špičce jazyka a hned ji zase vyplivl. ,,Skřetí krev," zamračil se a otočil se na své druhy, kteří se zrovna rozhlíželi po lese. Aragorn jako vždy v čele, je vedl přes mohutné kořeny stromů, potůčky a kameny a hledal další stopy. Ty taky našel. A ne jentak ledajaké. ,,To jsou zvláštní stopy," poznamenal, když se sehl k jednomu z obtisků entích nohou. ,,Je tady nějak dusno," konstatoval Gimli, opírající se o svou sekyru. Ten les se mu vůbec nezamlouval. Kdyby tu nebyli Smíšek s Pipinem, nikdy by do Fanghornu nevkročil.

,,Ten les je starý," řekl Legolas a rozhlédl se kolem, ,,prastarý. Plný vzpomínek... a hněvu." Byl to divný pocit, když jeho slova nedoplňovala ona hnědovlasá elfka, na kterou si tak přivikl. Jakoby čekal, že ji uslyší. Přesně věděl, že by mu zase řekla, že mluví jako fylozof. Chyběla mu a to se odloučili ani ne před dvěma hodinami. "Jak se asi má? Je v pořádku?" Ani nevěděl, proč na ni zase myslel. Ona sama se přeci odtrhla, neměl by smutnit. Ani si dělat starosti. "Ona si je určitě taky nedělá."

Všichni zbystřili, když se ozvalo hlasité bručení, které jakoby vydávaly právě stromy všude okolo nich. A taky že ano. ,,Stromy mezi sebou mluví!" Zamračil se Legolas. Zněly rozzuřeně, jakoby je snad chtěly napadnout. A i jemu, i Aragornovi ihned došlo proč. Když se totiž otočili na trpaslíka, stojícího za nimi, měl tasejou sekyru, připraven se bránit. Jenomže tím stromy jen namíchl. ,,Gimli! Spusť sekyru!" Sykl Aragorn a trpaslík ho raději uposlechl. A tak tedy postoupili o kus dál, když v tom Legolas něco ucítil. Nebyl to žádný pach, jako když Chantal ucítila skřetí krev, byl to jen divný pocit. Věděl, že něco přichází. ,,Aragorne, cítím ho," řekl a přeběhl ke stromu s tlustým kmenem, kde jeho intuice zesílila. ,,Koho, Legolasi?" Zeptal se nechápavě Aragorn a postavil se vedle něho. ,,Bílý čaroděj se blíží."

,,Nenechte ho promluvit. Zaklel by nás," řekl Aragorn a chopil se rukojeti svého meče, ,,musíme být rychlí." Gimli pevně sevřel svou sekyru a Legolas napl tětivo svého luku. Byli připraveni ihned zaútočit. Za jejich zády se zničehonic objevil bílý záblesk. Všichni tři ihned věděli, co, nebo spíš kdo, to přichází. Saruman. Okamžitě se otočili, Legolas vystřelil šíp, který měl připravený a Gimli na čaroděje mrštil svou sekyru, avšak ani jeden z nich neuspěl. Postava v bílém plášti oba útoky úspěšně odvrátila. Jen Aragorn byl ještě ozbrojený a svíral svůj meč, připravený také zaútočit. Jenže jeho rukojeť uačala zničehonic žhnout, jako rozpálený uhel a on se jí tak musel vzdát.

S rukama před očima, kterými se snažili utlumit bílé paprsky vyzařující z čaroděje, jež je oslepovaly, čekali, co z osoby vypadne. ,,Pronásledujete stopy dvou hobitů," pronesla bílá postava klidným hlasem. ,,Kde jsou?" Zamračil se Aragorn. ,,Prošli tudy, předevčírem. Potkali někoho, koho nečekali," pokračoval dál tajemně čaroděj, ,,utěšuji vás?" ,,Kdo jsi?" Svraštil Aragorn obočí a přistoupil k němu blíž. ,,Ukaž se!" A postava kupodivu poslechla. Jenomže, když vystoupila na světlo, nebyl to Saruman. Byl to... ,,To není možné," vydechl nevěřícně Aragorn. Legolas s Gimlim, kteří stejně jako on nemohli uvěřit vlastním očím, okamžitě poklekli a poklonili se bílému čaroději před nimi.

,,Padl jsi," zamračil se Hraničář, kterému stále nešlo do hlavy, jak je možné, že tu před nimi stojí, jejich padlý společník. ,,Skrz oheň a vodu. Od nejhlubší jámy po nejvyšší vrch jsem bojoval s odporným Balrogem," objasnil mu okamžitě čaroděj a pousmál se, ,,až jsem nakonec svého nepřítele svrhl. Zmocnila se mě tma a bloudil jsem mimo myšlení a čas. Nad hlavou mi kroužily hvězdy a každý den byl dlouhý, jako celičký život Země. Nebyl to však konec. Znovu jsem v sobě pocítil život. Byl jsem poslán zpět, abych dokončil svůj úkol." ,,Gandalf," vydechl Aragorn a přistoupil blíž k němu. Čaroděj se zprvu zatvářil nechápavě, jelikož si moc věcí ze svého dřívějšího života nepamatoval, ale nakonec mu v očích svitlo pochopení. ,,Gandalf. Tak mi říkávali. Gandalf Šedý, tak jsem se jmenoval," usmál se nakonec a přejel všechny společníky pohledem.

,,Gandalfe," vydechl vděčne Gimli, který byl více než rád, že ho vidí živého. Už se nemohl dočkat, až zase budou všichni spolu a bude moct říct hobitům, kdo se vrátil. ,,Jsem Gandalf Bílý. A vracím se k vám. Teď, když se karta obrací," řekl a potom svraštil obočí, ,,musíme se ihned vydat dál. Nesmíme strácet čas." A tak se čaroděj místo Aragorna, který vždy skupinku vedl, zařadil do čela výpravy a řídil ji on. ,,Nyní je jedna polovina cesty za vámi, začíná ta druhá. Na Rohan přišla válka. Musíme jet do Edorasu co nejrychleji," zavelel Gandalf a pokračoval v cestě. Chtěl je co nejrychleji dostat z lesa a potom se na koních vydat do Jízdmarky. ,,Gandalfe," oslovil ho Legolas s nadějí v hlase, ,,nepotkal jsi někde Chantal?" Čaroděj se zamračil a zapřemýšlel. ,,Chantal... tu elfici? Ona není s vámi?"

Aragorn se zamračil. ,,Vydala se jinou cestou. Před Fanghornem se ztratila i se svou klysnou. Odešla bez jediného slova," objasnil a i když zněl poměrně naštvaně, nemohl říct, že by si oni nedělal starosti. Jasně, i jemu za ten dlouhý čas, co spolu byli, alespoň trochu přirostla k srdci a vadilo mu, že neví, jestli je v pořádku. ,,Stopovala skupinu elfů z Temného hvozdu. Stejně jako my pronásledovali skuruty. Zřejmě myslela, že s jejich pomocí najde i pulčíky," povzdechl si Legolas a rozhlédl se okolo sebe, jakoby doufal, že ji někde v lese uvidí. Gandalf svraštil obočí a přimhouřil oči. ,,Elfové z Temného hvizdu tady u Železného pasu?" Zašeptal tajemně a snažil se přijít na nějakou souvislost této zprávy s nynějšími okolnostmi. ,,Nevíme, co tu dělali, ale vyvraždili polovinu skřetí skupiny vlastníma rukama. Nenechali po sobě jedinou zbraň. Chantal je nakonec odhalila podle zlomeného šípu v jednom z těl," dodal Legolas a zamračil se, ,,nebyli však vidět, kdykoliv jsem se podíval za skupinou. Když jsme však stopovali skuruty, jejich stopy vedli úplně stejnou cestou." ,,To je zajímavé," zamručel čaroděj a vykročil ven z lesa, ,,přemýšlejme o tom však raději cestou. Máme namířeno do Edorasu."

,,Takže jsi ji neviděl?" Povzdechl si Legolas, který doufal, že alespoň Gandalf by mohl vědět, kde se elfka nachází. ,,Jestli odešla sama, nemůžeme jí nijak pomoci. Teď už záleží jen na ní, zda-li najde cestu zpět," pronesl čaroděj a bez dalších slov došel až k malému kameni na louce. Tam se zastavil a hlasotě zahvízdal. Netrvalo to dlouho a zdáli se k nim přihnal nádherný bílý hřebec s uhlově černýma očima. ,,To je přeci jeden z Meloneras," podivil se Legolas, který tento druh koní moc dobře znal. ,,Stínovlas. Je to pán všech koní. A byl mi přítelem v mnohých nebezpečích," pousmál se Gandalf a pohladil hřebce po šíji. To už se k nim s hlasitým zařehtáním hnali i další tři koně. Aron, Hasufel a kupodivu všech Společníků i Chantalina klysna Kallika. Ta však vypadala zmateněji, než oni všichni dohromady.

Zatímco Hasufel a Aron k nim přiběhli klidně a nechali se bez obtíží hladit, Kallika šílela. Pobíhala okolo Fanghornu, hlasitě řehtala a házela hlavou. Vypadalo to, jakoby nejraději vyběhla do útrob lesa, ale věděla, že nesmí. Chantal jí totiž přikázala, aby zůstala tady a od Fanghornu se držela dál. ,,Kalliko," promluvil na ni klidným hlasem Legolas, aby ji uklidnil, i když on sám byl plný obav. "Co když tak šílí, protože ví, že je Chantal v nebezpečí?" Běhalo mu hlavou, i když se na to snažil nemyslet. Opatrně, tak aby ho nijak nezranila, se ke klysně přinlížil a chytil ji za kroužek spletený ze dvou dprovazů, na jejím krku, což byla jediná věc, kterou elfka při jízdě na Kallice používala. V sedle jezdila nerada a věřila své klysně natolik, že se nebála, že by ji někde schodila.

,,Klid," pohladil ji Legolas po hlavě a počkal, až klysna sklidní svůj dech, ,,kde je, Kalliko?" To však koně znovu rozrušilo, vytrhla se mu a začala znovu pobíhat okolo lesa jako splašená. To Legolasovi potvrdilo jeho obavy. ,,Chantal se muselo něco stát," zamračil se a otočil se na své Společníky, jakoby snad čekal, že mu pomohou ji najít. Aragorn svraštil obočí a povzdechl si. Věděl, že se za ní vydat nemohou a že elfa potřebují až moc na to, aby za ní vyslali alespoň jeho. ,,Nemůžeme s ní ztrácet čas," odvětil Gandalf, který kvůli své společnici nemohl ztrácet čas, i přesto, že mu během cesty několikrát zachránila život a pomáhala jim, i přesto, že si tím často sama uškodila. ,,Jedeme do Edorasu, zavel a zamračil se. ,,Je mi to líto, Legolasi," povzdechl si znovu Aragorn a pobídl Arona, aby se otočil směrem, kudy potřebovali vyjet.

Elf na oba dva nevěřícně hleděl. ,,Jak se k ní můžete obracet zády? Zachránila ti život, Aragorne!" Svraštil elf obočí a čekal, co z nich vypadne. Vsadil by se, že kdyby teď ve Fanghornu byl kdokoliv jiný, vydali by se za ním, ale jen protože to je zrovna ta "tajemná Chantal", o které nikdo nic neví, nemůžou ztrácet čas. Hraničár zavřel oči a snažil se na to nemyslet. Ano, elfka mu zachránila život, a proto potom během jejich honu na skřety málem vykrvácela. A teď že ji má nechat zahynout v lesích? Ne, to mu nepřipadalo správné. ,,Aragorne, Edoras tě potřebuje," zamračil se Gandalf, který viděl, že Hraničář začíná pochybovat, což si nemohl dovolit, protože bez něho by jejich plán zkonal. Pro některé naštěstí a pro jiné bohužel, ho však Chodec poslechl. ,,Legolasi, nasedni na koně, musíme vyrazit," řekl rozhodným hlasem a bylo vidět, že už s ním nikdo nepohne. I přesto, že mu na Chantal záleželo a i přesto, že mu zachránila život, museli jít dál, do Rohanu. Zachránit víc, než jen jeden život.

***