I přes pochybné domněnky a myšlenky, které je nenechávali chladné, se museli hnát dál. Nemohli už ztratit ani o minutu více. Už takhle měli skřeti nejméně půl dne náskok. Jakoby jim tu něco dávalo sílu a rychlost. ,,Potvory," zamračila se Chantal a odplivla si do trávy krev, která se jí nahromadila v ústech. I když to nikomu neřekla, necítila se zrovna nejlépe. Její tělo potřebpvalo k zahojení hluboké rány v jejím břiše odpočinek a klid, a ona se tu místo toho hnala jako splašená, beze spánku a chvíle na oddych. Divila se, že ještě nevykrvácela úplně. Její šaty byly i s obvazy už sice úplně rudé, potila se a motala se jí hlava, ale nechtěla to nikomu říkat. Hlavně ne Legolasovi. Ještě by mu zbytečně dělala starosti. Kdoví, třeba by ji pak chtěl ještě vzít na záda, nebo by ji poslal pryč. A ona přeci musrla být u záchrany Pipina a Smíška.

Konečně se začalo zase rozednívat a oni mohli zase vklidu běžet beze strachu, že o něco zakopnou a spatnou ze skály, po které běželi. Legolas se zastavil a zadíval se na východ slunce, který se prostíral na nebi posetém červánky přímo za nimi. ,,Slunce vstává rudé," zamračil se a povzdechl si, ,,v noci byla prolita krev." Chantal jen smutně přikývla a popoběhla až k Aragornovi, který se zrovna sehnul ke stopě na zemi. Když v tom se ozval skoro neslyšitelný dusot kopyt. Elfka zbystřila a podívala se na palouk po svém levém boku. Hnala se k nim velmi početná skupina Rohanských jezdců. ,,Rychle," sykl Aragorn, který si jich také okamžitě všiml a hlavně cítit dunění země u které klečel. Všichni opatrně přeběhli ke kameni vyčnívajícímu ze země a schovali se za něho.

Netrvalo to dlouho a prohnalo se okolo nich nejméně padesát obrněných jezdců na kaštanově hnědých koních. Každý z nich držel v ruce kopí a Rohanským praporem a u pasu se mu houpal meč ve zdobené pochvě. Chantal se ani trochu nezamlouvali, neměla ráda vyzbrojené a početné skupiny lidí. Ti jsou totiž narozdíl od skřetů nepředvídatelní, podobně jako elfům jim totiž většinou nejde jen o tom, aby vás zabili. Nad její očekávání však Aragorn vstal a vystoupil z úkrytu. ,,Rohanští jezdci! Co nového v Marce?" A i když to neznělo útočně, vypadalo to, jakoby to tak Rohyrové vzali.

Okamžitě se otočili a vytvořili formaci, která je naprosto bezpečně obklíčila tak, že kdyby se jakkoliv pohnuli bez svolení, bylo by ihned po nich. A tak čtyři pronásledovatelé bezmocně postávali zády k sobě v mohutném kruhu plném Rohanských jezdců, jejichž úmysly jim stále nebyly známé. Zatímco Aragorn zvedl ruce nad hlavu na náznak, že není nepřítel hned, co na ně namířili svá kopí, Gimli svíral v rukou svou sekyru, připraven se bránit. Ani Chantal nehodlala přijít k úhoně a obě dýky ve svých rukávem držela za rukojeti, kdyby náhodou byly potřeba. Ruce však držela naoko nad hlavou, jako Aragorn. Důvěřovala mu, že je jeho plán nezahubí.

,,Co dělají dva elfové, člověk a trpaslík v Jízdmarce?" Zamračil se neznámý jezdec se zdobenou helmou na hlavě, která nikomu ze skupinky nedovolovala nahlédnout, kdo se pod ní skrývá. Nikdo mu však neodpověděl, protože kromě Aragorna ani jeden z pronásledovatelů nevěděl, co jim mohou říct a co ne. Vlastně ani netušili, proč s nimi mluví. ,,Tak mluvte!" Přiházal jim ostře, což se Chantal ani trochu nezamlouvalo. Nenáviděla lidi, kteří se povyšují nad ostatní a tenhle člověk, se jí nelíbil už jen po hlase. Ani Gimli se nechtěl nechat jen tak opovrhovat. ,,Řekni své jméno koňáku. A já ti řeknu moje," řekl a zamračil se.

Chantal se ušklíbla, jelikož se jí líbilo, jak se trpaslík ihned začal bránit, ale Aragorn se zatvářil tak, že to Gimli raději neměl dělat. Jezdec nic neřekl, jen nazlobeně podat své kopí svému druhovi a sesedl z koně. Všem ihned došlo, že to bylo proto, aby trpaslíkovi ukázal, že je vyšší a nemá si dovolovat. Přistoupil až ke Gimlimu, který si jej jen přeměřil povrchním pohledem a čekal, co z něho vypadne. Chantal sevřela svou dýku pevněji a přimhouřila oči. ,,Usekl bych ti hlavu, trpaslíku," zavrčel koňák, ,,jen kdyby byla kousek výš od země." To Chantal nevydržela a zatímco Legolas chtěl Gimliho okamžitě začít bránit svým lukem, vyprskla smíchy tak, jako ještě nikdy předtím. Nejen, že tím vyvedla z míry neznámého jezdce, ale vykolejila tím i své vlastní přátele.

Jen chudák Gimli moc dobře věděl, o co se jedná a uraženě postával na místě s rukama založenýma na hrudi. "Tohle mi zkazí pověst," pomyslel si s povzdechem. ,,Je tu snad něco k smíchu, elfko?" Zasyčel rohyr a Chantal znovu vyprskla smíchy. Aragorn protočil očima a drkl ramenem do Legolase, aby ji uklidnil. Tak on se tu snaží něco vyzvídat a ona je tu ještě poníží. ,,Chantal," sykl Legolas a spražil dívku pohledem. Ta se konečně přestala smát a setřela si imaginární slzy ve svých očích, kterými probodla neznámého jezdce před sebou. ,,Zeptám se ještě jednou," zamračil se, ,,je tu snad něco k smíchu?" Chantal se jen ušklíbla a přikývla.

,,Přesně tohle jsem Gimlimu řekla v den, kdy jsem ho poprvé viděla," uchechtla se přo vzpomínce na jeho výraz, ,,je pravda, že to jsme ještě byli nepřátelé, pane Eomére." Udělala pukrle, jakoby se mu snad chtěla vysmát a čekala, co jí na to odpoví. Eomér přimhouřil oči a přeměřil si ji nejistým pohledem. ,,Jak znáš mé jméno?" Zeptal se na otázku, která už zajímala nejen jeho, ale i všechny ostatní. Nikdo ho totiž kromě ní pod tou helmou nepoznal. ,,V Rohanu už jsem byla několikrát. "Toulavé dítě co nemá kde spát", tak mě kdysi nazývali ve zdejších hospodách. Je pravda, že na kvalitě byste měli ještě zapracovat-" ušklíbla se Chantal. ,,Ty-" chopil se Eomér svého meče a všechna kopí byla ihned u elfčina krku. Na to zareagoval Legolas, který na Eoméra okamžitě zamířil svým lukem.

Aragorn však nestál o konflikty a tak ho přinutil svou zbraň uase uklidit. ,,A ty se kroť," zavrčel na Chantal, která se jen dál poťouchle usmívala od ucha k uchu. ,,Jsem Aragorn, syn Arathorna," začal Hraničář s představováním, ,,to je Gimli, syn Glóinův, Legolas z lesní říše a Chantal. Jsme přáteli Rohanu a vašeho krále Théodena." Eomér jen chápavě přikývl a zadíval se do země. Zesmutnil. ,,Theodén už nerozezná přítele od nepřítele. Ani vlastní příbuzné," řekl pokleslým hlasem a konečně si sundal svou helmu. Odkryl tak své zlatavě blonďaté vlasy, dlouhé kousek pod ramena a špinavou tvář, znavenou bojem a dlouhou jízdou na koni. Potom pokynul rukou a Rohyrové konečně odendali svá kopí od krků Společenstva. Jen u Chantal, která se stále škodolibě usmívala, je pro jistotu nechali.

,,Saruman otrávil královu mysl a chce vládu nad touto zemí," povzdechl si Eomér, ,,má družina jsou ti, co zůstali věrní. A za to jsme vypovězeni." Aragorn se zamračil a přeměřil si je všechny pohledem. "Při pohledu na ně se ani nedivím," pomyslela si Chantal výsměšně a raději zahnala další poznámku na jejich vzhled, která by ji tak maximálně už stála život. ,,Bílý čaroděj, je vychytralý. Obchází tu jako starý muž, v kápi a plášti," pokračoval dál Eomér. Přešel až k Legolasovi, který ho stále propaloval nenávistným pohledem a potom se zadíval na Chantal, stále s kopími u krku. ,,A jeho špehové všude proklouznou." Aragorn, který už cítil, že vzduch houstne a schyluje se k další slovní přestřelce, se ujmul situace: ,,My nejsme špehové. Stopujeme tlupu skurutů na západ přes pláně. Zajali dva naše přátele." ,,Je možné, že jsou s nimi i elfové. Z Temného hvozdu. Zřejmě je pronásledovali také," dodal Legolas.

Eomér se zamračil. ,,Skuruti jsou mrtví. V noci jsme je pobili." Chantal zmizel úsměv z tváře. To ne. ,,Byli tam dva hobiti! Víte kdo jsou hobiti?" Zkusil to ještě Gimli, který si nehodlal připustit, že by o Pipina se Smíškem přišli také. Boromirova smrt byla až dost, kdyby ztratili i jeho, se Společenstvem by byl konec. ,,Jsou malí. Připadali by vám jako děti," objasnil Aragorn a čekal, co z rohyra vypadne. ,,Nikdo nepřežil," zavrtěl hlavou Eomér, ,,mrtvoly jsme dali na hromadu a spálili." Aragorn s Legolasem se podívali skrz dva jezdce a v dálce uviděli dým stoupající od velké hromady mrtvých těl. Chantal tomu stále odmítala uvěřit. Nemohli se přeci hnát tak dlouho jen, aby jim hobity zabili nějací rohyrové.

,,Dejte to pryč!" Zavrčela na jezdce, kteří na ni stále mířili svými kopími a vytrhla se z jejich sevření, načež přistoupila blíž k Eomérovi. ,,Zamysli se laskavě," zavrčela na něho, ,,museli proklouznout. Jsou malí, snadno se schovají. Nemohli jste je zabít!" ,,Chantal," chytil ji Legolas za zápěstí a raději ji odtáhl dozadu, jelikož to začalo vypadat tak, že Eoméra napadne, ,,klid." ,,Klid? Pipin a Smíšek jsou možná-" ,,Mrtví?" Povzdechl si Gimli, kterému už to začalo docházet. Nechtěl si to připustit, ale teď, když i on uviděl dým stoupající z hromady spálených těl, musel to přijmout. ,,Mrzí mě to," řekl upřímně Eomér a potom se otočil na své koně a hvízdl, ,,Hasufele, Arone!" Počkal, až k němu dojde bělouš a jeden kaštanlvý hřebec a potom je předal společníkům.

,,Kéž vás ti koně vedou k větším zdarům, než bývalé pány." Aragorn nic neřekl, jen se na něho vděčně podíval a pohladil kaštanového koně po hlavě. ,,Mějte se," rozloučil se s nimi Eomér, nasadil si svou helmu a vyskočil do svého sedla, ,,hledejte své přátele, ale moc nedoufejte. Naděje nás opustila. Jedeme na sever!" Netrvalo to dlouho a celá formace se rozpadla, jak se všichni rozjeli za svým vůdcem a zanechali společníky za sebou. ,,Zavolám Kalliku," povzdechla si Chantal, která hned věděla, kam mají namířeno. Stačilo jen aby zahvízdla a její klysna k ní přiběhla dřív, než zbytek jejích přátel vůbec nasedl na své koně. Normálně by se Legolas podivil, jak je možné, že se vždycky odněkud zjeví, ale po tom, co slyšel od Eoméra na to neměl ani pomyšlení.

Chantal pohladila svou klisnu po lysince a pousmála se. ,,Jsi celá špinavá," konstatovala, když uviděla, jak zabahněné má její klysna nohy. Větší starosti jí však dělaly dva šrámy od drápů, na jejím břiše. Zamračila se a znovu ji pohladila. ,,Hned jak najdeme hobity, se ti na to podívám, Kalliko," povzdechla si a vyhoupla se na její hřbet. Potom se po boku Hasufela a Arona na kterých seděli Legolas, Gimli a Aragorn, vydala najít své přátele, ať už mrtvé, nebo živé.

***