Jeden člověk, trpaslík a dva elfové se hnali dál zpustlou krajinou. A přestože se to ani jednomu z nich nezdálo, byli ke skupině skurutů, kterou pronásledovali již několik dní v kuse, blíže než kdy předtím. ,,Rychle, Gimli! Nemáme čas na přestávky!" Zavolala Chantal, běžící po boku Legolase, který si ji držel blízko u sebe, aby se ujistil, že nepřijde k další úhoně, na trpaslíka, jež se jim již nejméně tři dny snažil vysvětlit, že není stavěný na tak dlouhý běh a proto se drží vzadu. ,,Ty-" pokusil se Gimli nějak bránit, ale protože se stále snažil vůbec popadnout dech, raději argumenty vzdal.

,,Neměla by sis z něj pořád utahovat, Chantal," svraštil Legolas obočí a spražil škodolibou elfku přísným pohledem, ,,vždyť vidíš jak se snaží." Hnědovlásce stačilo se při jeho slovech jen na chvíli ohlédnout na trpaslíka, který sotva popadal dech a už se smíchy popadala za bolavé břicho. Kvůli stále nezahojené ráně, která sotva stihla přestat krvácet, ji v něm bodlo vždy, když se jakkoliv pohla, což se ztrojnásobilo hned, co se za běhu začala otřásat smíchy. Nemohla si však pomoct, jelikož se za ní nacházel chudák sypající Gimli, jež jí připadal tak nesmírně vtipný. Legolas nad její reakcí jen protočil očima, ale ani on se smíchu neubránil, na to ho Chantal měla až moc nakažlivý.

Chudák Gimli, který moc dobře věděl, komu se oba dva elfové celou dobu smějí a který slyšel každičké jejich slovo, se ani nesnažil nic říct. Věděl, že by to stejně dopadlo jako obvykle a Chantal by použila jeho slova proti němu, což opravdu nechtěl. "Jak já nemám rád elfy," pomyslel si, když na něho Legolas znovu zakřičel, aby šlápnul do bot. Gimli byl zrovna ve fázi, kdy litoval, že vůbec souhlasil, se někam vydat s dvěma elfy po svém boku. To místo toho nemohli vzít víc lidí, nebo trpaslíků?

,,Chantal! Legolasi! Gimli! Rychle sem!" Ozvalo se po dlouhé době zase zepředu od Aragorna, který celou výpravu vedl po stopách pronásledované skupiny skurutů a byl tak většinu času zticha. Všichni tři okamžitě zrychlili a během pár minut už stáli po boku svého druha, který zrovna postával na menší skalce vyčnívající z rozpraskané půdy pokryté vyschlou trávou. Aragorn pohledem skenoval bahnitou cestičku pod sebou, ve které byly jasné vidět desítky stop od těžkých skřetích nohou. Chantal bezmyšlenkovitě seskočila ze skalky a ladně dopadla na obě nohy na zadupané trávě vedle stezky. Legolas pootevřel pusu, ale než ji stačil okřiknout, že je to nebezpečné a zase si něco udělá, zkoumala už elfka stopy hezky zblízka. Proto se jen ustaraně zamračil a seskočil na stezku hned vedle ní.

,,Našla jsi něco, Chantal?" Zeptal se jí zvědavě Aragorn, který se narozdíl od Gimliho, jež skalku raději obešel a našel si bezpečnější cestu dolů, rozhodl vydat na stezku stejným způsobem jako oba elfové. ,,Nic důležitého," zakroutila Chantal hlavou v zápor a znovu si stopy před sebou přeskemovala pohledem, ,,ale... něco mi tu nesedí." Legolas jen souhlasně přikývl. Ani jemu se tu něco nezdálo. ,,Je jich tu málo..." poznamenal Aragorn, kterému ihned došlo, kam tím míří, ,,museli se rozdělit." ,,Ale proč?" Zamračil se nechápavě Gimli a sehl se k jedné ze stop. Z bahna tam cosi trčelo. A i když si myslel, že by si třeba u Aragorna šplhnul, protože by si toho všiml dřív než oba dva elfové, zjistil, že je to jen pitomý malý klacek.

,,V čem by jim to tak mohlo pomoci?" Zamyslela se hluboce Chantal a posadila se na vyvýšený kámen hned vedle stezky. ,,Třeba vyslali ty nejrychlejší předat zprávu o pronásledování, Sarumanovi," navrhl Legolas a svraštil obočí, ,,i když... to by s nimi rovnou vyslali i hobity, aby je měli v Železném pasu dříve, než je dostihneme." ,,Nedává to smysl," přitakal Aragorn a založil si ruce na hrudi. Chantal se pootočila a zadívala se do dálky, kde se po travnaté ploše hnala skřetí skupina pozoruhodnou rychlostí. "Co máte za lubem, potvory," proběhlo jí hlavou. Znovu se zamyslela. ,,Je pravda, že mohli vyslat posly, ale taky je pravda, že by ssebou vzali i hobity a ty podle stop," konstatovala, slezla z kamene a podřepla si ke dvěma mohutným otiskům podrážek, ,,mají stále tihle." Poukázala na rozdíl mezi hloubkami dvou stop, z čehož vyplývalo, že dva ze skurutů museli nést nějaké břemeno. A pronásledovatelé mohli jen doufat, že to byli právě Pipin se Smíškem.

,,Kam se ale potom ztratili?" Ozval se znovu Gimli a promnul si svůj dlouhý vous, jakoby mu snad měl pomoci něco vymyslet. Nikdo mu neodpověděl. Nevěděli. Pak ale zničehonic zafoukal slabý větřík. I ten ale stačil k tomu, aby se k Chantalině dobře vycvičenému nosu, donesla vůně čehosi, co jí nahnali nemalé obavy. Krev. Svraštila obočí, instinktivně sádla po dýce, kterou měla zastrčenou v rukávu a naznačila přátelům, aby šli stranou. Pach přicházel z malého paloučku hned za skalkou, kterou elfka opatrně obešla, připravena kdykoliv zaútočit na případného nepřítele. Kolikrát už se jí při pronásledování skřetí skupiny stalo, že se rozdělili a mezitím co je stopovala, na ni odněkud zaútočila druhá polovina. A nebo hůř jiný nepřítel.

Sahla si na záda a chopila se luku, který nesla přehozený přes rameno, napla tětivo a přiložila k němu jeden ze svých šípů. Potom nakoukla na palouček, připravena kdykoliv vystřelit. Nebylo to však potřeba. ,,Někdo už tu práci odvedl za nás," prohlásila a se svraštěným obočím si přehodila luk přes rameno a šíp uklidila do toulce. Dýku si však raději nechala pro jistotu připravenou. Když se za ní vydal i zbytek skupinky, uviděli všude jen krvavou spoušť. Ani jeden nechápal, jak si jí mohli nevšimnout, když přicházeli svrchu. Jindy zelená tráva byla pokryta tmavou skřetí krví a všude se válela jejich zohyzená bezvládná těla. ,,Musí být už mrtví nějakou dobu," prohlásil Legolas, když se sehl k jednomu z nich a pokusil se nahmatat pulz, ,,je úplně ledový." ,,Koukám, že už se alespoň nemusíme zabývat tím, kam se poděli," ušklíbl se Gimli, který byl celkem spokojený, že mají alespoň pár z nich zkrku. I když ho krapet štvalo, že je nemohl zabít sám.

,,Ne tak docela," zamračila se Chantal, ,,teď máme jiný problém." ,,Nevíme, kdo je zabil," doplnil Legolas a podíval se na Aragorna, který vše jen tiše sledoval a promýßlel jejich další kroky. ,,Ať už je to přítel, nebo nepřítel, nemáme čas se tím zdržovat. Už tak jste tu až příliš dlouho. Skuruti se ženou dál, vydáme se ihned za nimi," ozval se nakonec a otočil se na odchod. Legolas vstal od mrtvého skřetího těla a společně s Gimlim se vydal za svým vůdcem. Nenašel totiž v žádné z mrtvol žádnou zbraň, díky které by mohl poznat, o jaký druh vraha se jedná, a tak se v tom nehodlal nijak víc šťourat. Aragorn měl pravdu, nemají času nazbyt. ,,Nepřijde vám to divné," ozval se za nimi podezíravý hlas Chantal, ,,nenechali tu jedinou zbraň. Copak nechtějí, abychom věděli, co jsou zač?" Legolas se zastavil a ohlédl se na ni. Měla pravdu, taky o tom zauvažoval.

,,Neřešme to teď, Chantal. Musíme za skuruty," zamračil se Aragorn, který už se v tom nehodlal dál nimrat. Ať už ty skřety totiž zabil kdokoliv, měli by odsud rychle vypadnout. Mohlo by se taky stát, že by je napadl stejně jako skupinu před nimi. ,,Ale notak, Aragorne. Neříkej mi, že ani tebe to neštve? To, že to nevíme. Jsi přeci Hraničář, ne? Tak mi řekni, proč by druhá polovina skupiny šla stejnou cestou, jako ta první, když je tu viděli mrtvé, hm?" Ušklíbla se elfka a založila si ruce na hrudi. Aragorn se zastavil v pohybu a svraštil obočí. ,,Řekl jsem, že jdeme dál." ,,A nezmění to ani tohle?" Nadzvedla Chantal tázavě jedno obočí a ukázala jim svou ruku špinavou od skřetí krve, ve které držela polovinu zloneného šípu, který zřejmě nepřítel zapomněl z jedno z těl vyndat. Nebylo divu, když se jeho hrot zabodl v zádech skuruta, který ho později zalehl. Ani Chantal by si ho nevšimla, kdyby Gimli o jeho tělo omylem nezakopl při cestě za Aragornem a nepootočil by mrtvolu směrem k ní.

Legolas vytřeštil oči při pohledu na tvar a zdobení šípu. ,,To je přece-" ,,Šíp elfů z Temného hvozdu. Ano, všimla jsem si," ušklíbla se Chantal a pozorovala, jak už se i Aragorn otáčí jejím směrem. ,,Temnohvozdští elfové? Co ti tu chtějí?" Zamračil se a přistoupil blíž k Chantal, od které si převzal zakrvácený šíp. ,,Nemám sebemenší tušení, ale způsob zabíjení by seděl. Navíc, jestli jsou až takhle blízko k Železnému pasu, nedivím se, že nechtějí, aby kdokoliv věděl, že tu jsou," podotkla elfka a utřela si špinavé ruce do svého pláště. ,,Co by tu pohledávali?" Zamyslel se Legolas, který chudák nevěděl, zda-li se má radovat, že možná uvidí někoho ze svých blízkých a nebo se bát, koho potkají.

Aragorn se znovu zamračil. ,,Alespoň že máme nějakou představu, o vrahovi těch skurutů. Můžeme jen doufat, že jsou to přátelé. Teď už ale musíme znovu za skuruty, jinak se nám vzdálí na tolik, že už je nechytíme. Už tak mají dost velký náskok. O elfech z Temného hvozdu přemýšlejte cestou!" A tak se znovu vydali ja dlouhý hon za skřety. Nemohli si však stěžovat, adrenalin a chuť zachránit své přátele je poháněly a dávali jim energii se hnát dál. Chantal a Legolase navíc teď přiváděl k šílenství fakt, že nejsou jedinými pronásledovateli skurutí bandy před nimi. Nejen že totiž po cestě nacházely stopy po jejich těžkých nohách, dokázali teď totiž rozpoznat i skoro neviditelné obtisky od lehoučkých elfských bot, které jsou schválně vytvořeny pro zanechávání co nejmenších rýh v zemi.

Zatímco Legolas musel neustále přemýšlet nad tím, kdo a co by mohla skupina elfů z Temného hvozdu pohledávat tady, u Železného pasu a Fanghornu, Chantal nenechala klidnou jiná věc. Proč by zabíjeli jen jednu polovinu skurutů a hlavně. Jak se o nich vůbec dozvěděli? Jestli jim vpadli do tábořiště, které považovali za své území, chápala by, že by je napadli, ale proč by se jich nezbavili všech? A hlavně. Proč je neviděla, když se podívala do dálky, na skřetí skupinu, kterou pronásledovali. Jejich stopy přece značí, že jdou naprosto stejnou cestou, jako oni.

***