Postupovali dál. Gluma měli přivázaného na provázku z Lothlórienu, který působí na každého jinak, podle jeho srdce. ,,Pálí náš to, mraží," skuhral Glum, ,,elfové to upletli, ti žlí. Šundejte nám to, šundejte!" ,,Ticho, ty!" Okřikl ho Sam, ale Glum skuhral dál.

,,To je k ničemu! Všichni skřeti v Mordoru nás uslyší!" Stěžoval si mladý Křepelka a otočil se čelem k Frodovi. ,,Svažme ho a nechme tady!" Navrhl. ,,Ne! To by náš žabilo! Žabilo by nás to," protestoval Glum. ,,Nic jiného si nezasloužíš!" Namítl Sam a trhl s provázkem tak, že Glum spadl na tvrdou zem.

,,Možná, že si zaslouží zemřít," konstatoval Frodo, ,,ale když ho vidím... lituji ho." Glum si stihl všimnout příležitosti a spustil: ,,Budeme hodňoušcí, když budou hodňoušcí na nás. Šundejte nám to. Uděláme čokoliv budete chcít. Šlibujeme."

,,Na tvůj slib se nemohu spolehnout." Namítl Frodo a svraštil obočí. Glum se znovu dal do protestování. ,,Příšaháme. Budeme šloužit pánovi, miláška. Příšaháme na... na... na... na miláška! Glum, glum!" Frodo se zamračil a pravil: ,,Prsten je zrádný, vezme tě za slovo!" ,,Ano, na miláška. Na miláška," zaskuhral znovu Glum, jakoby odignoroval Frodovu předešlou větu.

,,Já ti nevěřím!" Okřikl ho Sam a zamračil se. Glum se vyděsil, utekl o pár kroků dozadu a vylezl na jeden s kamenů, janže hobit silně trhl provázkem a stvoření tím strhl k zemi. ,,Same!" Vyhrkl Frodo a snažil se rozlíceného společníka zastavit. ,,Same!" Vykřikl a to už ho hobit vnímal. ,,Chce nás oblafnout!" Vyhrkl Sam. ,,Když ho pustíme, uškrtí nás ve spaní!"

Frodo se na něj naposledy podíval, ale potom se vydal pomalými kroky ke Glumovi, který se na něj díval vystrašeně a měl nohy přitažené k tělu. ,,Znáš cestu do Mordoru?" Zeptal se ho. Glumovi se zaleskli oči a o chvíli později zazněla tichá odpověď: ,,Ano." ,,Už jsi tam byl?" ,,Ano," špitl Glum zničeně.

Frodo se k němu pomalu nahl a za vyčítavého pohledu svého přítele, mu sundal elfský provaz z krku. Glum se na něj podíval velmi překvapeně, ale pochopil hned, co z Frodovích úst vyšla tato slova: ,,Dovedeš nás k Černé bráně."

...

Glum poslechl. Vedl je mezi ostrými skalami a zrádnými kameny a prachem. Vzduch nahradil ooravdu hustý kouř, ve kterém se dalo dýchat o mnoho hůř a taky puch, který dráždil jejich čich, nezapomínaje na prach, který jim často lítal do očí. Cesta nyní ubíhala rychleji, což bylo možná tím, že už konečně nechodili v kruhu. Občas Glumovi ani nestačili a byli nuceni přidat do kroku.

...

Mezitím banda přeživších skurutů neúnavně pokračovala v cestě, i se Smíškem a Pipem na zádech. Museli hobiti nést, protože byl jeden z nich v bezvědomí a ten druhý před chvílí taky, nyní se však probudil a skoumal situaci, ve které se společně se svým přítelem ocitli. ,,Smíšku!" Řekl potichu, ale naléhavě Pipin. Smíšek nereagoval a bylo to vcelku jasné, protože se mu na hlavě rýsovala krvavá rána, ne smrtelná, ale bolet musela. ,,Smíšku!" Zkusil to hobit znovu, ale ani teď nepochodil.

Náhle se vůdce skupiny skřetů zastavil a s ním i ostatní. Hlasitě začenichal a zamračil se. ,,Co čucháš?" Zeptal se ho jiný skueut. ,,Lidský maso," odvětil. ,,Aragorn," pochopil hned Pipin a pousmál se. ,,Maji naši stopu!" Zabědoval velitel. ,,Jdeme!" Rozhodl a rozeběhl se pryč. Pipin se rozhodl zanechat stopu. Sklonil hlavu a zuby odtrhl brož v podobě zeleného lístku, od elfského pláště. Potom otočil hlavu na stranu a pustil brož do trávy.

Lístek dopadl na udusanou hlínu, kam ho poté zadupala noha jednoho ze skřetů.

...

Cesta se nijak nelišila od té, kterou už měli za sebou. Všude jen kameny a vysoká tráva. Dolů z kopce to šlo snadno, ale nahoru to byla fuška, obzvláště pro trpaslíka Gimliho, který svým přátelům sotva kdy stačil. Už to bylo pár dnů, co je honili, ale nepolevovali ani v noci. Občas se na minutku zastavili, aby si kousli do lembasu, nebo se napili z měchu, ale i to většinou stíhali za běhu.

Voda však už dávno dostala kožovitou chuť, jak tomu bývá, když je v měchu. A jednotvárná strava taky po čase začne lézt krkem. Přesto pokračovali v běhu a sílu jim dodávalo pomyšlení, co by se stalo s jejich přáteli, kdyby polevili. Ale pozitivní na tom všem bylo, že se za ty dny a noci, Chantal plně uzdravila a chudák Legolas, který ji do toho dne nesl, ji konečně mohl pustit na její vlastní nohy.

Tu si Aragorn opatrně lehl k zemi a přiložil ucho ke kamenu, aby podle otřesů země zjistil, jestli jdou dobře. Chantal se k němu s úšklebkem přiblížila. ,,Co myslíš, Legolasi? Hodíme to tělo do nějaké řeky a nebo ho tu prostě necháme?" ,,Hmmmm. Inu, kopat nemůžeme, není čas, a nechat to tělo tady, by nebyl nejlepší nápad, někdo by o něj mohl zakopnout, nebo se ho leknout. Asi ho doneseme do lesa, hodíme ho do prohlubně a nebo do jeskyně a zasypeme ho kamením."

,,A víš co, Legolasi? Ještě ho tam přikryjeme listím, aby se ho někdo neleknul," ušklíbla se Chantal. Aragorn vstal, zamračil se a spražil je oba pohledem. ,,Tohle bych od vás, milých elfů nečekal. Obzvláště ne od tebe Legolasi a od tebe samozřejmě taky ne, Chantal." ,,No co? Někdo musel odlehčit situaci, Aragorne," namítl trpaslík.

,,Ty už taky, Gimli? To jste se proti mě všichni spikli, nebo se mi to jen zdá?" Zeptal se Aragorn a usmál se. ,,Nene, příteli, nezdá se ti to," řekla Chantal, popošla k němu a přátelsky mu položila ruku na rameno. To už hrál úsměv na rtech všech čtyř. Kdyby to nebyla tak vážná situace, smáli by se nahlas.

,,Popovídal jsi si se zemí dobře, Aragorne?" Zeptala se Chantal. ,,A víš ty že jo? Prozradila mi dobrou informaci," pochlubil se hraničář. ,,A tou je?" Vyzvídal Gimli. ,,Zrychlili, museli nás zvětřit. Nebudou daleko." ,,Tak jedeme, nebo si chce ještě někdo hrát na mrtvolu?" Zeptal se Legolas. ,,Ne díky, ale odpočinul bych si," zamyslel se trpaslík.

,,Ale nepovídej, trocha tréninku tě nezabije. Nikoho z nás," uzemnila ho Chantal, ,,a jen pro info, mezitím co tu mluvíme, nám skřeti utíkají! Tak radši poběž! " Pobídla je a rozeběhla se, ostatně, stejně jako Aragorn, Gimli a Legolas. Šlo to hůře než předtím, protože jim za tu chvilku, kterou strávili mluvením, stihli poměrně stuhnout svaly. Trpaslík se proto zastavil, aby si ještě trochu odpočinul a zamyslel se, probral ho až Legolasův výkřik: ,,Poběž Gimli!"

Okamžitě se rozeběhl ve snaze dohnat je. ,,Tři dny a tři noci. Bez pořádného jídla, odpočinku. Ani stopa po těch co honíme, ale co čekat na holé skále," neodpustil si ještě připomínku.

***