Ta jejich hádka mi neudělala vůbec dobře. Možná za to mohlo i půl litru toho sladkýho piva, na který jsem prostě nebyla zvyklá, ale už se tam nedalo dál sedět. Vyběhla jsem ven skoro stejně tak rychle jako James, aniž by mi došlo, že jsem prakticky vyběhla hned po něm.

Vedle dveří jsem se opřela o zeď a šáhla do kapsy džísky po krabičce cigaret. Automaticky jsem si jí vložila do pusy, připravená si zapálit, ale to už jsem zaslechla dost hlasitej pláč, kterej mě nemohl nechat chladnou.

S cigaretou v puse jsem vyrazila směrem, odkud se ty vzlyky ozejvaly, dokud jsem nezmizela za rohem a neprošla úzkou uličkou. Doufala jsem, že se někde neztratím, protože bych asi horko těžko našla cestu zpátky do tý hospody.

Brek a nářek byl čím dál hlasitější, takže jsem určitě šla správně. Nahlížela jsem do každýho temnýho kouta, dokud jsem si nevšimla neposednýho hára, který se chvělo stejně tak jako jeho ramena.

„Já... hele, seš v pohodě?"

Jasně, že není v pohodě, Jill, ty seš naprosto vypatlaná.

Zavrtěla jsem hlavou, abych vypudila ven svoje svědomí, zatímco se James přestal třást a dokonce i hlasitě naříkat. Dřepla jsem si k němu a naklonila hlavu na stranu, abych mu viděla do obličeje. Díval se před sebe, jako kdyby koukal na obrázek svýho dokonalýho vztahu s Lily, kterej se rázem stal jenom vzpomínkou.

„Vypadá takhle někdo, kdo je v pohodě?"

„Dobře, ten kousavej tón jsem si možná zasloužila, máš pravdu," mávla jsem nad tím rukou a položila mu ruku na rameno, jako bychom se znali celý léta a já si teď měla hrát na spasitelku roku.

„Kdo vůbec jsi? A proč tu jsi?"

Jo, hochu, tak tohle úplně vědět nechceš.

„Jsem Jill. A proč tu jsem? Jako proč jsem na světě? To nevím, asi abych lezla lidem na nervy a –"

„Proč seš tady," zavrčel a ukázal na místo, kde jsem dřepěla. Až teprve v tu chvíli se na mě uslzenýma očima zpod brejlí podíval.

„Šla jsem si zakouřit ven a... budu upřímná, ten tvůj řev museli slyšet snad i na konci týhle ulice," ukázala jsem na místo, odkud jsem přišla. Rukávem mikiny si otřel unudlenej nos a popotáhl.

„Když tohle vážně bolí."

„Já věřím, že to bolí, ale... myslíš, že tvýho kámoše to nebolelo stejně tak? Marlene mi o vás řekla dost věcí," vymyslela jsem si, když si mě zmateně prohlídl. „Třeba nejseš tak dokonalej manžel, jak si myslíš."

„Přišla ses mi posmívat?"

„Ne... je mi tě líto," přiznala jsem a znovu mu stiskla rameno. „Vypadáš jako fajn cápek, kterej si jenom vybral holku, která mu nebyla souzená."

„Jak to můžeš říct? Miluju Lily od první chvíle, kdy jsem si všiml, jak je úžasná," prohodil dotčeně, až mi ho bylo líto snad ještě víc než doteď.

„To že jí miluješ, neznamená, že jste si byli souzený." Přišla jsem si, jako bych mluvila s dítětem, který nedokázalo pochopit, že tu hračku prostě nedostane. James byl tak smířenej se svojí Lily, že neviděl nic jinýho.

James se na mě nechápavě podíval a znovu popotáhl. V tu chvíli si nejspíš uvědomil, kde sedí a že má půlku zadku v kaluži, ale ani při nejmenším ho to netrápilo. Rukama se zapřel a dřepl si podobně jako já. Zblízka jsem si ho prohlížela a na malou chvíli si uvědomila, že vypadá jako kluk, kterýho jsem si před léty vysnila. To neposedný háro, široký ramena, jenom charisma mi zatím neukázal, zato se nebál projevit okatě svoje city a nepřišlo mu blbý přede mnou brečet, takže jsem mu odpustila i ty brejle, který nakonec neměly ani tak silný sklíčka.

„Ty myslíš... myslíš, že je tohle všechno špatně? Že jsem to já, kdo se připletl Siriovi do cesty?" vysoukal ze sebe opatrně, jako by byl snad hřích to říct nahlas.

„To já nemůžu soudit. Možná na tom ale něco bude. Přece není Lily jediná ženská na světě. Nebo jo?" povytáhla jsem obočí. James se krátce zamyslel. Dobře jsem si vybavovala, když jsem tohle řekla Siriovi jen několik dní zpátky a taky jsem si pamatovala, co přesně mi odpověděl.

„Pro mě možná ano," dostal ze sebe to samé, co Sirius. Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou.

„A co když to tak vnímá i on? Dlouho ti ustupoval, ne? Dřív spolu chodili, co tak vím," prohodila jsem nenuceně. Nechtěla jsem Siriuse prozradit, od toho jsem tu nebyla. Vlastně mi už ani nedocházelo, proč se naše osudy propletly.

„Ale vybral si mě."

„To je od něj dost hezký gesto, nemyslíš? Vzdát se holky, kterou miloval, aby upřednostnil tvoje štěstí." James se na mě díval, jako bych spadla z Marsu. Chvíli se mračil, než se mu obličejem prohnalo pochopení. Rázem zavrtěl hlavou a sáhl pro něco do kapsy.

Po chvilce ke mně natahoval roku s pomuchlaným dopisem, kterej jsem rozhodně číst nechtěla. On mi ho ale strkal pod nos tak dlouho, že mi nakonec nic jinýho nezbylo.

Má nejdražší rusovlásko,

je vidět, že jsi stále stejná jako před lety. Žárlíš stejně jako já a dokonce i na stejnou osobu. Abych tě však utěšil, moje city nikdy nepominuly a věřím, že nikdy ani nepominou. Není den, kdy bych na tebe nemyslel, není noc, kdy bych o tobě nesnil. Stále jsi v mé hlavě, stejně tak jako je vzpomínka na mě na tvém krku. Neboj se stínů, má lásko, světlo bude vždy silnější a já jsem tu od toho, abych tě ochránil. Svému slibu dostojím, jen svádím boj s vlastními démony. Jednou nám bude líp. Jednou se budeme moci svobodně milovat. Ale nesmíme zapomínat na Jamese. Vzala sis ho, to přece víš. A já nemohl být ten, kdo tu svatbu překazí. Tak jako já měl možnost námitky, tys měla možnost říct to hloupé ne, které by nás dva zachránilo. Oba jsme stejně vinni, oba stejným dílem. Tak se nevztekej, nesluší ti to.

Tvůj rytíř,

Sirius

I když jsem v mnoha ohledech byla silná a jen tak něco mě nedonutilo k slzám, teď jsem je měla v očích a nedokázala potlačit žádnou z emocí, kterou ve mně Siriovo psaní vyvolalo. Zvedla jsem uslzenej zrak od dopisu a vyhledala očima Jamese, kterej se tvářil jako naprosto zklamaný děcko.

„I po tomhle si myslíš, že seš to ty, kdo se má litovat?"

Otázka, kterou jsem mu položila, zůstala nezodpovězená. James se totiž prakticky hned nato zvedl a rychlostí blesku začal pelášit zpátky k hospodě. Vyskočila jsem na nohy stejně tak rychle, dopis schovala do kapsy a vyběhla za ním.

Netušila jsem, co se odehrávalo vevnitř, ale měla jsem potřebu ho zastavit.

„Jamesi, počkej!" křičela jsem za ním, ale ten cvok se nedal zastavit.

Místo toho ještě přidal a dveře hospody za rohem doslova rozrazil. Už z dálky jsem viděla, jak se strnule zastavil a nepatrně zakolísal.

Doběhla jsem ho, přičemž jsem nějak zapomněla brzdit a narazila do jeho mohutnýho těla, který mě naštěstí zarazilo a zachránilo před pádem.

Sirius se líbal svou vyvolenou a Marlene se na ně dívala s nepředstíraným nadšením, dokud si nevšimla nás a nezačala hlasitě odkašlávat, přičemž po slabikách trousila jméno právě příchozího.

Rudovláska i Sirius sebou trhli a nejprve se podívali na pobledlou Marlene, než se teprve otočili naším směrem.

„Je vidět, že jste si nedávali na čas," zavrčel James. „Mohl jsi třeba počkat, než se s Lily rozejdeme. Nebo třeba než se trošku otrkám, hm?"

„Jamesi, já..."

„Vybodni se na to, Blacku. Užijte si zbytek dokonalého života," rozmáchl naštvaně rukama, až mě trefil přímo do nosu. Bolest se dostavila hned po křupnutí.

„Au," zamumlala jsem a nos si chytila, aby mi náhodou neupadl. James se na mě udiveně otočil. Jako by se náhle vzpamatoval, se začal šíleně moc omlouvat. „V pogodě," mávla jsem nad tím druhou rukou.

„Ne, to není v pohodě. To jsem vážně nechtěl!" zabědoval nad sebou, než vytáhl kouzelnickou hůlku, jakou měl i brácha a namířil mi s ní na nos. „Dej tu ruku dolů," pobídl mě. Udělala jsem, co po mně chtěl. „Episkey," řekl s mávnutím hůlky. V nose mi znovu křuplo, ale odezněla s tím nepříjemná bolest. James se pak natočil zpátky do hospody. „Tohle jsem měl udělat tobě," uvědomil ještě rázně Siriuse, než s hlasitým prásknutím zmizel z našeho dohledu.

Vlezla jsem zpátky do hospody, zatímco se od sebe Lily se Siriem trochu vzdálili a jen na sebe tiše hleděli. Marlene sledovala svojí halenku, kterou jsem zřejmě musela celou zakrvácet, ale když existovaly kouzla na zlomenej nos, určitě existovaly i takový, který by jim nahradili pračku.

Místo toho abych vyrazila za Marlene, mířila jsem za zrzkou, která mě smutně pozorovala. Šáhla jsem do kapsy a vytáhla z ní zmuchlanej dopis.

„Tohle je nejspíš tvoje," mávla jsem jí s ním před obličejem. Lily si ho ode mě beze slov vzala a kousla se do rtu. „Asi by to snesl líp, kdybyste s tou pusou počkali," dodala jsem ještě.

„K tomu jsem je dokopala já," přiznala hned Marlene.

„Mně na tom vlastně nesejde. Chci domů," střelila jsem pohledem po Siriovi.

„Já... jo, jasně, odvedu tě."

„Já jí přemístím," ozvala se Marlene, ale Sirius zavrtěl hlavou. Lily se podivila, ale nic na to neřekla. Ona vůbec nejspíš přišla o řeč.

„Musím se Jill omluvit a –" Stočil pohled k Lily, než ji pro jistotu ještě jednou vlepil pořádnýho hubana, kterej naprosto rozzářil Marlene i Petera. „Pak ti to vysvětlím. Počkáš na mě u Marlene?"

Zrzka jen smutně přikejvla, přičemž se po mně letmo ohlídla. Přešla jsem k ní blíž a naklonila se tak blízko, aby mě slyšela jenom ona.

„Jestli měl tohle bejt vyčítavej pohled, tak si to příště rozmysli. Nebejt mě, Sirius nechá svoje koule ležet na motorce a ty by ses tohohle nikdy nedočkala," mrkla jsem na ní. Nechtěla jsem působit zle, ale přece jenom mi v tomhle ohledu nepřišla moc nevinná. Jak psal Sirius v tom dopise, měla možnost říct ne, ale neudělala to.

„Já ti přece nic nevyčítám," bránila se, ale to už mě chytil Sirius za loket.

„Pokecáte si jindy. Jdeme, Jill," pokynul. Já se ještě rychle ohlídla po Marlene.

„Tu halenku ti vyperu a vrátím!" zapřísáhla jsem se. Blondýna zavrtěla hlavou, přičemž se furt stejně usmívala.

„Na to hoď bobek. Ale já ty tvoje kalhoty a košili spálím!" křikla po mně na oplátku. Stihla jsem jí ještě věnovat zamračení a vztyčit výhružně prst, než mě Sirius stiskl mnohem pevnějš a odnesl pryč.

Dopadli jsme na nohy přesně před mým domem, kde jsem ho viděla poprvý. Udělal krok ode mě a chvíli mě jenom pozoroval, než promluvil.

„Promiň, já... nečekal jsem, že se stane tohle. Dlouho jsme si ty dopisy nepsaly a – tohle James vědět neměl, pro –"

„Brzdi, čaroději," zvedla jsem obě ruce, abych ho zarazila. „Vždyť to pro vás dopadlo dobře. Ty máš svojí rusovlásku, na tom jediným záleželo, ne? A nemusela jsem se do toho ani míchat," pokrčila jsem ramenama. Sirius ale nevypadal moc šťastně. „Štve tě, že tím skončilo vaše kamarádství, co?"

Přikejvl.

„Byl jako můj bratr," semkl rty. Oči se mu leskly slzama. Netušila jsem, co bych mu měla říct, s tímhle přece musel počítat. Jenže to určitě slyšet nechtěl.

„Siriusi," oslovila jsem ho opatrně a položila mu ruce na ramena, „nech to osudu. Vrať se za svojí vyvolenou a nech Jamese, aby se s tím popral sám. Bude to dobrý, uvidíš." Ujišťovala jsem ho o něčem, čemu jsem sama nemohla porozumět, protože jsem je ani trochu neznala.

Sirius se na mě vděčně usmál a jednou rukou si mě přitáhl do objetí. Vážně moc hezky a lákavě voněl, ale na tom nesešlo. Přátelsky jsem ho poplácala po zádech, než jsem se odtáhla a usmála se na něj zpátky.

„Tak utíkej. A už si jí nikdy nenech vzít," plácla jsem ho ještě do ruky, abych mu dala najevo, ať už prostě táhne pryč.

„Děkuju ti, Jill. Vezmu tě za to ještě minimálně stokrát ke hvězdám," slíbil.

„Padej! A to si piš, že vezmeš!" houkla jsem na něj, když udělal krok zpátky a s prásknutím zmizel z mýho dohledu.

Zůstala jsem tam ještě chvíli stát a donutila se k širokýmu úsměvu. Nikdy by mě nenapadlo, že kouzelníci potřebujou pomoc od někoho tak obyčejnýho, jako jsem byla já. A přece tomu tak bylo. Doufala jsem ale, že tu bandu ještě někdy uvidím – a že se nebudou hádat a vyvolávat ve mně tak rozporuplný pocity.