Omlouvám se za matoucí činy, které jsou mým charakteristickým rysem. Na žádost @bludickysenevzdaji a možná i dalších z vás se tu proto objevuje má část weriskoelarokánonu v podobě příběhu Šlápni na to, čaroději znovu.

Potřetí.

Jsem fakt trapná.

Každopádně tu vážně musí být, přestože svou starší tvorbu už vykopávat z pomyslného hřbitova nechci a nehodlám to dělat. Čaroděj má ale skvělou předlohu (Za časů Pobertů od Werisky), skvělý trailer (od Werisky) a skvělý potenciál dopřát Pobertům trochu té pohody do života.

I když... no, James zprvu tak šťastný není, ale i na něj se usměje štěstí. A to u Verči v příběhu Ty seš hvězda, Paroháči, který Veru naštěstí nesmazala. Protože není slepice, že jo, to já zase jsem... Ale nebudu tu dál pindat a hodím sem trailer a prolog, ať mají někteří z vás radost.

https://youtu.be/p0EEJRP98S4

JE BOŽÍ, JÁ VÍM, JE TOTÁLNĚ DOKONALEJ A JÁ SE ODSUZUJU NA DOŽIVOTÍ V AZKABANU, ŽE JSEM SI ČARODĚJE NEVÁŽILA!

Dobře, dobře, mlčím...

***

Během svatby Lily a Jamese Potterových

Asi jsem se nezachoval jako ten nejlepší přítel. Tenkrát ani teď. Jakmile řekla Lily Jamesovi to ano, které já nikdy nemohl z jejích úst slyšet, nevydržel jsem to. Jediná věc, kterou jsem stihl zaznamenat, byl Náměsíčníkův zklamaný pohled a povzdech věnovaný mně, než jsem se prostě sebral a odešel. Měl jsem do hostiny čas, abych se uklidnil a na to existoval jediný lék. Lék, který jsem našel jen díky snaze, která ty dva i jejich rodiny spojila dohromady.

Motorka.

Naštěstí jsem právě na ní přijel a zaparkoval ji dostatečně blízko. Vyplížil jsem se z kostela, seběhl několik schodů, přičemž jsem si skoro vytrhal knoflíky na košili, když jsem se je snažil rozepnout. Bylo ni horko a zle od žaludku. To kvůli ní, protože... v těch svatebních šatech byla dokonalá. Tak dokonalá, jak jsem si ji nikdy nepředstavoval a ani nemohl. Už pár let tohle bylo pasé a já si pokaždé dával v duchu facku, kdykoliv jsem si řekl, že ji stále miluju.

Miluju.

Nasedl jsem na svoji černou krásku a spěšně ji nastartoval. Jen co mi dal zvuk motoru najevo, že je připravený, odkopl jsem pojistnou opěrku, díky které mi motorka nespadla na zem. Pootočil jsem s plynem a vyrazil dřív, než se ke mně stačilo přiblížit auto, které jsem viděl v zrcátku.

Často jsem jezdíval bez helmy. Mohl za to ten adrenalin, který mi pak proudil v žilách a já na chvíli zapomněl, že jsem jen obyčejný smrtelník. Vlasy mi vlály ve větru, ale ani rychlost, jakou jsem jel, nemohla vypudit z hlavy myšlenky na rudou hřívu té, kterou jsem miloval.

Byla to pro mě noční můra.

Reálná noční můra, o které jsem věděl, že jednou přijde. Vždyť už tomu byl přibližně rok, kdy James Lily před mýma očima požádal o ruku. Vybíral jsem s ním dokonce prstýnek. Byl jsem s ním u toho všeho důležitého, ale za svědka jsem mu jít nedokázal. Proto se James rozhodl jinak; šel mu za něj Remus, který se k němu nikdy nezachoval křivě. A já měl jít jednou za kmotra Bambimu. Věděl jsem, že tomu uzlíčku budu říkat Bambi, i kdyby to byla holka. Jen jsem netušil, jestli to dítě vůbec budu mít rád.

Jistě, že ho budu mít rád.

Projížděl jsem liduprázdným městem, až dokud se přede mnou nezačala objevovat cesta, lemovaná stromy. Ani jsem nevěděl, kam mám namířeno. Chtěl jsem z téhle nešťastné reality ujet a už ji nikdy nevidět. Chtěl jsem se vrátit do Bradavic a změnit všechno, co se stalo. Mohl jsem to být já, kdo by dneska stál na místě Jamese a James by stejně tak naštvaně utekl pryč. Ale to nešlo, Remus měl tehdy pravdu.

Někdo z toho prostě musel vyjít se zlomeným srdcem.

Neměl jsem ponětí, kolik zla jsem musel napáchat, abych skončil tam, kde jsem se ocitl. Možná ty dopisy nebyly správné, ale naše láska... byla skutečná. Pamatoval jsem si každou chvilku, kterou jsme si dokázali urvat pro sebe. Já to chtěl, ona to chtěla. Pro mě Lily Evansová byla vždy ta první a jediná, ke které jsem se dokázal chovat s láskou. Možná jsem ji nakonec miloval tak moc, že jsem byl schopný vidět ji šťastnou s jiným.

Se svým nejlepším přítelem.

Přišel jsem si jako naprostý ubožák. Vždyť já v hloubi duše svému nejlepšímu kamarádovi jeho životní lásku nepřál. Ne, protože to byla moje životní láska. Nepokřikoval jsem na ni, jestli si nedáme rande v Prasinkách, neotravoval jsem ji a nechoval jsem se k ní zle. Přesto se nikdy nevydala na tu nekonečnou jízdu se mnou.

Musel jsem ji absolvovat sám.

Neexistoval jediný způsob, jakým bychom se my dva mohli dát dohromady. Vždy tu byl James a jeho nehynoucí láska k ní. Vždy tu byl Remus, který mě byť jen pohledem upozornil, že ten pohled, jakým se dívám na Lily, není správný. A vždy tu byl Peter, který mi dával najevo, že stojí při mně. Přesto se dneska usmíval od ucha k uchu, protože sdílel radost s naším kamarádem.

Já to ale nedokázal.