Posadil jsem se a trochu zmateně ho pozoroval. Řekl jsem něco špatně? Jen jsem si z něj dělal srandu... Ale nemůžu tady být už dlouho... otec mě zabije. "Erode?" Začal jsem trochu nejistě a přišel k němu. "Budu... Budu muset domů. Včera než jsme přiletěli jsem ti postavil stan. Máš tam jídlo a.. prostě vše co budeš potřebovat aspoň na tři dny... Určitě dostanu zaracha..." Podrbal jsem se za krkem.

"Jo jo... Jasně..." Zabručel jsem a stále pozoroval svůj odraz. Aspoň budu mít chvíli klid na přemýšlení, řekl jsem si.

"Promiň. Příjdu za tebou hned jak to půjde..." Položil jsem mu ruku na rameno ale pak už šel k Bezzubkovi na kterého jsem nasedl a oba jsme odletěli.

Ještě pár minut jsem seděl na místě ale pak jsem vstal a celou tuhle... roklinu? si šel prohlédnout. Jezírko a v něm ryby, kameny, strom, tráva... a stan. Docela velkej a bytelnej stan. Rozhodně by se tam vešlo pět lidí. Nakoukl jsem dovnitř a jak Škyťák říkal, byli tam zásoby asi na tři dny a k tomu i věci na spaní. Usmál jsem se a zalezl dovnitř abych to prozkoumal co nejvíc.

Doletěli jsme domů a jen co jsme přistáli, vyběhl z domu můj otec. "Škyťáku!! Kde si byl?! Ihned mazej domů! Máš teď pořádný problém!" Spustil a stáhl mě z Bezzubky kterého jasným gestem ruky odehnal. "Tati! P-Počkej! Počkej přece!" Vyškubl jsem se mu ze sevření a povzdechl jsem si. "Vím že jsem měl být dávno doma... Omlouvám se a... už to neudělám." Spustil jsem provinile a sklopil pohled k zemi. "Dobře. Ale máš domácí vězení. Na tom se nic nemění." Řekl už klidněji. "Ano tati..." Podrbal jsem se ve vlasech a šel do svého pokoje.

Wau. On myslel snad na všechno. Mám tady dokonce i křesadlo a prut na ryby. Vzal jsem něco málo z těch zásob, kotlík i křesadlo a vyšel ze stanu. Kousek od jezírka jsem si začal rozdělávat oheň a těšil se až si uvařím něco dobrého. Musím mu poděkovat až se vrátí.

Ležel jsem na posteli s rukama za hlavou a přemýšlel, jenže po chvilce jsem uslyšel kroky na schodech. Myslel jsem si že to je táta a že mi zas chce předávat moudra ale... byla to Astrid. "Ahoj." Usmál jsem se a rychle posadil. "Co tady děláš?" Dodal jsem nechápavě. "Tvůj táta mě pustil. Prej máš zas zaracha." Uchechtla se. "Máš v plánu se vypařit tak jak to máš ve zvyku?" Rejpla si ale já si jen povzdechl. "Neměl bych... ale je pravda že nad tím přemýšlím." Přiznal jsem se. "Od kdy nad tím přemýšlíš? Vždycky jsi zdrhnul." Dala mi ruku na rameno a usmívala se. Úsměv jsem jí musel oplatit a chvilku na to jsem jí jemně políbil.

Už jsem si nandaval vařené maso, trochu ho dochutil bylinkami a pustil se do toho. Bylo to skvělý! Takhle jsem se pořádně najedl a protože jsem nevěděl co dělat dál, natáhl jsem se na sluníčku a dal si dvacet.

"Co to dát do hromady?" Šeptla když jsem naše rty rozdělil. "Chtěla bys?" Zeptal jsem se trochu hloupě. "Ne, ptám se tě jen ze srandy." Zakroutila s úsměvem očima a já se uchechtl. "Promiň. Tak teda... Budeš moje holka?" Podíval jsem se jí do očí. Ona nadšeně kývla a potvrdila to ještě svým: "Ano, moc ráda." Pak jsme se opět políbili. Rozhodl jsem se že utíkat nebudu. Mám tu jí a Erodovi jsem tam nechal dost zásob. To zvládne.

Tři dny jsem tam byl sám. Nějak mi to nevadilo ale poslední den jsem z dálky slyšel párkrát známý zvuk... ale nějak jsem nedokázal poznat, čím mi je známí. Prostě byl. Připomínalo mi to trochu řev jenže... těžko říct.

V tu dobu co jsem měl už spíše jen... zákaz vycházek, za mnou Astrid přišla každý den. Povídali jsme si, smáli se a taky se líbali. Bylo to pro mě úplně úžasný ale v poslední den už jsem se netrpělivě ošíval a chtěl ven. Tohle bylo nejdéle co jsem vydržel dřepět doma a to hlavně díky Astrid... Ale už chci sakra ven! I Bezzubka kňoural před domem a škrábal na dveře... Táta měl co dělat aby to tady trochu uklidnil.

Zrovna jsem si dával dvacet když se náhle na chvilku silně zvedl vítr a tím mě vzdudil. Upřel jsem pohled na oblohu ale... už nefoukalo. Ani trochu. Zas se ozval ten známý zvuk podobný řevu.. dal jsem si dva prsty do pusy a zapískal. Ani nevím proč jsem to udělal. Nad stromy se oběvila mohutná křídla a vítr se opět zvedl s jejich máchnutím. Byl jsem naprosto mimo. Myslel jsem že blouzním...

Už konečně můžu ven!! Hned jak mi to táta řekl, vyběhl jsem z domu a nasedl na Bezzubku. Jen rychle jsem mávl na Astrid a odletěl. Chvíli jsme poletovali nad vesnicí ale pak už jsme vyrazili za Erodem. Na chvíli jsem si sundal helmu a prohrábl si vlasy. Ten vítr za letu byl úžasný. Zrovna jsme byli skoro na místě když jsem zahlédl za stromy draka... Snažil jsem se vzpomenout na všechny druhy co znám ale tady toho jsem neznal. "Bezzubko poleť!" Popohnal jsem ho. Ten drak letěl přímo k Erodovi.. "Bráško, střílej!" Nechtěl jsem to dělat ale ještě jsme byli daleko na to, abych se toho draka pokusil zastavit jinak...

-Tak jsme to konečně dopsali xD s velkým zpožděním ale je to tady tak si to užijte ;3