-Volejte Huráái!! Dnešní příspěvek je zde! :3

Zatajil jsem dech když u nás byl ten drak. Mám z něj docela nahnáno. Škyťák ležel bez hnutí na mé hrudi, což mi... kupodivu nevadilo, a kromě dýchání toho černého ďábla jsem slyšel i něčí kroky. "Kde ten Škyťák zase vězí? Tohle už přehání." Ozvalo se naštvaně a chvilku na to s vrznutím vrat osoba odešla.

Na sucho jsem polkl když jsem uslyšel tátův tón hlasu. Ten mě zabije... Ale teď musím dokončit co jsem začal. Po tom co odešel jsme raději ještě chvilku počkali a pak jsem se z něj urychleně zvedl. "Musíme pohnout. Tak dělej." Vyšel jsem z kotce a Bezzubka, na kterého jsem se pak posadil, hned za mnou.

Ach jo... Bylo mi takové teplíčko. Vstal jsem a hodil na něj trochu nehezký pohled. "My poletíme? Na něm?" Tohle se mi moc nelíbilo.

"Jo." Odpověděl jsem mu prostě a počkal až si nasedne. Šlo vidět že se mu do toho nechce ale nakonec si teda sedl za mě. "Můžem?"

"No to teda nemůžem." Zabručel jsem. "Nemám se čeho držet." Dodal jsem ještě když na mě otočil hlavu.

"No... Máš se držet mě." Řekl jsem a zas se koukl před sebe protože jsem cítil, že nabírám červenou barvu. A to ani nevím proč.

"Tak... Tak jo?" Chytil jsem se jeho ramen. "Můžem."

Jen jsem kývl a poplácal Bezzubku po krku na znamení že vyrazíme. Co jsem ale nečekal bylo to, že prudce vyběhne ven, vyskočí do vzduchu a v otočce začne stoupat k nebi. "Bezzubko!?" Okřikl jsem ho a pevně se chytil sedla.

"Áááh?!" Vykřikl jsem překvapeně i vyděšeně zároveň. Ruce mi sklouzli z jeho ramen a tak, abych nespadl, jsem ruce v mžiku obtočil kolem jeho těla a přitiskl se mu pevně na záda. Já na tomhle drakovi už nikdy, NIKDY nepoletím!!

"Bráško, co blbneš?!" Pokoušel jsem se ho uklidnit ale zjistil jsem že je v klidu. Prostě si zas něco umanul! Takhle šíleně rychle, s kličkami, volnými pády a otočkami jsme doletěli na místo kde jsem se s Bezzubkou spřátelil. Bylo mi z toho letu špatně ale myslím, že Erod je na tom hůř a tak jsem začal pomalu slézat na zem abych mu pomohl.

Musel jsem být úplně zelený. Chtělo se mi zvracet ale zavřel jsem oči a když jsem ucítil že Škyťák slézá, nebyl jsem ani schopný protestu a tak jsem se podepřel rukama abych nespadl. Ten drak ale asi nabil názoru, že na jeho zádech sedět nebudu a tak se rozeběhl. Začal jsem padat.

"Bezzubko!" Okřikl jsem ho a zachytil Eroda při pádu ale pod jeho vahou se mi podlomili nohy, takže jsme skončili na zemi oba. "Dobrý..?" Zaskuhral jsem přišpendlený k zemi.

"J-e mi... blbě..." Šeptl jsem, ani se kvůli svému stavu nehnul a snažil se to rozdýchat ale Škyťák se pode mnou musel cítit přidušeně takže jsem se z něj pokusil slézt ale... moc mi to nešlo.

"Uh!..." Hekl jsem když jeho loket skončil v mém břiše po jeho pokusu slézt. "Prosím tě... raději zůstaň ležet... Aspoň dokud se ti neudělá dobře." Zabručel jsem tiše a zavřel oči abych tolik nevnímal jak na mě leží.

Bylo mi líto že jsem mu způsobil bolest tím že jsem se snažil z něj zvednout... Uposlechl jsem tedy jeho prosbu a zůstal na něm ležet. Bylo ticho. Dlouho. Dokonce už jsem nabral původní barvu a bylo mi dobře. Tak jsem se nadzvedl a díky tomu zjistil, že Škyťák spí.

Jak jsme tak leželi a čekali na to až se mu udělá dobře, padla na mě únava a k tomu mě zahřívalo jeho tělo... Náhle jsem spal. Spokojeně a díky němu i v teple.

Mám ho vzbudit, nemám ho vzbudit? Ptal jsem se sebe. Drak ležel opodál ale pořád nás nespouštěl z očí... Nechce se mi moc riskovat že bych ho naštval... to rameno zatraceně bolí tak nebudu pokoušet své štěstí. Pomalu jsem se zas položil a po chvilce s úsměvem usnul. Bylo uklidňující poslouchat tlukot jeho srdce.

Už jsem se začal pomalu probouzet. Cítil jsem na sobě zátěž a tak jsem se zavrtěl a otevřel oči. Erod si ze mě dělal snad postel nebo tak něco... "Hej. Hej, Erode. Vstávej." Zatřásl jsem s ním a počkal až se uráčí zvednout.

"Mmmhhh... Ještě chvilkuuu..." Zamumlal jsem a víc se přitiskl k tomu teplu pode mnou.

Musel jsem se uchechtnout. Bylo zvláštní že taková hora svalů se válí na tyčce jako jsem já. "Víš o tom, že se neválíš na holce? Za chvilku si o tobě budu myslet že jsi na kluky." Šťouchl jsem ho do boku.

Při těch slovech jsem zbystřil a prudce se z něj zvedl. "No to teda nejsem." Zabručel jsem a šel si sednout k jezírku které bylo poblíž. Drak ležel stále na svém místě a jeho oči mě propalovali. Nechtěl jsem si to přiznat... ale začalo se mi stýskat po rodné půdě a to protože jsem... Začal jsem se bát. Nedokážu popsat čeho ale byl to strach. Povzdechl jsem si, prohrábl vlasy a zadíval se na své dvojče na hladině vody.

-Pro dnešek konec :3 snad se vám dílek líbil a další zas jindy xD