(Obrázek nepatří ke kapitole ale já neodolal a doufám, že se zasmějete stejně jako já :D)

Trpělivě a potichu jsem vyčkával dokud Škyťák nepřijde ale dlouho se nic neozývalo. Vím, že někdo odešel ale slyšel jsem jen jedny kroky. Tak... kdo tu zůstal? Potichounku jsem se přikradl k dvířkům která jsem nepatrně pootevřel. Ufff... Stál tam Škyťák. Podivně se culil a pořád koukal na vrata. "Pst. Hej. ...Hej? Haloo?" Šeptal jsem ale on nevnímal. Vykoukl jsem ještě o kousek... Opravdu tu už nikdo není. "Hej? Jsi v pohodě?" Zatřásl jsem s ním když jsem z kotce vylezl.

Pořád jsem sledoval vrata za kterýma mi zmizela z očí. Byl jsem naprosto zasněný dokud mě z toho nevytrhl Erod. "C-co? Jo, jsem. Odvrátil jsem od něj tvář a ještě se pro sebe krátce uculil. "Budu tě muset schovat jinde." Oznámil jsem mu už uklidněný.

Smířeně jsem kývl na souhlas a koukl nepatrně do strany. "Promiň." Šeptl jsem a vysloužil si zmatený pohled.

"Proč se omlouváš?" Zajímal jsem se. Vypadal... Smutně. Proč?

"Kvůli mě lžeš a riskuješ že budeš mít problém." Pokrčil jsem rameny a hned na to se za zraněné chytil a bolestně zaskučel. Sakra!

"Dávej pozor." Napomenul jsem ho a povzdechl si. "Tohle neřeš. Je to moje rozhodnutí." Ujistil jsem ho s úsměvem. "Teď bys měl odpočívat. Přijdu večer a přesunu tě jinam. Tak zatím." Poplácal jsem ho lehce po zdravém rameni abych ho povzbudil a pak už jsem odešel.

Ještě chvíli jsem stál zamyšleně na místě a pak zalezl do kotce. Nechal mi tady všechny ty věci a tak jsem při svém čekání popíjel čaj a dojedl ten skvělý guláš... snad mu to nebude vadit...

Měl jsem namířeno domů ale cestou mě na zem povalil Bezzubka. "Hej, bráško! Dost! Stačí! Slez ze mě! Ha ha ha!" Rozesmál jsem se když mi začal radostně olizovat bradu. "Fuuuj! Notak." Odstrčil jsem jeho hlavu ale stále se usmíval a koukal do těch jeho úžasných zelených očí stejně tak jako on do mých. Spokojeně zamručel že mě zas má pro sebe a tím sám sobě potvrdil své vítězství. Zas jsem se zasmál, s jeho pomocí se zvedl a začal ho drbat na krku jako takové malé odškodnění za mou nepřítomnost.

Nevím kolik času už uplynulo ale padla na mě únava. Všechny jeho věci jsem seskládal do batohu ve kterém to přinesl a zachumlal se do slámy. Slastně jsem přivřel oči a usmál se když sláma začala hřát a tak jsem byl během chvilky v říši snů.

Jelikož byl bráška neodbytný, šel jsem se s ním proletět. Udělal jsem mu tím opravdovou radost a oba jsme si to náramně užívali. Ne jen, že to byla zábava ale mohl jsem i v klidu přemýšlet nad tím, kam bych mohl Eroda zas schovat. Ze zoufalosti mě dokonce napadlo že bych ho nacpal pod svou postel... Jenže takovou obří svalnatou obludu tam mít nechci. Už byl skoro večer a já byl přešlý z toho, že jsem nic nevymyslel. Pomalu jsme letěli domů a při pohledu pod nás mi svitla naděje. To je to místo které potřebuju!! Už celý opět natěšený jsem s bráškou zrychlil aby jsme stihli vše připravit.

Spal jsem až do večera kdy jsem se taky probudil. Škyťák stále nikde nebyl a tak jsem dál polehával se zavřenýma očima.  Ten spánek mi přišel vhod a odpočívání, i když to byla nuda, mému tělu také prospívalo, tak proč ne?

Bylo už docela pozdě ale vše jsem stihl udělat. Teď stačí zaletět pro Eroda. Nasedl jsem tedy na Bezzubku a zas jsme letěli do vesnice. Už jsme přistáli za stájí, prošel jsem zadními dveřmi a šel až ke kotci kde jsem ho nechal. Tiše jsem nakoukl a vypadalo to, že spí. Nechtěl jsem ho budit ale musel jsem a tak jsem přišel až k němu, sklonil se nad ním a položil mu ruku na hruď abych s ním zatřásl. původně jsem chtěl za ramena ale to jsem zavrhl.

Nespokojeně jsem zamručel a otevřel oči když se mnou zatřásl. Nespal jsem, ale už jsem si tu slámu tak pěkně zahřááál... "Jo, jo, už... vstáááávááááámmmmm..." Protáhl jsem větu stejně jako své tělo ale za chvilku jsem hlasitě hekl protože na mě Škyťák spadl. Musel jsem překvapeně zamrkat. "Ehm.. Dobrý?" Zeptal jsem se trochu přihlouple.

Probudil jsem ho a když se protahoval, svou nohou podrazil tu mojí a tak jsem přistál přímo na něm. dost hlasitě hekl tak jsem na něj rychle koukl jestli jsem mu něco neudělal. "Jo, dobrý..." Odpověděl jsem stejným tónem kterým se mě ptal. Docela dlouho jsme na sebe takhle debilně civěli než se rozevřela vrata a někdo vešel. ztuhla mi krev v žilách ale rychle jsem zaklepal na kus dřeva. Bezzubka mě slyšel a tak vběhl dovnitř. Ozval se smích od osoby která vešla. Byl to můj otec. Zas jsem tiše zaklepal na dřevo a na to už Bezzubka vyskočil na dvířka kotce a pak skočil k nám. Nechal jsem ho aby se kolem nás stočil do klubíčka a křídlem zakryl aby nás otec neviděl a Bráška zároveň vypadal přirozeně. Bylo zvláštní tisknout se na JEHO hruď...

-Táák konečně další kapitola je tuuu :3 snad se líbí, máme vás rádi aaa dobrou nooc čtenáři!! :D

Hvězdička i komentář nás potěšííí :3