-Taaak, jelikož jsme minule toho napsali víc, rozhodli jsme se to teda dopsat a pro vaší radost i šoupnout sem :D Takže ostatní povídky přidám sice později, ale přidám :3 Užijte si kapitolu ^^

Trpělivě jsem setrvával ve stejné pozici a nechal ho, aby se vybrečel z toho, co jeho mysl trápí. "Už... dobrý?" Zeptal jsem se ho opatrně když jeho vzlyky a popotahování pomalu ustalo.

Bylo pro mě velmi nepříjemné ukazovat své city někomu prakticky neznámému, člověku který by toho mohl zneužít a obrátit to proti mě... Ale muselo to ven a v tom objetí jsem měl aspoň na chvilku pocit, že tady nejsem sám. Že mám někoho kdo mě podrží. "J-jo..." I když nerad, odtáhl jsem se a utřel si oči. "Díky..." Hlesl jsem po chvilce ticha a můj pohled se zasekl na jeho noze. Ehm... Tedy... na jakémsi zařízení které měl místo nohy. No a až pak mi to pořádně došlo. "On nemá nohu?!" Vyjekl jsem náhle svůj poznatek a pak si rychle zakryl pusu. Ježiši, trapas!!

"Neděkuj." Pousmál jsem se a o chvilku později sebou leknutím škubl z toho jak vyjekl. Ten jeho výraz ve tváři, tak překvapený, rudý a omlouvající se zároveň. Začal jsem se mu smát.

On se mi směje? On se mi normálně směje! "To není vtipný... Lekl jsem se." Zabrblal jsem ale mou pozornost stále upoutávala jeho 'noha'.

Mlčky jsem ho pozoroval stejně tak, jako on mojí náhradu za nohu na které jsem přehodil nástavec na chůzi za nástavec na létání aby si to mohl prohlédnout pořádně.

Překvapeně jsem zamrkal a pohledem to začal zkoumat. Nechápu k čemu má ty dva nástavce ale asi je to důležité. Jinak by tam nebyli. "Páni, kdo to dělal? A k čemu je ten druhý nástavec?" Zajímal jsem se. Na naší dobu to byla opravdová vychytávka která zaslouží uznání.

Nesměle jsem se podrbal za krkem. "No... já. Jsem takový malý kutil." Koukl jsem do strany a zároveň zas nástavec přehodil abych na to pak nezapomněl. "Ten je na létání. Bezzubka přišel o část ocasu. Znemožňovalo mu to ovládat styl svého letu a tím pádem i let samotný... Tak jsem tu část ocasu nahradil ale nevyřešil jsem, jak by to mohl ovládat sám a tak jsem zhotovil speciální sedlo ze kterého to ovládám já. Jsme na sobě tak trochu závislý ale naučili jsme se spolupracovat a dokonce se máme rádi takže nám to nevadí." Rozpovídal jsem se a do toho se připitoměle culil jak jsem vzpomínal.

Bedlivě jsem ho poslouchal a opřel si bradu o kolena která jsem přisunul ke svému tělu. "To je úžasný." Uznal jsem a znovu se zakoukal na tu nohu. "Jak... se ti to stalo?" Zeptal jsem se opatrně.

Lehce jsem zrůžověl díky jeho chvále. Potěšilo mě že se mu to líbí i když ho to vlastně ani nemusí zajímat. Přeci jen, on má nohy pohromadě. "No, víš... to je trochu složitější ale jednoduše jsem z brášky spadl a noha... ta to nedala."

"Aha..." Sklopil jsem trochu pohled ale to netrvalo dlouho protože jsme byli oba zvědavý a tak jsme si začali zapáleně povídat a poznávat se. Já se mu svěřil s tím že jsem měl draka i sestru ale že o Asaranovi nevím z hola nic a vše co jsem zažil po té příšerné bouři nasvědčovalo tomu, že Aimi je po smrti.

Bylo příjemné si takhle povídat a poznávat se, i když Erod si zažil živou noční můru, ale to nám k večeru překazila zatím neznámá osoba tím, že vešla dovnitř stáje. Oba jsme utichli a vyčkávali na chvíli kdy odejde ale k tomu se asi nechystala. "Škyťáku, vím že jsi tady. Bezzubka šílí. Zas si bude myslet že ho zanedbáváš." Ozval se milý a pobavený hlas Astrid. Rozšířil se mi úsměv ale hned na to jsem se zvedl a z kotce vyšel ven aby neviděla Eroda. "Tady jsem." Ohlásil jsem se jí a protože ke mě byla zády, otočila se. Na tváři měla ten úžasný úsměv a já za sebou trošičku zasněný zavřel vrátka. "Co to tam schováváš?" Zajímala se a já koukl lehce do strany. "Nic, jen jsem... Tam usnul." Vymyslel jsem si rychlou lež která ale pro mé zklamání, i když očekávané, nevyšla. "Jo jasně, a Flákota je rychlejší než Bezzubka, viď?" Uchechtla se a nahodila výraz typu: Tak povídej jinak se kouknu sama.

I přes to, že jsem kvůli tématu o Aimi zas posmutněl on dokázal mou náladu zvednout. Byl jsem mu tak vděčný. Jak za tohle, tak i za mou záchranu a teď dokonce i za zatajování mé přítomnosti, i když to už mu moc nešlo.

Podrbal jsem se nervózně za uchem a povzdechl si. "No... Něco tam připravuju. Překvapení. Víš, byl bych rád kdyby o tom nikdo nevěděl dokud neuznám za vhodné." Zamluvil jsem to a Astrid mi dala ruce kolem krku. Chvilku jsme si hleděli do očí, ona s úsměvem a já z části překvapeně. Jednou rukou si mě chytila za bradu a Druhou, která byla stále kokem mého krku, si mě stáhla o ten malý kousek, který nás dělil, blíž a spojila naše rty. Nejdřív jsem byl překvapený ale neucukl jsem, překvapení během okamžiku vystřídala radost a já polibek prohloubil. "Už se těším až nám to ukážeš." Šeptla těsně u mých rtů a následně mě svým odchodem zanechala 'samotného' na místě.

  -Tak co? :3 Zklamali jsme vás? :D Štve vás to, že se stalo něco, co jste podle názvu kapitoly očekávali ASI jinak? :P To je dobrý, mě to štve taky!! xD Aleee... o názvech kapitol rozhoduje miláček... já bych to nazval jinak :'D

Hvězdička i komentář moc potěší ^^ A my děkujeme za čtení!!