Letěli jsme s bráškou co nejrychleji ale i tak jsme do vesnice dorazili za tmy. Super, otec mě zabije. Pomyslel jsem si při vzpomínce na jeho pravidla.
Za 1. do večera být doma. Porušeno.
Za 2. Doma bude uklizeno. Porušeno.
Za 3. Žádní cizinci... Nemusím zmiňovat ale čirou náhodou, porušeno...
Pravidel máme víc ale tyto tři jsou u táty priorita a já je porušil za JEDINÝ DEN!! Taky bych ale mohl toho kluka někam schovat. Ten zbytek se dá ještě okecat. Přistál jsem tedy s bráškou před velkou 'stájí' pro draky kterou jsme nedávno dokončili a tam jsem toho kluka uložil do sena v jednom z 'kotců'. "Hlídej ho bráško." Poručil jsem a odběhl domů. Otec už na štěstí spal a tak jsem vzal vše na ošetření, něco málo k jídlu, deku, lucernu a vydal se zpět.

Pomalu jsem otevřel oči a unaveně se pousmál když jsem zpozoroval že ležím v suchu na měkkém a teplém seně. Myslel jsem že ta celá šílenost se mi jen zdála a já u někoho usnul ale to nemělo dlouhého trvání. Ztuhla mi krev v žilách když jsem ve tmě rozpoznal pár zelených oči které se na mě upřeně dívali. Došlo mi taky, že tady musí být ještě další draci. Usoudil jsem to podle zvuků. Velice opatrně jsem se začal odtahovat od té nestvůry a unikl mi  nejednou bolestný sten když jsem příliš zatížil levou ruku. Vše co se stalo, se mi náhle vybavilo a zaslzeli se mi oči. Na štěstí za chvilku přišel ten kluk z pláže. Jak že se mi to představil...? Za boha jsem si nemohl vzpomenout ale teď byl jediný kdo mi mohl pomoct tak by bylo dobré trochu se seznámit... Pokud zvládnu aspoň trochu mluvit.

"Ahoj, je dobře že jsi vzhůru. Musím ti ošetřit to rameno." Pravil jsem tišeji, aby mě náhodou nikdo venku neslyšel, a s úsměvem po tom, co jsem konečně dorazil a odložil všechny věci vedle jeho nohou kde nepřekáželi ale byli po ruce. "Sundej si triko." Rozkázal jsem když se mi podařilo zapálil lucernu a začal si připravovat vše potřebné.

Poslechl jsem ho a začal si opatrně sundavat triko pravačkou. Příšerně to bolelo když jsem si ho stahoval přes poraněnou ruku. "Hhhh..." Zaskučel jsem, opřel se zády o ledovou stěnu a začal pozorovat toho kluka. Byl soustředěný na to, co zrovna dělal a tak jsem se nebál a věřil tomu, že mou ruku ošetří dobře.  No a pak mi pohled opět padl na to monstrum za ním. Teď když se mě nesnažil zabít a byl osvětlený lucernou, nevypadal tak děsivě. Dokonce bych si troufl říct že je roztomilý. Ležel hned za svým pánem, upřeně sledoval co dělá, zorničky roztažené, hlava lehce nakloněná na stranu a ocas se jen zlehka kmital těsně nad zemí. Byl skoro jako kočka. Nikdy jsem takového draka neviděl.

Vše bylo připravené a tak jsem zvedl pohled k němu načež jsem lehce zrudl. Páni, to je tělo. Pomyslel jsem si a uhnul pohledem když mi došlo, jak blbě to musí vypadat. Naštěstí byl zaujatý Bezzubkou a tím pádem si ničeho nevšiml. Stihl jsem si ale i za tak krátkou chvilku všimnout že má téměř všude po těle krvavé cestičky, ale ty vycházeli jen z menších škrábanců a odřenin. Jednu nehezkou odřeninu měl na lícní kosti a hned pod ní široký škrábanec, táhnoucí se pod oko. Posadil jsem se přímo k němu a spálené rameno začal jemně omývat vlhkým hadříkem.  Jo, v tu chvilku jsem si vysloužil jeho plnou pozornost.

"Tss!!" Zatnul jsem zuby a otočil hlavu na něj, když se ledový hadřík dotkl spáleniny na rameni. Chtěl jsem si postěžovat ale zas jsem jen něco zachroptěl. Vysloužil jsem si tázavý pohled ale pak mi u pusy zastavili jeho spojené ruce, čímž tvořili jakýsi kalíšek, a nabízel mi vodu nabranou z kýble který donesl. Nejdřív jsem váhal ale byla pravda že jsem měl velkou žízeň a navíc by to mohlo aspoň trochu ulevit mému krku... Tak jsem nakonec přiložil rty k okraji jedné z rukou a napil se. Ledová voda úžasně zchladila tu bolest a já se pousmál. Takhle mi dal napít ještě párkrát a já se za to snažil co nejvíc spolupracovat a pomáhat mu s mým ošetřením.

Lehce jsem rudl když pil vodu z mých rukou. Ty rty... Oči... A hlavně to těl-ááh!! No na co to myslím?!! Vždyť to je divný!! Zanadával jsem si a začal mu na očištěné rameno pokládat jemnou látku a pak ho obvazovat. "Tak,měl bys to mýt v pořádku. Bude trvat možná dva týdny než se ti to zacelí. Do té doby bude jakýkoliv pohyb tou rukou bolestivý." Zhodnotil jsem a povzbudivě se na něj usmál. "Teď bys měl spát. Zítra za tebou přijdu, tak nikam neutíkej. Bude to lepší pro nás oba." Vstal jsem a oprášil ze sebe seno.

Pečlivě jsem ho poslouchal a pokýval hlavou. "Děk-uju." Vysoukal jsem ze sebe co nejsrozumitelněji a pousmál se. "Jsem... Er-Erod." Odpověděl jsem konečně na jeho otázku kterou mi položil už na pláži a promnul si krk. On jen na srozuměnou kývl a odešel. Ještě chvilku jsem pozoroval vrata a uvažoval nad útěkem ale to jsem nakonec zavrhl. Pomohl mi a navíc vypadal mile a spravedlivě... Takže jsem si jen navlékl své tričko a zahrabal se do sena aby mi bylo teplo a já mohl nerušeně spát.

( Na obrázku Erod... to vám asi došlo :D )

-Tááák já i miláček doufáme že se vám kapitolka líbila :D Budem rádi za hlas i komentář :3 Zatím aahoj a zas někdy! :)