Bouře nás odnesla doslova až nad moře. To už jsme měli oba vyřvané hlasivky, tak jsme se jen pevně tiskli k sobě a když přišel pád do vody,  jen mé sestře se ještě podařilo strachem vypísknout. Dopad na hladinu dost bolel ale už jsme měli možnost sami určit svůj směr. vyplaval jsem tedy s Aimi opět na hladinu, já se na zádech díky vodě nadnášel a jí si nechal ležet na hrudi. Oba jsme oddechovali a já z vyčerpání usnul. Probudili mě až ledové kapky které se rozhodli bombardovat mé už tak dost promrzlé tělo. Ležel jsem na jakési pláži a má sestra... Nikde. "Aimi!?" Pokusil jsem se zavolat z plných plic když jsem jí nikde u sebe neviděl, ale vyšel ze mě jen neidentifikovatelný pazvuk. Vydrápal jsem se tedy neohrabaně na nohy, které se neměli ke spolupráci, a začal hledat svou sestru. Hledal jsem všude po pláži, i kousek v lesíku který nebyl tak daleko. Dokonce jsem párkrát skočil do vody když už jsem byl opravdu na pokraji zhroucení. Moje malá sestřička... Moje Aimi... Jak jsem mohl něco takového dopustit?! Pořád jsem sliboval že se jí se mnou nic nestane. No a teď..? Je pryč... kvůli mě... Po tvářích se mi začali kutálet slzy a já chtěl začít hlasitě brečet ale to nešlo. Vycházelo ze mě jen podivné sípání a občas jsem se rozkašlal. Znělo to jako bych měl každou chvilkou umřít, což jsem si z části i přál.

S bráškou jsme letěli velmi dlouho, déšť ustal a k večeru jsme přelétali nad pláží na které jsem ještě nebyl. Věděl jsem že tady je, Měl jsem jí na mapě ale neprozkoumával jsem jí. To co až po chvilce pozorování přitáhlo mou pozornost vypadalo jako osoba. Přistáli jsme tedy dost blízko abych na osobu dobře viděl, ale dost daleko kdyby hrozilo nebezpečí. Až teď jsem si mohl pořádně prohlédnout důvod proč mě sem bráška dostal. Před námi ležel na boku kluk. Mohl být stejně starý jako já, i když jsem ho podle postavy tipoval na víc, aspoň na 22. Jeho vlasy měli krémovou barvu, byl svalnatý a od pohledu vyčerpaný, možná dokonce mrtvý. Slezl jsem z Bezzubky a přišel k tomu klukovi blíž. Ani se nehnul a tak jsem si k němu klekl a přiložil mu ruku na krk abych zjistil, jestli dýchá.

Po svém breku který ustal až k večeru jsem se svalil na bok a doufal, že do rána třeba přežiju, a nebo že o své smrti aspoň nebudu vědět. Pomalu jsem zavřel oči a uvolnil se abych mohl usnout. Ani nevím jak se mi to povedlo ale opravdu jsem usnul, z čehož mě probral lehký, teplý dotek na mém krku. Otevřel jsem oči a chvíli mi trvalo než mi došlo že jsem na té pláži a že kluka klečícího u mě neznám. Strhl jsem ho vší silou k zemi a obkročmo se na něj posadil aby mi neutekl. Napřáhl jsem se k úderu ale zastavil jsem se. Proč? netuším. Třeba mi chtěl pomoct a já to nějak vycítil ale je těžké někomu věřit když ho neznáte. Chvilku na to mou pozornost upoutalo cosi černého napravo od nás. Téměř se mi zastavilo srdce když mi došlo že to je drak  který se chystá spálit nás na škvarky.

Dost jsem se klekl když náhle otevřel oči a upřel je přímo na mě. Byli úžasně zelené, jako borovicové jehličí ale obdivování skončilo hned jak jsem se ocitl pod ním. Jednou rukou jsem si zakryl tvář před úderem který chtěl zasadit ale zastavil se a pohlédl na brášku. Hned mi došlo že je problém. "Ne! Bezzubko!!" Zavolal jsem a doufal že nevystřelí ale to se nestalo. Ohnivá střela už se řítila na toho kluka který se k ní otočil zády aby se aspoň trochu ochránil. Jak se prudce otočil a při tom naklonil, střela mu pouze škrtla o levé rameno ale i tak ho to zranilo a srazilo k zemi.

Snažil jsem se před střelou aspoň trochu ochránil ale to mi moc nepomohlo. Už jsem se válel na zemi se seškvařeným a krvácejícím ramenem. Prudká bolest vystřelovala do celé paže i hrudi a já lapal po dechu. "Sakra..." Zasípal jsem neslyšně a snažil se posadit.

Podařilo se mi Bezzubku uklidnit a tak jsem přiběhl k tomu klukovi a pomohl mu do sedu."Jsem Škyťák, a ty?" zajímal jsem se. Vyděl jsem že otvírá pusu ve snaze mluvit, ale nic jsem neslyšel. Tedy aspoň né nic smyslu plného, jen jakési chroptění. Rána na tom nebyla vůbec dobře, v jeho stavu se celková situace ještě zhoršovala a tak jsem si dal jeho pravou ruku kolem krku, podepřel ho a postavil se. Bezzubka začal vrčet a pomalu ustupovat když mu došlo že našeho raněného chci dát na jeho záda. "Bráško klid, ššštt... notak... Teď nám stejně neublíží." Uklidňoval jsem ho a tak nakonec svolil, ale po svém. Mě si hodil na záda a toho kluka chytil do tlap těsně před tím, než vzlétl.

Snažil jsem se mu říct tedy aspoň své jméno, když mi pomáhá, ale nepovedlo se a ten drak mě na sebe nechtěl. Nedivím se mu ale tomu klukovi se podařilo ho aspoň částečně přemluvit a tak, těsně před svým omdlením, jsem se ocitl v jeho tlapách a ve vzduchu. Poslední myšlenka ,která mi před úplným vypnutím proběhla hlavou, se týkala Aimi a Asarana.

-Dááálší dílek je tu aaa... omlouváme se že je spíš o ničem :<  ale na dalším se pomalu pracuje!! Hlas či komentář zahřeje u srdíček a ahoj příště :3