Astrid jsem konečně po dlouho trvající cestě donesl domů kde si jí ihned převzali starostlivý rodiče. "Pojď dál Škyťáku, dlužíme ti laskavost." Snažili se mě přesvědčit abych u nich chvilku zůstal. "To nic není. Astrid je kamarádka, nenechal bych jí tam, a navíc už musím domů." Odmítl jsem jejich pozvání a odešel. Na cestu mi ale stejně do ruky dali pečenou rybu. Musím uznat že byla skvělá... asi budu takhle domů nosit Astrid častěji. Doma jsem se vyčerpaně rozplácl na postel a než jsem se nadál, spal jsem jak dudek.

S úlovkem jsem došel domů a sotva jsem za sebou zavřel dveře, už se ke mě řítila Aimi. Srnu jsem ze sebe raději urychleně sundal a své sestřičce nastavil náruč, do které se smíchem skočila. Chvíli jsme se prostě v tichosti objímali a já potom šel srnu zpracovat abych mohl udělat jídlo. Po jídle jsme si hráli a na konec naprosto vyčerpáni, zalehli do postele. "Dobrou noc a krásné sny." Popřáli jsme si jednohlasně a tak jsme se tomu ještě krátce zasmáli, hned na to už se Aimi na mě nalepila, já nás zabalil do deky a za chvilku už jsme spali.

Klidně jsem spal do té doby než se mnou zacloumal táta. "Škyťáku vstávej, venku řádí silná bouře a my musíme zabezpečit dobytek a utěsnit některé domy." Vysvětlil mi v rychlosti a mě až v tu chvilku došlo jaký venku řádí vítr. Dřevo domu pod jeho náporem vrzalo a skřípalo, i přesto že šlo o masivní klády a taky šlo slyšet něco dalšího, něco o dost horšího... Draci kteří normálně přespávali venku. Jejich řev, hlasitý, bolestný ale i vyděšený a bezradný, lnoucí se z jejich hrdel, který z velké části odnášel vítr ho neznáma. Oba jsme se tedy chtěli vydat ven ale ani můj otec nezvládl udržet dveře tak aby jsme mohli projít. Vítr byl mnohem silnější. Jediné co se záhadným způsobem povedlo bylo to, že se dovnitř dostal Bezzubka při našem dalším pokusu udržet dveře otevřené. "Zdá se, že dnes to musí zvládnout každý na vlastní pěst..." Pronesl ztrápeně a já pohladil brášku po hlavě. Všichni tři jsme se zdržovali společně v kuchyni a já brášku prohlížel, jestli je v pořádku. Naštěstí byl jen potlučený a místy i poškrábaný ale to nebylo nic vážného.

Spokojeně jsem spal když v tom mě vzbudil zvuk skřípajícího dřeva. Promnul jsem si oči, dostal se ze sevření své sestry a došel ke dveřím které jsem jen lehce pootevřel. Ihned mě ofoukl silný vítr který s každou chvilkou nabíral na větší síle. Dokonce už zvedal malé věci do vzduchu a všude se pomalu rozprostírala naprostá tma protože měsíc i hvězdy byli s přicházející bouří postupně zahaleny v neprostupných černých mracích. "Co to má být?" Ptal jsem se sám sebe a raději urychleně zase zalezl do chajdy kde jsem vzbudil Aimi. "Pojď, musíme se schovat. Blíží se silná bouře." Popoháněl jsem jí už k místu v jedné místnosti kde jsme měli vykopanou velkou jámu. "Já se bojím..." Špitla a pevně mě stiskla když už jsme se pod podlahou choulili zabaleni v dece. "Jsem tady s tebou, tak se neboj." Řekl jsem konejšivě a víc si jí přitiskl když v tom se ozvala hlasitá rána. Sestřička strachy vypískla a schovala tvář k mé hrudi. Silný vítr lámal dřevo a unášel ho sebou. Není se čemu divit, náš 'domov' nikdy nebyl moc pevný. Netrvalo dlouho a ze země byla vytržena i podlaha.  Tiskl jsem se s Aimi co nejvíc ke dnu naší jámy, která v tuto chvíli představovala jedinou záchranu, ale vítr byl tak silný že nás nakonec oba vznesl do vzduchu.

K ránu bouře pomalu ustala a my se odvážili vyjít ven. Spousta věcí byla poničená ale v celé vesnici byli naštěstí jen tři úrazy u lidí, a deset u draků ke kterým patřila bohužel i Buřina, která se ještě před bouří větrala na vzduchu. "Bude v pořádku?" Ptala se starostlivě Astrid když jí Buřinu ošetřovali. "Není to vážný, neboj se. Jen si asi měsíc nezalítá." Odpověděl muž který měl ošetřování draků na starost. Já se zatím s Bezzubkou vydal na průzkumný let. Lesy byly v žalostném stavu, úroda zničená a všude se povalovalo spoustu mrtvých zvířat. Byl to strašný pohled. Svíralo mi to srdce a začal jsem z toho být smutný. Po chvíli tichého letu se Bezzubka ozval zamručením. "Copak bráško?" zeptal jsem se a pohladil ho po hlavě. Párkrát natočil hlavu na stranu a já se tím směrem podíval. Nechápal jsem co Bezzubka chce ale asi něco slyšel protože tam mnohokrát z ničeho nic otočil hlavu a tak jsme tam nakonec letěli ale po chvilce jsem byl celý promočený protože se obloha opět zatáhla a začalo pršet, po chvilce i hřmít ale na štěstí už nefoukal ani z daleka tak silný vítr jako předešlou bouřku.

-Tak, konečně jsem se k tomu dokopal a celé to přepsal takže tu máte další díl :) Co myslíte, že tam bude? :3 a co se asi stalo Aimi a Erodovi? :D hééé... to jsme zvědavý na vaše výplody. XD Hlas i komentář moc potěší!! a jsme rádi, že to čtete. pá pá příště :3