- Nezvládl jsem odolat prosbě a tak jsem se odhodlal a s přítelen napsal ještě jednu kapitolu :D
Tak si ji užijte stejně jako silvestr! :3

On mě... P-Proč mě líbá?! Vykulil jsem oči a díky šoku nebyl chvíli schopný se pohnout. On se už pomalu odtáhl a zadíval se mi do očí. V tu chvilku jsem se opět vrátil k sobě a prudce ho od sebe odstrčil.
"C-Co to má znamenat?! Proč jsi to udělal?!" Vychrlil jsem ze sebe. Trochu jsem upoutal pozornost našich draků...

Užíval jsem si ten polibek. Bylo to ještě lepší než jsem si představoval a.. Jeho rty byli tak jemné a sladké. Ale pak mě po mém odtažení odstrčil a já spadl na záda. Pomalu jsem se posadil a promnul si krk.
"Já... Zamiloval jsem se do tebe.." Přiznal jsem a zrudnul.
"Prostě se mi líbíš a jsi na mě hodný.. Nemůžu si pomoct.."

Tak... Teď jsem opravdu nevěděl co mám dělat ale rozhodně se mi to nelíbilo.
"Heh... ale.. ty jsi kluk stejně jako já. No... Vždiť víš.. to je prostě divný aa.... Určitě tě to brzy přejde. Navíc já mám Astrid." Usmál jsem se nervozně a trošku od něj couvnul.

Myslí si že jsem divný..? To se mě docela dotklo a tak jsem mu uhnul pohledem který jsem zabodl do země. Skousl jsem si ret a přivřel zaslzené oči. Sakra! To mě opravdu rozbrečí pár slov?!
"Zapomeň na to..." Šeptl jsem, vstal a odešel do svého stanu. Tam jsem se zavrtal do přikrývek a tiše se rozbrečel. Vím, měl jsem to čekat a taky jsem to čekal ale... nečekal jsem že to bude takhle bolet.

Bylo mi ho trochu líto ale... to nemění nic na tom že mám holku a že jsem s ní šťastný. Navíc jsem syn svého otce... Vůdce naší vesnice. Tohle by neprošlo. Asaran došel k Erodovo stanu a lehce nakoukl. Když hlavu ve stanu nechal a sám se položil, byl jsem si jistý že Erod jen tak ven nepujde. Tak jen nasedl na Bezzubku, Naposledy se podíval na stan a pak odletěl.

Asaran prostrčil hlavu do stanu a já ho hned objal.
"Asarane... Proč se mi tohle děje..? Přijdu snad nakonec i o tebe? Zůstanu snad úplně sám?" Šeptl jsem při pomyšlení že se mi něco takového opravdu stane. Všechno co se dělo... Co jsem cítil a... Co se muže stát... Začal jsem myslet opravdu dost negativně.. Nejdřív mě samozdřejmě napadlo že bych Škyťákovy dal důvody k tomu aby mě miloval. Že bych ho té holce přebral ale.. Mohl by mě snad začít milovat kvůli tomu že bych mu ničil vztah? Ne. To by se nelíbilo ani mě.. A tak jsem neviděl žádnou cestu k němu a nebo od něj... Byl jsem uvězněný na slepém bodě..

Doletěl jsem domů a abych se z toho trochu sebral, zalezl jsem do pokoje a rozvalil se na posteli. Následujících pár týdnů... nebyl jsem schopný za ním letět. Vždy když jsem za ním chtěl letět, zastavila mě představa jeho zelených.. až tyrkysových očí. Vím že mu tím ubližuju... ale co mám dělat?

Každý den jsem čekal na to až přiletí. Až uvidím jeho tvář.. uslyším jeho hlas.. Ale nic. Pomalu jsem ztratil naději že by se vůbec ukázal. Nechce mě už ani vidět... Jsem pro něj divný a nechutný... A to hodně bolelo. Začal jsem si balit zásoby na cestu domů. Už ani on mě tady nedrží..

"Škyťáku! Buřina už může létat. Proletíš se s námi?" Přišla Astrid do mého pokoje a objala mě. Objetí jsem jí opětoval ale následnou pusu už ne.
"Lásko, děje se něco?" Podívala se mi do očí a já si povzdech.
"Tak trochu.. Promiň Astrid, nemám moc na nic náladu." Uhnul jsem jí pohledem.
"Tak to je ale už pár týdnů.. Nechceš se mi svěřit?" Chytila mě za ruce a já se pousmál. Je tak milá.

Všechna zavazadla jsem připevnil provazy na Asarana a pomalu nasedl. Pohladil jsem ho po krku a pousmál se.
"Tak.. Je čas letět domů. Bylo to tady... mmh.. docela hezký." Šeptl jsem a dal mu pokyn k tomu aby vzlétl. Asaran radostí z toho, že konečně letí se mnou na zádech zařval a prudce vzlétl.

"No... jde o-" Zasekl jsem se když jsem uslyšel dračí řev. I Astrid zpozorněla ale jen díky tomu že ten řev nepoznala. Byl to Asaran.
"Počkej tady!" Vyběhl jsem z pokoje, zapískal a nasedl na Bezzubku který přiběhl na zapískání. Vzlétli jsme a už z dálky viděli vzdalující se siluetu Asarana.
"Ne.. Tohle jsem ale nechtěl!!" Zanaříkal jsem a pobídl brášku k co největší rychlosti.

Položil jsem se na jeho krk, jen tak ho objímal a zavřel oči abych si ten let s pocitem větru ve vlasech užil. Naprosto věřím tomu, že Asaran zvládne i sám doletět domů. Navíc mi ani nic jiného nezbívalo protože vůbec nevím kudy by to mělo být.

I když jsme letěli opravdu rychle, nebyli jsme schopní je dohnat. Byli příliš daleko.. Až někde nad mořem jsem Bezzubku zastavil protože se nám úplně ztratili. Jen párkrát jsem se nadechl slaného vzduchu než jsem se rozbrečel.
"Nee... Tohle jsem nech-chtěl... Erode... Promiň.. p-romiň.. Jsem s-trašný srab.. Měl jsem prostě.. prostě přiletět... Měli.. jsme to .. v-yřešit..."  Vzlikal jsem do vzduchu jakobych snad doufal že to uslyší a vrátí se..