To nemůže myslet vážně.
Teprve před měsícem byla ta šaráda o mojí ruku. Myslela jsem, že když jsme se rozumně domluvily tak bude alespoň rok klid ale oni ne.
Máma bude pořád prudit kvůli svatbě.

,, Ale zlatíčko ono je to opravdu nutné. Přece by jsi nechtěla aby byla kvůli tobě válka. "řekla sladce a ani mě nenechala odpovědět. ,, Já vím, že ne a proto si vezmeš v zájmu míru koho ti vybereme."

,, Mámi, vždyť jsme se domluvili že si vezmu toho do koho se zamiluju a vy mě nebudete nutit! Pamatuješ? " dovolávala jsem se starého slibu.  Napila jsem se z poháru na stole než jsem jím mrštila proti zdi.
Alespoň nějak můžu ventilovat svůj vztek.

,, Mrzí mě to i to co musím udělat ale je to pro dobro náš všech." řekla smutně a já si uvědomila, že se mi začíná motat hlava i rozostřovat vidění.  Musela jsem se rukou opřít o stůl abych nespadla když se mi podlomila kolena.

,, Co si to...." ptala jsem se napůl naštvaná a napůl zděšená z toho co se semnou děje ale neměla jsem dost sil to doříct. Zatmělo se mi před očima a já sebou praštila o zem.

Probrala jsem se s bolestí hlavy a napůl jsem pořád nevěřila, že jsem vzhůru.
Seděla jsem v kleci.
Byla tu hrozná tma, v pohybu mi zamezoval provaz kterým jsem byla obmotaná od kotníků po krk a v puse jsem měla roubík.
No to si že mě máma vážně dělá srandu . Nejenom, že mě jako úplatek za mír pošle bez mého souhlasu ale sváže mě ještě ke všemu jako nějakého trestance.

Z mého záchvatu vzteku mě vyrušily kroky. Těžké kroky a ťukání dřevěné nohy, ten zvuk díky tátovi poznám dobře.

,, Tohle není správné Tlamoune, přece to není naše válečná kořist a i kdyby byla on sám přece pořád říká že jsme jinde než naši předci. Viděl si jí když jí nesli na loď? Je svázaná aby se ani nepohnula. Umíš si představit až to... jí budeme pouštět?
Já ne, nebo to alespoň není představa co by se mi líbila. Pokud je taková jakou jí popsali zabije nás nebo minimálně zmrzačí. "řekl mladý a lehce vyděšený hlas.
Doufám, že to není ten kterého bych si měla vzít. To bych to tedy vyhrála.

,, To necháme na starost jejímu budoucímu manželovi, Rybynoho. Škyťák už jí snad zvládne a při nejhorším jí určitě zvládne Bezzubka." řekl starší hlas klidně a ozvalo se zavrzání židle. Usadil se.
Škyťák, co je tohle u Odina za jméno. Odfrkla jsem si pro sebe a pozorně je poslouchala.
,, A co když ne, co když Škyťáka zabije? Uvědomuješ si, že by potom byl náčelníkem Snoplivec a to ani jeden z nás nechce. "řekl pořád nervózně a slyšela jsem že si taky sedl.

,, Tak jí prvně představíme Snoplivcovi a ten co bude další v řadě třeba bude snesitelný." řekl pobaveně ten starší a i mě zacukaly koutky. Docela mi lichotí jaký o mě mají mínění, možná to nebude až tak hrozné. To se ale ukáže až poznám svého budoucího manžela.

,, Co jí zkusit pustit?" zeptal se ten starší, Tlamoun zamyšleně. To je teprv dobrý nápad. Už mě z těch provazů všechno bolí.

,, Zbláznil ses?! Chceš aby si svůj vztek vylila na nás? Buď rád, že je zatím mimo.
Ona je Škyťákův problém.  On chtěl nenapadnutelnou mírovou dohodu." řekl Rybynoha a já si povzdechla. Takže tohle je můj osud?
Být něčí trofej?
Opřela jsem se o stěnu a zavřela oči. Zkusím to zaspat, třeba se vzbudím v postely a zjistím že to byl jen zlý sen.

Znovu mě probudilo ostré světlo a hádky. Chtěla jsem  jim říct ať sklapnou ale bránil mi v tom pořád ten roubík.
Podívala jsem se před sebe. Stála tam blondýna s modrýma očima a snažila se vypadat drsně. Svým způsobem se jí to i dařilo, protože mi čelila zatímco ostatní se drželi odemně co nejdál.
,, Jsem Astrid. "řekla klidně a ostražitě mě pozorovala. Protočila jsem oči a trochu se narovnala.
Co jako čeká že udělám? 

Otevřela mi dveře a vytáhla mě ven. Na nikoho se neohlížela a táhla mě přes nějakou vesnici. Sotva jsem jí kvůli provazům stačila ale to jí asi moc nezajímalo. Bude asi hodně brzy ráno protože jsem tu neviděla ani nohu

Zastavila před největším z domů a otevřela dveře. Uvnitř stály tři lidé. Mohutný zrzavý válečník, mile vypadající hnědovlasá žena a kluk se zelenýma očima s jen jednou nohou.  Když ten větší uviděl jak jsem svázaná zamračil se.
,, Bylo tohle vážně nutné? Vždyť to má být mírová dohoda. "řekl neurčitě a já si ho lépe prohlédla.
Třeba to tu nebude až tak zlé.

,, Náš nápad to nebyl, takhle nám jí už předaly. Já taky nevím čím by nám mohla být taková princezna nebezpečná.
Uhihňat nás k smrti?" zeptala se s slabým úšklebkem.
Zavrčela jsem a všichni se na mě překvapeně podívaly.
Snad si nemyslí, že se po téhle zákeřnosti budu chovat jako dokonalá vzorná princeznička.
Žena ke mě pomalu přešla a usmála se.
,, Tak tě u nás vítám, Já se jmenuji Valka. Ten velký je můj manžel a náčelník Kliďas Velikán, vedle je můj syn Škyťák.
Teď ti sundám ten roubík aby jsi mohla mluvit, ano? "řekla klidně s úsměvem a já přikývla.
Už mě z toho bolí čelist.  Rozvazala to a já se po dlouhé době zhluboka nadechla. Má rudá hříva se zase volně rozletla do všech stran, do teď je držel svázaný ten roubík.

,, Jak se jmenuješ?" zeptala se Astrid. Chladně jsem se uchechtla.
Co jsem čekala, všichni o mě nejspíš slyšely jen jako o princezně z Dunbrochu.... Co na tom, že mám i jméno.

,, Tyhle zdvořilostní debaty si můžeme nechat na později, až nebudu svázaná jako vysoká před posledním ranou. "řekla jsem trochu víc nahlas a snažila se o alespoň zdánlivě zdvořilý tón.
Nevyšlo to.
Všichni na mě koukali jako na zjevení.  Tohle asi nečekaly. No co, alespoň mám taktickou výhodu překvapení. Rozhlédla jsem se a uviděla na stole dýku. Malými krůčky jsem k ní přešla a přeřízla si provaz.

Potěžkala jsem si dýku v ruce a pak jí hodila proti zdi u které stál Škyťák. Zapíchla se do dřeva vedle jeho hlavy ale on sebou skoro ani nehnul. Uznale jsem pokývala hlavou.
,, Dobře vyvážená,"řekla jsem tiše a vydala se ke dveřím. Potřebuji si to tu projít a trochu vstřebat fakt, že mě prodaly jako dobytek na trhu.

Proběhla jsem dveřmi i celou vesnicí a zmizela v lese. Probíhala jsem mezi větvemi, přeskakovala kořeny. Chtěla jsem být alespoň chvíli od nich co nejdál. Na okamžik zažít ten pocit svobody než se jí bude muset natrvalo vzdát.

Doběhla jsem na kraj útesu a sledovala rozbouřené moře. Vítr si pohrávál s mými vlasy a nad skálami se v oparu mlhy objevilo slunce.  Není to tak dlouho co jsem si dovolila doufat, že už budu moc být paní svého života. Chci toho tolik, když bych chtěla mít alespoň jednou právo rozhodnout sama za sebe.

Ozvalo se tiché zavrčení, máchání křídel a nakonec těžká rána.
Uvážlivě jsem se otočila a čelila pohledu zelených očí černého draka. Přes hřbet až k ocasu jsem si ho prohlédla a nemohli mi utéct dvě věci. První má jen půlku ocasu a druhou byl jezdec na jeho hřbetu, i přes masku co měl na obličeji jsem poznala svého budoucího manžela.

Cíleně jsem  ho ignorovala a opatrně šla k drakovi. Obě ruce jsem držela před sebou aby viděl, že je mám prázdné. Zastavila jsem na délku paže od něj a trpělivě čekala co udělá. Drak si mě nejdřív prohlédl a pak mě lehce očichal.  Přemýšlivě naklonil hlavu na stranu a pak se usmál.
Vyrazil dopředu, shodil mě na záda do trávy a začal se ke mě lísat.  Zasmála jsem se a začala ho drbat.

Ozval se dopad a lehké uchechtnutí.
,, Líbíš se mu. "řekl mužný hlas a já se na něj poprvé podívala jinak než jako na nepřítele.

,, Mě se Bezzubka taky líbí." řekla jsem jemně a pobaveně sledovala jeho zmatený výraz.

,, Jak to... "chtěl se zeptat ale já ho přerušila.

,, Víš?... Bavili se o něm na lodi když jsem sem plula. Každá princezna není úplně dutá." řekla jsem trošku kousavě a šetrně draka odstrčila.

,, Vím, že asi nejsem to co sis představovala ale nemusíš být tak... hnusná.  Je to nutné pro mír." řekl a já měla opět chuť ho praštit. Probodla jsem ho pohledem a šla od nich co nejdál ale abych je měla stále na dohled.

,, Už mi prozradíš jak se jmenuješ? Ty naše jména sice znáš ale já ti  nechci říkat jen princezno." řekl klidně a znovu přišel blíž.

,, To je neuvěřitelné, všechno musí být podle tebe. Očividně tě ani nenapadlo, že když odejdu znamená to že chci být chvíli sama. " vmetla jsem mu naštvaně do tváře.
Koukala jsem vzhůru do jeho oči odolavala nutkání mu trochu upravit vyzáš.
,, Merida.." řekla jsem potichu už klidněji.

,, Cože? "zeptal se zmateně.

,, Chtěl jsi vědět jak se jmenuju tak jsem ti odpověděla. Jsem Merida." řekla jsem smířlivě a odvrátila se od něj.
Co jiného mi taky zbývá než se smířit se svým osudem. Ať chci nebo ne brzy ze mě bude manželka budoucího náčelníka Blpu. Chtěla jsem roztáhnout křídla a letět, jenže oni mi je ve správný moment ustřihly.
,, Aha,... Pěkné jméno." řekl a nervózně se podrbal za krkem. Nejspíš nečekal, že to vzdám tak brzy.

,, Nesnaž se, vím že jsem jen zboží na trhu. Musel by sis mě vzít i kdyby Thor ví co.
Je to smlouva, nesnaž se z toho dělat něco jiného." řekla jsem a objala si rukama hrudník. Cítím se podivně prázdná. ,, Kdy bude svatba?"

,, Kdykoliv budeš chtít. "řekl prostě a položil mi ruku na rameno. ,, I když to tak možná teď nevypadá ani já nechci manželství bez citů. Proto mám návrh, zůstaňme prozatím jen snoubenci. Poznáme se a až přijde náš čas vezmeme se. Co ty na to Merido? "
Odešla jsem z jeho dosahu a pohladila Bezzubku po křídle.
Jeho návrh zněl dobře ale já vím, že tam je mnoho háčků. Pokud bychom smlouvu nestvrdili svatbou byla by snadno napadnutelná a moje země s ní. Zakroutila jsem záporně hlavou a povzdechla si.
,, Vezmeme se co nejdříve pro dobro našich zemí, poznávat se můžeme i po svatbě. "zašeptala jsem odevzdaně.

Zíral na mě jako na cvoka ale já to ignorovala. Už se na mě dívali i hůř.
,, Fajn ale pod jednou podmínkou. Proletíš se semnou na Bezzubkovi." řekl nakonec rezignovaně a vylezl do drakova sedla.

Přikývla jsem a vylezla za něj. Pevně jsem ho sevřela a v ten moment jsme se odlepily od země. Letěli jsme nad lesem, nad mořem i v oblacích. Bylo to nádherné a já se poprvé cítila skutečně svobodná.  Bylo to jako splněný sen.

Ten pocit jsem si zamilovala a věděla jsem, že i jeho si nakonec zamiluju. Protože muže co mi dal křídla nelze nemilovat nebo se tak alespoň tvářit při myšlence na ty okamžiky co jsem strávila v oblacích

Nakonec jsme přistáli před jeho domem a já věděla  že po tomto jsem schopná čelit všemu.  Tohle mi dodalo sílu i kdyby to bylo naposledy, můžu si s klidným svědomím říct, že jsem na okamžik byla volná.
Když jsme sesedli objala jsem ho a následně lehce políbila na rty.  Bylo to bezeslovné díky za tam neskutečný zážitek.

Sledoval mě naprosto nechapavým pohledem a já se na něj usmála.
,, Možná si mě připravil o možnost volby ale dal si mi zakusit svobodu. To co nás čeká možná ze začátku nebude procházka růžovou zahradou ale jako sobě rovní tomu můžeme bez obav čelit. Oba jsme silní vůdci a lid, který povedeme bude díky nám spokojený. Tomu věřím. "řekla jsem vážně a vešla, vstříc svému osudu. To pro mě totiž není nic nového.

Nikdy jsem ale nemusela tak přesvědčivě lhát někomu do očí. Nevím co nás čekala ale on bude časem potřebovat mou podporu a dneškem si jí zasloužil.
Se svým osudem po jeho boku jsem se už smířila a nebylo by dobré začínat manželství s tím aby si myslel že ho nenávidím.  Sám říkal, že také nechce manželství bez lásky. Tímto jsem mu dala naději, že láska je taky možná varianta.
Takhle to bude jednodušší, pro nás pro všechny.