Temnou nocí se proháněl drak. Ne však obyčejný, byl celý modrý a křídla byla téměř prosvitná posetá vločkami. Oči byly jasně tyrkysové a téměř v té tmě svítili. Drak letěl na jediné místo o kterém si byl skoro jistý že ho tam nezabijí.
Na Blpu mělo být navíc v tuhle dobu hezky.

Přistál v hlubokém lese a našel si jeskyni kde by se mohl prospat. Měl za sebou totiž velmi dlouhou cestu až z království Arendel.

Po pár hodinách ho probudily hlasy, chlapecké hlasy co se dohadovaly o tom jestli existuje nebo neexistuje drak co chrlí led.  Povídali si a pak zničehonic výkřikli. Drak se rozhlídl a uvědomil si, že jak ve spánku vydechoval celá jeskyně a kousek před ní je pokrytý jinovatkou. Uznejme, že to je v květnu trochu neobvyklé.

Opatrně se vplížili do té jeskyně a hledali kdo to způsobil. Ten hubený jen s jednou nohou uviděl draka jako první.

,, Tamhle je Rybinoho."upozornil na to svého společníka a draka si pořádně prohlédl. ,, Viděl jsi někdy  nějakého podobného? Mě na něm přijde něco jiné."

,, Ne Škyťáku, takového draka jsem ještě nikdy neviděl.  Už jen ty křídla jsou jedinečná a vypadá to, že se nás vůbec nebojí. To je velmi zvláštní." řekl ten druhý odborně až nad tím drak protočil oči.

Následující měsíc chodily dva Dračí jezdci do jeskyně skoro každou volnou chvíli jen aby se o novém druhu draka dozvěděli co nejvíc. Měřili ho, zkoumali snad z každého úhlu pohledu ale zatím se jim nepodařilo přimět draka aby začal chrlit.

To se ovšem jednoho dne změnilo. Na Blp zaútočil velký drak s ještě většími drápy a neuvěřitelnou odolností vůči ohni. Křik a rány upoutaly pozornost modrého draka a ten se vydal na pomoc. Blp by mohl potřebovat jedno pomocné křídlo navíc.
To je přece pěkný způsob jak umřít.

Doletěl tedy před velkého draka a pustili se do sebe. Modrý drak měl výhodu, že byl malý a rychlí.
Souboj sám o sobě byl hrozivý. Spousta krve, ohně a ledu. Modrý drak ale nakonec svého soupeře zahnal a vyčerpáním se zhroutil přesně tam kde bojovaly do své vlastní krve. Měl hodně ran.
Velkých, malých i několik velmi vážných.

Škyťák si klekl k jeho hlavě a přitáhl si jí do klína. Hladil ho po šupinách a sledoval oči, které s námahou držel drak otevřené.
,, Díky Námrazo, zachránil jsi nás. "řekl tiše a doufal, že jeho malý přítel neumře. To co se stalo ale vůbec nečekal. Miliony malých vloček se začalo v podobě mírného tornáda točit kolem celého těla draka a když to ustalo místo draka ležela v trávě dívka v modrých šatech se světle blond copem.

,, Díky za krásné jméno Škyťáku i za příležitost být opět člověkem. I když jen na ten okamžik než zavřu oči na trvalo. "řekla s něžným úsměvem a pohladila ho po tváři. Ze tváří jí pomalu mizely barva a z očí vyprchával život.

Hysterický se zasmál a zpoza víček uprchla jedna neposedná slza. ,, Jak se jmenuješ ledová krásko?"zeptal se tiše a odhrnul jí z tváře jeden neposedný pramen.

,, Elsa, královna Arenderská nebo jsem alespoň byla než na mě seslali tu kletbu. Nelituju ale ani jediného dne v dračí kůži, protože jsem měla příležitost poznat tebe. Poznat jaké to je zamilovat se. "řekla šeptem a zavřela oči. Tímto to pro ní asi mělo skončit.

Tři dny poté se ale  modré oči znovu otevřeli a sledovali stěnu plnou výkresů draků. Byla ve Škyťákově pokoji a čekali jí už jen lepší časy.