Dnešní část bych chtěla věnovat @DestinyDraco.  Díky ní jsem si i já tento pár oblíbila a doufám, že se to co jsem vytvořila bude líbit.

Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled. Byla to pro mě absurdní představa, že se na někoho podíváte a hned s ním chcete strávit zbytek života.

U mě to bylo jiné.
Byla to láska na první ránu štítem. Vím, zní to divně ale když budete znát celou pravdu možná mi porozumíte.
Vždy jsem žil ve stínu své sestry. Nemyslete si, já mám Heather rád ale táta mi dával už od začátku jasně najevo, že ona je vše co od svého nástupce očekává. Byla dokonalá, chytrá, rozhodná, cílevědomá a zkrátka rozený vůdce.

Vše co jsem udělal já bylo špatně. Čím víc jsem se snažil své sestře vyrovnat tím to bylo horší až jsem se nakonec rozhodl. Když je pro ně všechno co dělám tak hrozné, stanu se tím nejhorším.

Vše se to tak nějak vyhrotilo když jsme pluli na Blp podepsat mírovou smlouvu. Tentokrát jí měla podepsat Heather a oficiálně tím stvrdit své budoucí postavení náčelnice Zběsilců. Postavení které mi jako prvorozenému náleželo ale já na to nebyl vhodný. To mi alespoň pořád opakovaly.

Blp jsem nikdy neměl moc rád ale teď už se mi tam vůbec nechce. Náčelník Blpu se všude chlubí tim jak jeho syn zkrotil draky. 
Otec i Heather z toho byly úplně unešení a nemohli se dočkat až si budou moci zblízka prohlédnout takového Nodra Smrťáka, Děsovce Obludného nebo Garvana.
Nejvíc se ale těšili na draka který je nejnebezpečnější a zároveň poslední svého druhu, na slavného Nočního Běsa. 

Co na něm vidí, když se ten drak nechal ochočit od Škyťáka, musí to být nějaký ňoumůmilovný cvok.
Škyťáka jsem nikdy neměl rád. Z větší části proto, že veřejné ukazoval vlastnosti které na sobě nesnáším. Je nešikovný, nejistý, nepochopený a hlavně je zkrátka liší od ostatních vikingů.
On ty vlastnosti neskrývá a jeho otec ho stejně má rád.
Když jsme dorazili k Blpským břehům vydal jsem se hledat svůj cíl.

Už na lodi jsem se rozhodl, že nejlepší způsob jak se ukázat a zapůsobit je zabít nočního běsa. Jejich draky jsem našel lehce, tu arénu si pamatuji už z našich předešlých návštěv.

Otevřel jsem ty velké dveře a vyšlo velké černé zvíře s jasnýma zelenýma očima.  Zaútočily jsme na sebe a po určité době se mi povedlo napřáhnout se k poslední ráně. Zvedl jsem svůj meč a pak....si pamatuji jen tvrdou ránu a tmu.

Probudil jsem se na lůžku ve velkém pokoji , rozhlédl jsem se a poznal dům náčelníka. Protřel jsem si oči, nebo jsem to alespoň zkusil ale bolest pravé tváře mi to rychle rozmluvila. Musel jsem tam mít modřinu jak prase při tom jak moc mě to bolí.

Chtěl jsem to nějak komentovat ale tím tichem ke mě zazněl rozhovor z hlavního pokoje.

Nejvýraznější hlas byl mého otce, Oswalda Dobrotivého.
,, Moc mě mrzí způsobené potíže Kliďasi.
Nevím co by se stalo kdyby tam Škyťák přišel jen o chvíli později.

Je jen na vašem uvážení co s ním uděláte a jak se ho rozhodnete potrestat, protože já už mám těch jeho průšvihů akorát dost.
Moji lidé ho už překřtili na Dagura vyšinutého, nemůžu ho očividně nechat ani okamžik bez dozoru.
Já s ním už končím! Jeho osud už je jen ve vašich rukou. Můj syn to už není! "řekl tak, že mi přejel mráz po zádech.
Brečím jak malé dítě a tulím se do klubíčka. Tohle je tedy konec.

Heather chtěla asi něco říct ale otec jí vždy nějak přerušil, takže to nakonec vzdala. Bouchnutí dveří a pak už jen ohlušující ticho.
Vše se ve mě svírá a srdce mi bije minimálně dvojnásobnou rychlostí.

,, Tak tedy, .. "odkašlal si Kliďas. ,, Ohrožoval tvého draka a ty jsi mu dal ránu štítem, což je věc které jsem nevěřil že si jí schopný. Takže právo rozhodnout o jeho osudu je ve tvých rukou."

,, To myslíš vážně tati? "zeptal se Škyťák nejistě.

,, Naprosto." řekl klidně a pak už jsem slyšel jen stále se přibližující kroky. 

Víc jsem se zachumlal do deky a předstíral, že svět venku neexistuje. Nevydrželo mi to ale dlouho, protože mi někdo sebral deku.
Podíval jsem se uslzenýma očima na mladíka co úplně změnil můj nazor na něj.
On mě zastavil tím že mi dal ránu štítem.  Jeho mechové oči byly milé, upřímné a zároveň vážné. Viděl jsem v nich tolik a zároveň nic.
Popravdě mi bylo úplně jedno co semnou udělá, protože otec dnes potvrdil mou nejhorší představu. Nikdy mu na mě nezáleželo tolik jako na Heather.

,, Tak co máš semnou v plánu? Vězení, popravu, veřejně prospěšné práce nebo něco horšího? "zeptal jsem se podivně nakřáplým hlasem a nenápadně si setřel slzy. Jsem hrozná nicka.

,, Cože?! Ne, nic z toho." řekl se zaraženým uchechtnutím a podíval se mi do očí. ,, Spíš mi pověz co tě vedlo k tomu chtít zabít Bezzubku. "

,, A není to jedno, stejně se mi to nepovedlo. "řekl jsem odmítavě a povzdechl si. ,, Tohle ty nemůžeš pochopit, jsi jedináček."
Vstal jsem a přešel k oknu. Mám tu Blp jako na dlani, s jeho obyvately i draky. Za chvíli bude zapadat slunce a zbytek mé rodiny odpluje zpátky domů.

,, Tak mi to vysvětli Dagure, dovol mi to pochopit." řekl a přešel ke mě. Položil mi ruku na rameno aby mě otočil k sobě.

,, Vždy to byla Heather, i když jsem se snažil jí vyrovnat byl jsem pro něj nic. Tak jsem se přestal snažit jí vyrovnat a radši na sebe teda přitahoval pozornost jinak. Stal jsem se zmetkem a co je horší než na mírovém jednání zabít jedinečného draka syna náčelníka. "řekl jsem a tvrdě se mu podíval do očí.

Zavalil mě vztek.
Na otce, na sebe, na Heather i na škyťák za to jak mě zastavil. Jenže on udělal něco co jsem nečekal.
Objal mě, nikdo mimo Heather mě už dlouho neobjal. Nikdo neměl tolik odvahy.

Pevně mě sevřel a já si dovolil zavřít oči. Teprve v jeho náručí jsem se, ke svému vlastní překvapení, cítil v bezpečí a i to.... Jak se to říká. Jo, že mě má někdo rád ale to byla nejspíš jen absurdní představa mého přecitlivělého mozku.

Nakonec už je to rok co jsem na Blpu.  Škyťák se rozhodl mě zapojit do běžného fungování ostrova a já zapadl. Víc než jsem si myslel, že je možné. Stal se z toho tady můj domov, a byl mi jím víc než  kdy bylo místo kde jsem se narodil.
Po čase jsem získal i svého draka a téměř každý den s ním trávím nejméně hodinu.

Dneska jsem ho ale ještě neviděl. Je výročí mého pokusu zabít Bezzubku a nejspíš znovu přijede otec s Heather takže jsem se radši stáhnul na nedaleký ostrov abych je zbytečně neprovokoval svou přítomností. Počkám do večera a pak se vrátím.

S trochou štěstí se ani neuvidíme.
Brzy zapadne slunce, v tom momentu je tolik vzpomínek. 
Byl jsem tak zamyšlený, že jsem si málem ani nevšiml když vedle mě přistál Noční Běs.

Překvapeně jsem zamrkal a sledoval jak Škyťák sesedá . Za ten rok jsem si stihl uvědomit, že si tenhle Dračí jezdec pro sebe ukradl něco co nikdo nechtěl.
Přivlastnil si moje srdce aniž by si toho byl vědom a já teď nechci nic jiného než s ním strávit zbytek svých dní. Vím, bláhové ale já si nemohu pomoci. Nejspíš jsou špatná rozhodnutí můj osud ale téhle volby nebudu litovat nikdy. On za to stojí, i za víc.

,, Dagure, je tu něco co bych ti chtěl říct už nějaký čas ale nevěděl jsem jak to podat.
Nevím to ani teď ale musí to ven a jaká je pro to lepší příležitost než ten samí den jako když jsi se pokusil zabít Bezzubku. "řekl a přišel až ke mě.
Vzal mě za obě ruce a podíval se mi do očí.
,, Je to sice jen rok ale i tak vím, že takhle chci aby byly i ty další. S tebou je můj svět nejlepší jaký může být. Sám nevím jestli ti můžu slíbit svatbu nebo jestli by si jí semnou chtěl ale jednu věc vím jistě. Miluju tě a chci tě mít po svém boku tak dlouho jak to jen bude možné. "
Skočil jsem mu kolem krku a vášnivě ho políbil.
Nikdy jsem nevěřil, že od něj uslyším ty slova o kterých jsem tak dlouho snil.
,, Taky tě miluju ty můj cvičitely draků a byla to láska na první ránu štítem." řekl jsem dobíravě s úsměvem abych odlehčil situaci, protože jsem měl slzy na krajíčku, a znovu ho políbil.

Nevím co nám život přinese ale jednou věcí si jsem stoprocentně jistý. Budeme tomu čelit spolu a společně zvládneme všechno.