Omlouvám se za spoždění. Včera to bylo opravdu hektické ale doufám, že mi to bude odpuštěno. Přeji příjemné počtení.

Klece, všude kam se podívala byly jen klece. V některých byly lidé jako ona usnesení z lodí, z vesnic, z měst ale byly tu i jiný.

Dvojklece, jinak se nedala popsat příšernost co vysela na silným řetězu od stropu. V jedné půlce byla osoba v divném oblečení, možná to bylo dokonce brnění, a v druhé byl drak.

Velké létající zvíře se špičatými zuby, obrovskými drapy a chrlící oheň. Minimálně takhle je popisuje každá knížka pohádek kde se objevily. Pravda byla ale úplně jiná. Každý druh draka byl jedinečný a žádný drak nebyl stejný.

Nejvíc jí zaujal mladík co vysel jen kousek od ní. Smaragdové oči na ní koukaly skrz hledí jeho masky a tím byl jedinečný. V druhé polovině jeho klece ležel do klubíčka stočený černý drak. Oba byly až příliš klidní na to, že tu jsou ještě déle než ona.

Dny se tu vlekly a nic zajímavého se nestalo jak byl měsíc dlouhý. Každý den ho sledovala. Pozorovala jeho gesta, jeho rysy a nakonec se dočkala i toho, že měla šanci slyšet i jeho hlas.

Zrovna byl úplněk když to nevydržel a podíval se přímo na ní .,, Už ses vynadívala? "zeptal se a jí přejel mráz po zádech.

,, Jak se jmenuješ?" zeptala se na oplátku i když nevěřila, že jí odpoví. Prostě jen po dlouhé době chtěla promluvit a slyšet i svůj hlas. Tady se nemluví.

,, Škyťák.. A ty? "překvapil mě víc než jeho jméno. Usmála jsem se na něj a odhrnula si pramen vlasů z očí.

,, Heather." řekla a on přikývl jako že to bere na vědomí. Tím naše debata skončila. Znovu už jsme spolu nemluvili.

Změna nastala když se objevil vysoký šeredný chlap, nejspíš místní vůdce, začal rozdávat úplně nesmyslné rozkazy a gestikuloval jak šílený.  Odvedli Škyťáka do místnosti odkud se už nikdy nikdo nevrátil.
Když procházel kolem mé klece podíval se mi do očí a zašeptal :,, Dej na sebe pozor. "

Nevím jak dlouho potom to trvalo ale vtrhla tam skupina vikingů s draky. Přemohli naše věznitele a otevřeli všechny klece. Svou svobodu si ale moc dlouho neužívala, jakmile jí otevřeli dveře rozběhla se k té prokleté místnosti.

Našla ho tam ležet na zemi v kaluži jeho vlastní krve. Neměl sice masku ale věděla že je to on, protože na ní z posledních sil upřel ty dokonalé oči.  Klekla si k němu a odhrnula mu vlasy z tváře aby si ho mohla konečně pořádně prohlédnout.
Tváře měla úplně mokrý od svých slz. Věděla, že už mu nezbývá moc času. Tady jeho cesta končí.
Vzal jí za ruku a ona se na něj usmála i když jí do úsměvu moc nebylo.

,, Jsi nádherná. "řekl s posledních si a zavřel oči.

Políbila ho na čelo. Už je na lepším místě, pomyslela si a začala hlasitě vzlykat na jeho hrudi.