Malé děvčátko nemohlo spustit své oči z oblohy. Zase ty lampiony, které jí nedají spát. Jsou tu vždy když má narozeniny. Svítící průvodci jejich života.Dnes to ale bylo jiné. Tentokrát už nebyla sama. Došlo jí to když dole v keři zašustilo listí.

,, Kdo tam je? "křikla dolů a netrpělivě čekala co se dozví. Nikdy nikoho mimo Mamá nepotkala. Vždy tu byla v izolaci kvůli svým vlasům.

Na měsíční světlo vyšel hubený kluk v jejím věku. Hnědé vrabčí hnízdo na hlavě, zelené oči a plachý úsměv. Byl roztomilý.
,, Škyťák Šelmovská Štika III., syn náčelníka Blpu. "řekl nervózně a podrbal se ve vlasech. ,, A kdo jsi ty?"

,, Locika, bez titulu. "řekla s úsměvem nazpět. Tak viking, na to zrovna nevypadá. Není takový jak si je představovala když o nich četla. Třeba se to časem změní ale teď je za to ráda. ,, Co tady děláš?" zeptala se zvědavě a v očích jí rošťácky blýskalo.

,, Ztratil jsem se. "řekl smutně a povzdechl si. Táta na něj bude naštvaný. ,, Nevíš kudy do města? "zeptal se s nadějí a mile se na ní usmál.

,, Vidíš tamhle tu hvězdu, tu nejjasnější?" zeptala se ale na odpověď nečekala. ,, To je Severka a vždy ukazuje kde je sever. Jdi za ní a ona tě dovede až do města. "

Chápavě přikývl a vydal se ke hranici mítiny na které stála moje věž. Tam se ještě s velkými úsměvem otočil. ,, Moc děkuju Lociko bez titulu, snad ti to budu moc někdy splatit." řekl vděčně a pak po něm nebylo ani stopy. Byl pryč.

,, Třeba se ještě někdy setkáme Škyťáku Šelmovská Štiko III., třeba se i já někdy podívám na Blp." řekla do ticha temné noci než zavřela okno.