Eret, syn Eretův.

Nikdy bych si nemyslel, že potkám někoho kdo mi nedá spát. Už od našeho prvního setkání jsem měl do mozku vypálenou jeho podobu.

Nevyváděl jsem kvůli němu sice  jako Rafana ale každou noc jsem se kvůli němu budil. 
Budil jsem se uprostřed noci s myšlenkou na jeho úsměv a čokoládové oči. 
Zdá se mi pokaždé něco jiného a zároveň pořád  to stejné.
Vzbudím se jen chvíli před tím než by se naše rty setkali.

Budím se zpocený jako myš a už znovu neusnu. Pak většinou vzbudím Bezzubku a letíme se spolu proletět.
Díky tomu jsem se sice za ten měsíc co ho znám moc nevyspal ale za to jsem objevil velký kus nezmapované země. 
Vlastně je to docela ironie.

Najdu mámu, málem mi nebýt Ereta Bezzubka zabije tátu a ještě se neúmyslně zamiluju do bývalého lovce draků co změnil strany. Já prostě nemůžu mít jednoduchý život nebo alespoň normální.
Možná by bylo nejlepší kdybych si co nejdřív vzal Astrid a dělal, že se nic nestalo ale to já nedokážu. Nemůžu to  Astrid udělat, že bych jí uvěznil ve svazku s někým kdo jí nemiluje a nemůžu to udělat ani sobě.

Radši zůstanu do smrti sám když tím nezničím štěstí nikomu jinému. Teď ještě jak to vysvětlit Astrid, mámě a tátovi.
Všichni totiž očekávají, že brzy bude svatba.
A Tlamoun...

Odine pomoz mi. Tohle nemůže dopadnout dobře.Ale je to jedno. Musím s pravdou ven. Jsem rozhodnutý, teď jen aby mě nepustila odvaha než si s nimi všemi stihnu promluvit.

První na mém seznamu byla Astrid. Počkal jsem až se vzbudí a proletěli jsme se na naše místo. Byl jsem neskutečně nervózní a potili se mi ruce.

Sedl jsem si do trávy a zhluboka jsem se nadechl. Sedla si naproti mě a vzala mě za ruku.

,, Co se děje Škýťo? Jsi úplně vyklepaný a taky mi nemohlo uniknout jak špatně poslední dobou spíš. "řekla jemně a na znamení podpory stiskla mojí ruku. ,, Víš, že mě můžeš věřit."
Sklopil jsem pohled a povzdechl si. Je to ještě těžší než jsem si myslel když je na mě takhle hodná.

,, Astrid, je něco co ti musím říct a i když vím, že tě to nejspíš raní nech mě mluvit a nepřerušuj mě." řekl jsem tiše a podíval se jí do očí.
,, Jsi úžasná dívka. Milá, silná, odvážná a vždy jsi mi byla oporou.
Já nikdy nepoznal skutečnou lásku. Když jsem byl mladší vzhlížel jsem k tobě. Byla si pro mě stejně nedosažitelná jako létání nebo jakákoliv z bohyní.
Myšlenka, že by jsi byla moje a já tě měl jen pro sebe byla jako největší úspěch.

Jenže oba jsme se změnili. 
Ty jsi dokonalá a já si uvědomil, že si zasloužíš být šťastná ale semnou to nebude. Věřím, že někde uvnitř to víš taky. Měla by jsi být s někým kdo tě bude milovat pro tebe samotnou a ne jen představu co utvořila společnost. A možná to bude troufalé ale přál bych si abychom mohli zůstat alespoň přátelé. "
Plakala ale zároveň se usmívala.
V jejich očích byla hluboko schovaná úleva.
,, Máš pravdu, i já to cítím. I když jsem neměla odvahu to vyslovit abych tě nezranila." řekla klidně a setřela si slzy. Objal jsem jí a na chvíli jsem měl pocit jako bych získal sestru kterou jsem nikdy neměl.

,, Mám tě rád, Astrid." řekl jsem tiše a políbil jí na tvář.

,, Řekneš mi díky komu jsi si uvědomil, že nejsem pro tebe ta pravá? "zeptala se s provokativním úsměvem a já věděl, že ať se stane cokoliv s kamarádkou jako je Astrid to bude vždy v pohodě.

,, Dobře ale slib, že mě neodsoudíš." řekl jsem a ona souhlasně přikývla. ,, Eret "

,, Tuším, že on je ten důvod proč jsi toho poslední dobou moc nenaspal. "zasmála se a přátelsky mě praštila do ramena.

Zrudl jsem a podíval se na naše spojené ruce. Dřív bylo tohle vše po čem jsem toužil ale byla to jen iluze.

Pořád si ze všeho nejvíc přeju aby mě někdo miloval a já miloval jeho. Být pro někoho stejně důležitý jako dýchání. Poslední dobou ale tohle přání získalo podobu jednoho určitého člověka.
,, Za tu dobu jsem hodně pokročil s mapou. "řekl jsem abych odvedl téma jinam ale pak jsem se k tomu stejně musel vrátit. ,, Musím to říct rodičům."
Zněl jsem rozhodně a i o dost odvážněji než jsem se cítil. Astrid se na mě překvapeně podívala a přestala se usmívat.

,, Co jim chceš říct, že jsi se zamiloval do muže co se tě dřív pokusil zabít?" zeptala se skepticky a já se jí nedivil.

,, Ne, že mi dva už dále nejsme pár ale opět jen přátelé. No a možná bych potom mohl i naznačit, že po mém boku nebude nikdy stát žádná žena." řekl jsem prostě a nervózně se podrbal za krkem. ,, Popravdě jsem si nemyslel, že kdy seberu odvahu to říct ale když už jsem začal chci to dokončit. Vyložit karty na stůl a hlavně jim nechci nic tajit ani dávat plané naděje, že kdy budou mít vnoučata."

,, Och, to je šlechetné ale co jiného jsem od tebe čekala." řekla pobaveně než trochu zvážněla. ,, Mám jít s tebou až jim to budeš říkat?"

,, Ocenil bych to ale tohle je jedna z věcí co po tobě přece nemůžu chtít." řekl jsem a snažil si udržet ještě zbytek důstojnosti, už tak mi jí zbývá málo.

,, Nemel nesmysly, když mě tam chceš tak tam s tebou půjdu. Žádný problém, tak je tam zbytečně nehledej." řekla klidně a pomohla mi se zvednout.

Přiletěli jsme společně až k domu náčelníka a bok po boku vešli. V hlavní místnosti zrovna seděli nad starým lexikonem draků a něčemu se dost smáli. Když nás uviděli odložili knihu a usmáli se.

,, Potřeboval bych vám něco moc důležitého říct. "řekl jsem a když jsem vyděl tu naději v jejich očích zaváhal jsem ale Astrid mě jako pravá kamarádka podržela.
Díky její podpoře jsem získal zpět touhu jim to říct.

,, Já a Astrid jsme se rozešli. Pořád jsme přátelé ale veškerý vztah skončil." řekl jsem rozhodně a měl jsem pocit jako by mi ze srdce spadl velký kámen.

Otec se tvářil dost překvapeně a nevěřícně ale pak jen pokrčil rameny.,, Je to tvůj život, takže i tvé rozhodnutí." řekl klidně se smířlivým úsměvem.

Máma naklonila hlavu na stranu a zkoumavě mě sledovala dokud jsem se pod jejím pohledem nezačal ošívat.
,, Jaký je skutečný důvod proč ses tak rozhodl?" zeptala se zvědavě ale nebylo v tom nic zlého.

,, Zjistil jsem, že s postupnou změnou mě i mého života jsem rozumnější. Astrid je úžasná ale pro někoho jiného než jsem  já. Před nedávnem jsem objevil city které chovám k němu naprosto nevhodnému a to mi otevřelo oči. Asi kvůli svému výběru zůstanu navždy svobodným mládencem ale neodsoudím tím sebe i někoho jiného k nešťastnému životu. "řekl jsem a podíval se na špičku své boty. Připadám si jako školák co spituje svědomí.

Smutně se usmála a pohladila mě po tváři než mě vtáhla do své náruče. Pochopila i když jsem to neřekl nahlas. Mámi to nejspíš poznají.
,, Zasloužíš si být šťastný a je úplně jedno s kým. "řekli téměř zároveň, jen táta ještě dodal :,, Jen Ťafana bych nevydejchal."

Úlevně jsem se zasmál a srdce se mi tetelilo radostí. Mám ty nejúžasnější rodiče na světě. ,, Tak kdo je ten šťastný? "zeptala se mě šeptem máma.

,, Eret," povzdechl jsem si kapitulačně i když jsem si bohužel byl jistý, že to slyšel i táta.

,, To je hodnej chlap. Pokud se dáte dohromady, já vám do toho kecat nebudu. "řekl klidně a já nato chtěl utrousit nějakou sarkastickou poznámku ale přerušilo mě otvírání dveří. Z vedlejších dveří přišel ten po kterém mé srdce prahne. Mlčel a měl dost nečitelný výraz.
On mě slyšel.
Napadlo mě zděšeně.  Než jsem se vzpamatoval tak zmizel a já musel zavřít oči.
To je v pr**li.

Omluvil jsem se a utekl do svého pokoje. Zahrabal jsem se do deky a nechal alespoň na okamžik průchod svým slzám.

Jak dobře to šlo a teď je to všechno v háji.
Už semnou nebude chtít ani promluvit.
Musel jsem usnout protože další co jsem slyšel bylo jak mi na okno ťuká Hrůzák Hrozivý. Nesl srulovaný pergamen. Vzal jsem si ho od něj a rozbalil.

Nešlo přeslechnout co jsi říkal. Proto mám návrh. Sejdeme se zítra při západu slunce u jezera a promluvíme si o... Všem. O tom co cítíme a uvidíme. Třeba nakonec budeš i víc než starý mládenec.
Budu se těšit na naše setkání Škyťáku.

Eret.

Usmíval jsem se jako cvok a měl jsem co dělat abych nezačal radostí poskakovat po pokoji.
Mám naději. On se semnou chce setkat. 
Neměl bych se nechat tak unést ale je to až příliš dobrých zpráv na jeden den. Měl jsem příliš tragické představy o tom jak to dopadne a ono to ani lépe dopadnout nemohlo.

Jak se totiž říká konec dobrý, všechno dobré ale já už dávno ve svém srdci vím, že tohle není konec ani z daleka. Tohle je jen ten nejlepší začátek.