1. Škyťák a Anna (Hiccanna)
Už je to tu zase. Jak dlouho může člověk vydržet sám v úplném tichu než se z toho zblázní? Tuhle otázku si pokládám tak často, že ani nevím kdy jsem s tím začala. Před každým se tvářím jako ta veselá optimistická princezna ale tohle nikdo nemůže vydržet dlouho.
Dnes je to ale nejhorší. Mám narozeniny a nikdo si na mě nevzpomněl. Rodiče jsou na nějaké důležité diplomatické návštěvě a Elsa, ta semnou už přes rok pořádně nepromluvila. Škoda, že nevím co jsem své starší sestře provedla, nic bych si nepřála víc než to napravit aby to bylo jako dřív.
Povzdechla jsem si a lehla si do trávy, v Arendelu je pořád teplo takže dnes mi výjimečně chůva dovolila být dlouho venku. Nesmím ale z naší královské zahrady. Jediné místo mimo hradu a stájí kam mě ještě pustí. Dokud jsou zavřené brány jsem tu jako ptáček ve zlaté kleci.
Na tom ale nezáleží, stejně jako na tom co bych si přála. Upřela jsem pohled na noční oblohu a hledala svoje oblíbené souhvězdí. Než se mi to ale povedlo mojí pozornost upoutal jiný úkaz. Padá hvězda.
Asi by mi kdekdo řekl, že jsem bláhová když věřím v to že mi splní přání ale nemám co ztratit. Zavřela jsem oči a položila si ruku na srdce, tam ukrývám své nejtajnější přání. To, které chci svěřit té jedné hvězdě.
Už nechci být osamělá.
Věděla, že osaměle se může citi i mezi desítkami sluhů a služek. Nebýt sama její problém neřeší. Hvezdy v souhvězdí draka zazářily jasněji než obvykle. Tento magický ukaz jsem ještě nikdy neviděla ale je to nádherné. Byla jsem tím zaujatá natolik, že jsem si málem nevšimla jak se kus odemně něco pohnulo.
Z keřů za mou vyšel kluk, skoro stejně starý jako já. Měl hnědé rozcuchané vlasy, zelené oči a ten nejkrásnější úsměv jaký jsem za svůj život viděla. Dal by se přirovnat ke slunci, protože takový úsměv rozzáří celý den. Při bližším pohledu jsem si všimla, že kousek za ním vykukuje černá hlava draka.
,, Kdo jsi? "zeptala jsem se klidněji než jsem se cítila. Víc než drak za mou nervozitu mohl mladík, který mě zahltil svou přítomností. S jeho úsměvem, v jeho očích jako by mé problémy přestali existovat.
,, Škyťák." řekl prostě a pak ukázal na draka po svém boku.,, A tohle je Bezzubka." Drak při zaznění svého jména roztáhl křídla jako by se chtěl ukázat se vším všudy a pak se nějak ocitl přímo předemnou. Klekla jsem si, stejně jako to dělám u našich loveckých psů, jsem k němu natáhla ruku a čekala až si jí očichá. Další krok je na něm.
On, Škyťák, na mě překvapeně koukal než se k nám přidal taky. Drak mi vtiskl svou šupinatou hlavu do dlaně a já se potěšeně usmála. Opravdu je dost podobný psovi.
,, Páni, máš talent. "řekl s lehkým uznáním a podíval se mi do očí.,, Já už se představil, teď jsi na řadě ty?"
,, Jsem Anna. "řekla jsem už s úsměvem a natáhla k němu ruku. Možná to není obvyklá situace ale jako princezna musím dbát na určitá pravidla. S pobaveným výrazem jsme si potřásly rukama.
Začaly jsme si povídat, čas jako by se zastavil a zároveň začal běžet sprintem. Než jsem si to uvědomila nebe se začalo projasňovat a na obzoru se nenápadně začaly objevovat červánky. Dost mě překvapilo, že mě dávno nevolaly ať jdu domů ale nejspíš na mě zapomněly, nebo je to dárek k narozeninám.
,, Už budeš muset jít. "řekla jsem tiše a sklopila pohled. Je na čase vrátit se k našim každodenním problémům. Naše životy už na nás čekají.
,, Ale notak... Hlavu vzhůru princezno nebo ti bude padat korunka." řekl s úsměvem a prsty mi zvedl tvář abych se mu dívala do očí.,, A usměj se. Protože tvůj úsměv je tvůj největší poklad i zbraň. Usměj se, protože nikdy není pozdě na lepší zítřek a já vím, že ty ho pro sebe najdeš."
Jeho slova byl hojivý balzám na mou duši i srdce. Pohladil mě po tváři a já zavřela oči abych ten dotyk mohla vnímat všemi smysly. On ale udělal něco co byl nejkrásnější dárek k narozeninám co jsem si mohla přát. Krátce, jen jako dotyk motýlích křídel, se otřel o moje rty. Byl to lehký polibek ale já ho cítila každou buňkou svého těla.
Něco dokonalého, nezapomenutelného a jen mého. Tuhle vzpomínku mi už nikdo nevezme.
Otevřela jsem oči abych mu ještě něco řekla ale on ani drak tu už nebyli. Po tváři mi stekla jedna osamělá slza ale úsměv, šílený šťastný úsměv, se mě držel jako klíště. Setřela jsem jí a zahleděla se na východ slunce. Už nikdy ho nebudu schopná vidět tak jako dřív.
,, Děkuju..... "
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro