Vyšli ze třídy, Emily šla jako poslední.
,,Ponceletová je drsná," ozvala se jedna z dívek. Ostatní pokývali hlavami. Došli k další třídě, tentokrát to byla veliká místnost bez lavic. Na podlaze ležely polštářky. Emily byla znovu zmatená. Ostatní spolužáci se usadili na koberec, někteří na polštář, jiní polštář využili jako náhradu za stůl. Dívky si svlékly kabátky a zůstaly v tílku popřípadě tričku. Mladíci odhodili kravaty a rozepnuli si košile. Někteří si dokonce vyzuli boty. Emily si sedla a v rozvrhu našla předmět, který by měl nyní proběhnout. Magické umění? Co to sakra...? Emily zkrabatila čelo.
,,Dobré jitro, studenti," pozdravil mladý učitel. Emily si ho pamatovala ze včerejšího přijímacího rituálu. Byl jediný, kdo ocenil její smysl pro humor. Gerard, pokud se dobře pamatovala.
,,Dobré ráno," řekli studenti skoro jednohlasně. Profesorův zrak spočinul na Emily.
,,Slečna Bridgesová, že?" ujistil se s jemným úsměvem. Emily přikývla. ,,Slečno, doporučuji vám, abyste si odložila kabátek." Emily se zarazila.
,,Prosím?" zeptala se, protože si byla jistá, že se musela přeslechnout.
,,Vaše kůže potřebuje dýchat," (ne)vysvětlil profesor. Emily zpanikařila. Nemohla si sundat kabátek.
,,Já se omlouvám, ale..." začala a hledala vhodná slova.
,,Nenutím vás," zarazil ji profesor, kterému došlo, že se Emily nechce svlékat. Otočil se k ostatním. ,,Kde jsou naši panovníci?" zeptal se.
,,Zase naštvali Ponceletovou," odpověděl jeden ze studentů. Profesor chápavě přikývl a povzdechl si.
,,To nám ten školní rok pěkně začíná," řekl si pro sebe učitel, ale v další vteřině se usmíval. ,,Lehněte si." Všichni uposlechli, Emily je napodobila, i když by ráda věděla důvod. ,,Zavřete oči." Emily zavřela oči a bála se, co se bude dít. Vyděšeně sebou trhla, když se ozvala hlasitá hudba. Po pár vteřinách se uklidnila a čekala na instrukce, které dostanou od profesora. Ten však mlčel. Všichni mlčeli. Emily se necítila vůbec dobře. Netušila, co by měla dělat. Došla k závěru, že jde o jakýsi druh relaxace. Zhluboka se nadechla a zaposlouchala se do hudby. Byl to nějaký klasik, ale nedokázala si ho zařadit. Mozart? To ne, zapudila okamžitě myšlenku. V klasické hudbě se nevyznala, takže bylo zbytečné nad tím bádat, stejně by nic nevymyslela. Chtěla si odpočinout, když už měla možnost, jenže její úvahy se nedaly zastavit. Nechápala, jak ostatní můžou být tak potichu, jí se chtělo křičet a dožadovat se vysvětlení. Její ucho ovál teplý dech a hlas jí šeptem řekl: ,,Nepřemýšlejte, slečno. Nechte se unášet hudbou." Emily chtěla otevřít oči a postěžovat si, ale nechtěla dělat problémy. Nepřemýšlej, nemysli, opakovala si v duchu. Nešlo to. Navíc - jak poznal, že přemýšlí? Ostatní snad nepřemýšleli? A pokud nepřemýšleli, co jiného dělali? Otevřela oči a nahnula hlavu tak, aby viděla na ostatní. Překvapeně vydechla. Nad hlavami ostatních spolužáků se vznášely obrazy, nebo... výjevy... Například nad zrzavým chlapcem poletovalo mlhavé stádo koní. U dívky, která byla Emily nejblíž, se tanečník ukláněl tanečnici a tanečnice pomalými krůčky cupitala muži vstříc. Každý měl nad sebou něco, co evidentně tvořil ve své mysli, jen Emily ne. Cítila se špatně. Záviděla jim, že tohle dokážou. Výjevy v mlze se pohybovaly do rytmu, občas do nich narazil vánek a chvíli trvalo, než se znovu zformovaly do původního stavu. Najednou si všimla profesorova pohledu. Hleděl na ni zamyšleně, ale zároveň nijak přísně. Nakonec se povzbudivě usmál, aby jí dal najevo, že se to brzy taky naučí. Emily zakoulela očima, tím mu chtěla ukázat svou nejistotu. Profesor se bez jediného zvuku zasmál a zavrtěl hlavou. Obcházel studenty a opatrně sahal do výjevů a tvaroval je, aby byly ještě krásnější. Emily naprosto nechápala, jak je tohle možné. Byla dobrá studentka, ale o tomhle nikdy neslyšela.

Hudba utichla. Studenti otevřeli oči, protáhli se a zvedli se do sedu. ,,Všechny vás velice chválím," řekl profesor a o Emily pomlčel. Pravý gentleman, napadlo Emily. ,,Dnes se podíváme na pana Fabiana." Emily se rozhlédla. Světlovlasý mladík se rozzářil pýchou. Všichni kromě něj vstali a vytvořili kolem něj kruh. Emily se zařadila. Hudba začala znovu hrát. Mladík zavřel oči a za několik sekund se ve vzduchu zjevila mlha, která se začala tvarovat do stromů, mezi nimi pobíhaly nahé ženy, tanečním krokem vířily kolem kmenů a schovávaly se. Emily byla okouzlena.

,,Co říkáš?" zeptala se jedna z dívek, když vycházeli ze třídy.
,,Nádherné, bylo to prostě nádherné," odpověděla očarovaně Emily. Dívka se zasmála.
,,A to jsi ještě neviděla, co dokáže Julien. Ten je nejlepší. Proto byl dneska Victor tak šťastný, nikdy ještě své umění neukazoval." Emily si v další třídě na papírek dopsala:
Světlovlasý umělec - Victor Fabian
Příjmení profesora magického umění nezjistila, tak si jen napsala:
Profesor umění - Gerard (zjistit příjmení!)