Autor: Kathy990

Jednou takhle v noci
z nudy,
navštívily mou hlavu
psací bludy.
Tvářili se škodolibě,
nemají mě moc v oblibě.
Naříkali, škemrali,
malém hlasivky si urvali.
Popadni tužku a piš!
To bude můj trest.
Vždyť jak se píše
přece víš!
Budeme tvou ruku vést.
Já rozespalá,
slepá zcela,
nasupeným pohledem
je sjela.
Hodila po nich tužkou,
ale se svou
špatnou muškou,
jen o píď minula.
Dvojice bludů
strachy strnula.
Dívajíce se na cosi
za zády mými,
odešli s pohledy sklíčenými.
Natáhnu se pro
sklenici vína,
obdařím se lokem,
s úsměvem se otočím
a přivítám se s přítelem
psacím blokem.
Byl dlouhou dobu sám,
ale teď je zpátky.
A já zase zapomněla,
že mám dopsat kapitoly,
věty a řádky.