Autor: Igorka009

Jsem sama jako vločka v závěji,

ztracená, proč mě tady nechtějí?

Jsem možná jiná než ostatní,

ale všichni jsme trochu rozdílní.

Úšklebky schytávám ze všech stran,

sypou mi sůl do krvavých ran,

stačil maličký okamžik jen,

aby se mi rozplynul sen.

Na milion kousků štěpí se mi hlava,

myslela jsem si, že je pro mě ta pravá,

nemůžu to přenést, všechno jedna lež,

budu se tím zabývat, ale ty už běž.

Myslím, že ona zaslouží si trest,

jak podlou na mě vymyslela lest,

i kdybych chtěla, nevrátím to zpátky,

vzpomínej, byly jsme kdysi kamarádky.