Ta záležitost s Tadeášem, co ze mě asi už navždy bude činit šmejda, mi zase vlezla do hlavy. Ani ne až tak kvůli Šimonovi, ale kvůli mně samotnému. Přemýšlel jsem o tom, proč jsem se nechal svést, ale v každém případě jsem došel jen k tomu, že Tadeáš má prostě něco, co můj bývalý ne. Možná jsou to ty návykové jiskry v očích, možná je to jeho přístup ke mně nebo ke své osobě.

Nechal jsem se tehdy unést okamžikem s klukem, jenž se popral za moji důstojnost, dá se říct. Ale to mě nemohlo omluvit, když jsem při tom byl dobrovolně ve vztahu. Bylo ještě příliš brzy, avšak doufal jsem, že v budoucnosti si odpustím s vírou, že se to už nestane. Vždyť jsem se sám divil, že jsem byl nevěry schopný.

Vůbec celá ta věc se Šimonem se mnou snídala, obědvala i večeřela, byla jako duch chodící všude se mnou. Na druhou stranu se mi pod kůži nedostala tolik hluboko, jak bych čekal. Měl bych z tak dramatického rozchodu být asi o něco smutnější. A taky by taková situace měla mít větší vliv na můj vztah s Tadeášem, když už jsem ho k nám připletl.

Neměla. Táďa se ke mně choval pořád stejně a mně jeho přítomnost nevadila. Často jsem ji naopak vítal. Týden a půl po výletu k vodopádu si ke mně přisedl na obědě i přesto, že už dávno kotvil mezi kamarády. Tvrdil, že je mu se mnou fajn a nepřišel tedy proto, abych se necítil trapně, že sedím sám.

Maty si všiml, že se něco děje, a ptal se, jestli s něčím nechci pomoct, ale já zalhal, že je všechno v pohodě. On si mě přeměřil pohledem a pro sebe si zamumlal cosi jako „když myslíš". O hodině mi podstrčil papírek s tím, že se mu můžu kdykoliv svěřit, kdyby cokoliv. Že prý dobře naslouchá. Poděkoval jsem a zapsal si to pro příště do paměti. Někdy bych mu taky měl oznámit, že se mi nelíbí holky, jen tak pro úplnost. Nevypadal jako ten typ, co by se zhrozil a utekl. Jak už jsem říkal, byl to poměrně chápavý kamarád. Nejen tím, že za mě doplňoval věty. Rozuměl též vážnosti některých témat a disponoval schopností přemýšlet o potřebném déle, než se usnesl na svém konečném názoru. Hodně jsem si to na něm cenil, ačkoliv mně samotnému to bylo cizí. Já dokázal být se vším hotov až příliš rychle, když na to přišlo.

Šimon mi napsal zprávu, že maže všechny moje fotky společně s mým kontaktem, a já ho tedy už nesmím kontaktovat. Civěl jsem na ty dvě věty dost dlouho, než jsem chat prostě zavřel a šel dál pracovat na autě. Táďa mi sice nabízel, že není nutné, abych mu pomáhal, že týden nebo dva by to snad zvládl sám, ale mně ta práce už vůbec nelezla tak krkem jako prvně. Uklidňovalo mě, že jsem dostal úkol a pracoval na něm, dokud jsem ho nedokončil. Pak jsem dostal další a tak dále. Nejednalo se o nic nezvladatelného, takže najít si motivaci mi nedělalo problém. Rozvolnilo to chod mých myšlenek a můj mozek relaxoval.

„Máš nový tričko, ne?" poznamenal Tadeáš po chvíli a umyl si ruce. Podíval jsem se na sebe, než mi došlo, že mám zase jeho půjčené oblečení.

„Ne, Fandovi, tomu bratranci, to už nebylo, tak mi to dal," uvedl jsem věci na pravou míru s pohledem na tmavou látku u háčků.

„Poděkuj mu, vypadá skoro jako nový," uchechtl se černovlásek, „sluší ti."

„Díky," pokrčil jsem rameny a setkal se s ním pohledem. On se usmál, že nemusím děkovat, ale stále jsme na sebe hleděli a všechno na moment utichlo.

„Myslíš, že je možný, aby měl někdo v oku takový jiskřičky?" vypadlo ze mě, vlastně jsem sotva vnímal sám sebe.

„Jako odlesk?" podivil se Táďa a nakrčil u toho lehce obočí. Zavrtěl jsem hlavou, sleduje ty jemné hvězdičky v jeho duhovkách.

„Ne, prostě jiskřičky," přimhouřil jsem oči, stále uvězněný v tom jemném omámení.

„Leda při ohňostroji," zasmál se on a viděl jsem, že zkoumá výraz mého obličeje. Že by na mně bylo mé rozpoložení tak čitelné? „Ne, já nevím. Myslím, že když se člověk dívá na lidi, co má rád, jak se smějou, vyvolá to v něm taky štěstí. Ale to budou spíš jiskřičky na srdci nebo tak."

„Ty něco takovýho vidíš v mých očích, že se ptáš?" dodal po chvilce a cítil jsem z něj roztomilé napětí, než se uchechtl a s rukou u čela se rozhlédl kolem, „že by tady bylo moc světla?"

„Možná," zasmál jsem se a silně mrkl, abych se konečně vykutálel z toho transu. Odpovídal jsem na obě otázky.