Už od mala jsem cítila různé pohromy, nestvůry, příšery a hlavně zvířátka v nebezpečí. Ale proč? To si nikdy nedokážu vysvětlit.
Byl poklidný večer a já byla na pláži. Měla jsem na dohled můj domek, ze kterého se valil dým. „Kaspie¹? Dneska bude k večeři jen mango. Zase jsem spálila chobotničky.” řekla mamka. „Grrrrrrrr. Zase!?” zakřičela jsem. Ach jo! Zase mango. Pořád jenom mango. Mamka snad neumí vařit. Každý den musím pracně na pláži chytat rybku nebo chobotničku, ale nakonec je stejně spálí!? Jen doufám, že ani mango neskončí zničené a nejedlé.
Sedím na kameni a moře mi omývá nohy. Koukám na úchvatný západ slunce. Dneska se nic špatného nestalo. A za to jsem ráda. Neměla jsem žádný špatný pocit, ale jindy ano. Je to zvláštní. Dnes jsem měla spíše hřejivý pocit.
„Kaspie! Pojď se najíst!” zavolala na mě mamka. Otráveně jsem se zvedla a vyšplhala po lanovém žebříku nahoru do domu. Na stole leželo rozpůlené mango. Sedla jsem si na židli. „Snad se půjdeš umýt ne?” pokárala mě. Zvedla jsem se a šla jsem se umýt do lavoru v koutku. Bylo tam málo vody. „Budu muset dojít pro vodu.” oznámila jsem jí s mokrým obličejem. Nenašla jsem ručník, tak jsem vzala suchý hadr z větve. Najedla jsem se, ale jako vždy to nebylo moc dobré.
Ulehla jsem na aspoň trochu pohodlnou látku na zemi a přikryla se slabou dekou. Usnula jsem celkem hned. Jemně pofukoval vítr. Bylo mi to příjemné.

Výslovnost:
¹Kaspie /kaspí/