Bess byla v bezvědomí několik dní a Filip celou tu dobu u ní ztrápeně seděl a modlil se k Bohu za její uzdravení.

Když pak po pár dnech Bess konečně procitla a otevřela oči, tak se cítila opravdu strašně protože celé tělo jí bolelo a ještě byla stále vyčerpaná.

Pohlédla na muže který stál a sledoval jí pohledem a na tváři se jí objevil malý úsměv.

,,Jak se cítíte?," zeptal se jí Filip a přitom přistoupil trochu k ní, ale stále jí hleděl do očí.

,,Strašně," odpověděla Bess, protože to byla pravda. A pak ještě dodala ,,Celé tělo mě strašně bolí a cítím se tak nějak slabě," řekla a snažila se pohnout aby se zvedla, jenže on jí hned zadržel.

,,Ne to nesmíte...musíte ještě odpočívat," odsekl Filip a přitom jí svou rukou přitlačil zpátky na postel.

,,Nevstávejte ještě jste strašně slabá a musíte nabrat sílu," řekl a přitom jí jeho ruka pohladila po rameni.

,,Kdo vůbec jste a co tu vlastně dělám. A kde to vůbec jsem..?," zeptala se Bess a je pravda že pro tuto chvíli to bylo nějak moc otázek najednou, ale Filip to ustál.

,,Byla jste zraněná a strašně jste krvácela když jsem vás našel. Vzal jsem vás sebou na své panství, protože jinak by jste nepřežila...," odpověděl a ona se na něj podívala dlouhým pohledem.

,,A kdo jste a kde to vůbec jsem?," zeptala se znovu a Filip na ní při těchto slovech trochu usmál.

 ,,Oh promiňte mi mou drzost zapomněl jsem se představit," řekl a pak hned pokračoval. ,,Jmenuji se Filip a jsem pánem panství Holubích vrchu," dodal a úsměv na jeho tváři se v tu chvíli ještě prohloubil.

,,Těší mě pane a jsem vám velice vděčná za to že jste mě zachránil," řekla po chvíli Bess a dlouze se na něj podívala.

,,Odpočiňte si, byla jste v bezvědomí několik dní a jste ještě strašně slabá. Vaše tělo ztratilo hodně krve a naštěstí jste nevykrvácela," zašeptal Filip slabým hlasem a stále svůj pohled upíral na ní.

,,Jsem rád že jste to přežila a teď už raději půjdu," dodal a pak se otočil k odchodu a když na něj Bess ještě něco zavolala tak už nereagoval, protože zmizel za zavřenými dveřmi.