Bess se pak probudila jako by se jí to všechno jen zdálo, ale co bylo pak to už ví jen málo.

Ležela tamhle na zemi snad hodnou chvíli a krev její stékala po potocích a kapkách na pevnou zem. A když se tam pak objevily muži na koních, kteří jí hledaly a uviděly že je mrtvá, tak se zase vydaly zpátky s nepořízenou za zády.

Jeden z nich tam však zůstal... jeden mladý pán z nedaleko panství, kterému se mrtvá spící dívka zalíbila na první pohled, protože vypadala jak dívka z jeho snu o které se mu už tak hodnou chvíli zdává.

A tak seskočil z koně a šel se rychle podívat na tu krásu, protože nevěděl jestli je mrtvá, ale přál si ještě aby nebyla a aby byla živá.

Přišel k ní a pohladil jí po vlasech a zašeptal do nich její sladké jméno, i když vůbec nevěděl jak se jmenuje, ale bylo mu to pro tuto chvíli jedno.

Hladil jí tak po vlasech hodnou chvíli a jen tak se na ní díval jak tam sladce spí.

Najednou jeho ruka sklouzla kousek níž k jejímu krku a snažila se nahmatat její tep.

,,Slava je ještě živá!," řekl si onen muž sám pro sebe a pak se podíval na krvavou ránu na jejím boku a na její šaty které byly tou krví zbarveni.

,,Ztratila hodně krve, musí jí ošetřit než vykrvácí," šeptlo mu něco v jeho mysli a tak roztrhal jeden rukáv své košile a přiložil jí to na ránu.

,,Jsi krásná, neumírej prosím. Neumírej," říkal slabě a když na malou chvíli otevřela Bess oči, tak se zaradoval že ho poslechla. Jenže pak zase Bess své oči rychle zavřela než si stihla svého zachránce pořádně prohlédnou a zase opět upadla do hlubokého bezvědomí.

Mladý muž na nic nečekal a oparně popadl Bess do náručí a pak se i spolu s ní rychle posadil do sedla svého koně a pak svého koně popohnal, aby byl co nejrychleji na jeho panství a aby onu tak nádhernou dívku stihl zachránit.