,,Jak se vlastně jmenuješ?," zeptala se Karina mladší služky která jí česala vlasy.

,,Rézi, paní," odpověděla a přitom se jí na tváři objevil úsměv.

,,To je hezké jméno," dodala Karina a přitom se na ní taky usmála.

,,A jak jsi tu už dlouho, jestli se mohu zeptat?," řekla po chvíli a přitom se na mladou ženu otočila.

,,Jsem tu už měsíc paní a jsem ráda že mě pan Robert vzal do služby, vlastně i díky mé matce která se za mě u něj přimluvila...a já si velice vážím této práce a jsem ráda že mohu být tady, protože pán je skutečně jiný než jak se o něm mnohde říká," odpověděla Rézi a přitom se úsměv na její tváři ještě víc prohloubil.

,,Odpusťte paní mé dceři tu troufalost," vložila se do jejich hovoru Agnes a přitom vrhla ostrý pohled po očích své dceři.

,,Ale jakou troufalost, vaše dcera neřekla nic nedůstojného a to co řekla je pravda," dodala Karina a přitom vrhla svůj pohled na starší ženu.

,,To ano paní, ale...," řekla Agnes a trochu se od nich odvrátila.

,,Ale co?," zeptala se Karina a podívala se na ní tázavým pohledem.

,,Já jen že pan Robert je skutečně opravdu jiný než tak jak se o něm říká a to co se říká jsou jen pouhé lži a vymysli, protože on takový není a nechci aby jste si to i o něm myslela, protože lord Robert z Rosebery je skutečně muž co má srdce na tom správném a pravém místě," odpověděla starší žena a Karina se přitom na ní usmála.

,,Ale to já přece vím a velice si vážím svého manžela, protože vím že on chová ke mě hluboké city stejně tak jako já k němu," dodala Karina a její oči se najednou rozzářily.

,,Věděla jsem že jednou přijde den kdy náš pán bude skutečně zase opět šťastný a s vámi paní se mu to určitě zase opět povede, protože on vás miluje celým svým srdce. To já poznám...protože dlouho nebyl tak šťastný jako je teď," odsekla Agnes upřímně a přitom se na Karinu dlouze podívala.

,,Odpusťte paní, já jsem zas plácla něco co jsem neměla," řekla hned na to jako by se za svá slova styděla a dala si svou ruku na ústa.

,,Nemusíte se omlouvat a máte pravdu že Robert je šťastný, stejně tak jako já s ním," řekla Karina a pak se na její tváři objevil úsměv který směřoval k oné ženě.

,,A jak se vlastně jmenujete vy?," zeptala se a přitom se na ženu opět usmála.

,,Jmenuji se Agnes, paní a na zdejším hradě sloužím už spoustu let. Znám i Robertova otce a i jeho matku ještě z dob kdy jsem byla mladá, i našeho pána si moc dobře pamatuji," řekla Agnes a pak ještě po chvíli dodala.

,,Rézi je má nejmladší dcera a spolu s ní tu sloužily ještě i mé další dvě dcery, jenže obě teď mají jiné starosti. Jedna čeká první dítě se svým manželem a bude už každou chvíli rodit a tak teď už tu nemohla pracovat a ta druhá, ta spolu s manželem který je švec odešla do města i s dětmi aby mohli mít svou vlastní živnost, ale pán Robert jim to nemá za zlé. A pak mám ještě dva syny a oba pracují v čeledníku, jeden se stará o koně a druhý o prasata."

Řekla Agnes a Karina se na ní jen pousmála.

,,Tak to máte skutečně opravdu velkou rodinu," řekla a pak se jí její úsměv ještě prohloubil.

,,To ano paní, však nebojte taky se určitě už brzy dočkáte...protože z nehynoucí lásky kterou náš pán k vám má, muže vzniknout vždy jen dobré a určitě už brzy bude u vás také i dítě na cestě a lordu Roseberymu bych to moc přála, protože jeho rod by skutečně potřeboval dědice, i potom co se mu kdysi tenkrát stalo," dodala Agnes a přitom vrhla na Karinu svůj pohled plný pochopení a něhy.