,,Nechám tě tu a pošlu za tebou služky aby jsi se mohla obléknout," řekl Robert když se zvedl z postele a když si na sebe oblékal svou košili, kalhoty a svůj kabátec s opaskem u kterého měl svou dýku.

,,Dobře," odpověděla Karina a přitom se zvedla z postele aby mu mohla dát polibek.

,,Jak se oblékneš, tak tě představím všem sloužícím kteří jsou tady na hradě a pak se spolu nasnídáme a klidně se pak muže potom projet po okolí, nebo tě mohu provést celým tvým novým domovem a ukázat ti i ta nejtajnější zákoutí tohoto hradu Roseberiu..," řekl po chvíli když k němu Karina přišla a pohladil jí něžně po jejich vlasech.  

,,A ukážete mi pane, potom i svá temná zákoutí?," odpověděla Karina a pak mu dala na jeho rty něžný polibek.

,,Pokud si to má paní bude přát," dodal Robert na její slova a polibek jí oplatil.

,,Sejdeme se dole, má lásko," zašeptal jí do vlasu a na tváři se mu objevil úsměv.

Potom Robert vykročil ke dveřím a než se naposledy po Karině ohlédl, tak viděl jak se na něj její rty nepřestávají smát.

Otevřel dveře a zavolal na svého sluhu Alberta.

,,Alberte!," křikl a jeho sluha byl po chvíli rázem u něj.

,,Ano pane, přejete si," odpověděl sluha a na tváři mu pohrával úsměv.

,,Alberte, řekni všem sloužícím že už nemusí hledat mou paní a také jim řekni ať všichni co jsou tady přijdou do velké hlavní komnaty tady na hradě aby se mohli se svou novou paní přivítat, protože má žena by je velice ráda poznala," řekl Robert a pak se na Karinu která stála v pokoji ještě jednou podíval.

,,To je všechno pane?," zeptal se sluha a vrhl na Roberta dlouhý pohled.

,,Ano, to je všechno Alberte. Můžeš jít," odpověděl Robert a pak i on konečně odešel z pokoje a nechal za sebou jen zavřené dveře.

Karina se rozhlédla po pokoji a její oči se upřely na postel, kde spolu s Robertem strávila tak nepopsatelné chvíle které ještě nebyla nikdy schopna zažít, ale už teď věděla že se jí líbily.

Po chvíli jí vyrušilo zaťukání na dveře a tak se otočila směrem ke dveřím, které když se po minutě otevřely, tak v nich stály dvě ženy a Karina si pomyslela že to budou asi její komorné o kterých Robert předtím mluvil.

,,Paní, posílá nás pan Robert abychom vám pomohli se obléknout," řekla starší z žen a obě se přední uklonily, aby jí prokázaly jejich úctu.

,,Ano já vím," odpověděla Karina když služky za sobou zavřely dveře a přitom se na ně usmála.  

,,Ty šaty jsou moc krásné," řekla Rézi když otevřela truhlu ve které Karina měla své věci a opatrně je z ní vytáhla.

,,Opatrně Rézi až je nepomuchláš," řekla Agnes a vrhla se na svou dceru a pomohla jí ony šaty opatrně vyndat a Karina sledovala že zaplnily jen jednu skříň a přitom jich ve vedlejším pokoji který byl pro ní měla k dispozici šest a trochu nad tím vzdychla, což mladá služka hned vypozorovala.

,,Však nemějte strach, madam, brzy je zaplníme. Jeho lordstvo, pan Robert se mě už před dvěma týdny vyptával na tu nejlepší švadlenu z okolí a moje sestřenice vám ušije tolik krásných šatu kolik si jen budete přát ," řekla Rézi soucitně a Karina jí věnovala svůj dlouhý pohled.

,,Děkuji," odpověděla a pak se na obě ženy usmála.

,,Sluší vám paní," pronesla Agnes, když jí ony šaty oblékly a Karina věděla že v nich bude i před Robertem krásná...protože se mu chtěla opravdu líbit.