,,Neměl by jsi už odvolat to pátrání když už jsi mě našel?," zeptala se Karina po chvíli a přitom mu dlouze pohlédla do očí.

,,Možná, ale teď ještě ne, protože teď mám na práci mnohem důležitější věci," odpověděl a pak si jí svou rukou kterou jí chytl za pas k sobě přitáhl a oba se zase ocitly v polibku, potom jí Robert popadl do náruče a odnesl jí do jeho ložnice.

,,Kam mě to nesete, můj pane..?," zeptala se Karina když za ním zavírala dveře od pokoje a když on se na ní jen usmíval. 

,,Do postele miláčku," řekl a snažil se ze všech sil ovládat svou vášeň kterou k ní cítil, ale když jí položil na postel, tak ho nakonec přemohla, protože po ní neskutečně toužil.

Robert se ke Karině choval jemně a něžně, tak jako to bylo jen v jeho silách možné, ovšem v okamžiku kdy jejich těla opět splynula, tak jí poskytl tolik něhy jako snad žádné jiné ženě předtím, protože byl opravdu šťastný z toho že jí tu u sebe má.

Když Karina na chvíli usnula, tak si jí přitáhl k sobě blíž do svého objetí a pak i on na chvíli zavřel oči aby si mohl vychutnat její blízkost, které se mu teď dostávalo a když se Karina asi po hodině potřebného spánku probudila, tak uviděla Roberta jak má ještě zavřené oči a něžně ho políbila po rtech.

,,Krásné probuzení," pomyslela si a prsty přejela po nahé hrudi svého manžela.

Netušila jak tohle všechno dokáže prohloubit její lásku k Robertovy a ptala se sama sebe ,,Kde se v něm vzalo tolik něhy a tolik lásky kterou jí poskytl," a přála si aby to nikdy neskončilo a aby spolu mohli takhle ležet až do soudného dne a milovat jeden druhého, navěky.

Karina znovu Roberta pohladila po jeho holé kůži a Robert sebou škubl, když ucítil Karinin dotek na prsou a usmál se na ní když otevřel oči a pak si jí okamžitě stáhl do své náruče.

Políbil jí na krk a v té chvíli zjistil že se jí nemůže nabažit, protože vůně jejího mladého těla na něj působila skoro opojně až se mu z toho skoro i málem zatočila hlava a on věděl že jí musí opět mít, protože musel políbit každý kousek jejího těla...protože ona pro něj byla bohyní ke které by se snad i každý potulný poutník musel sklánět.

A když se na něj Karina znovu opět podívala a on jí opět políbil, ale tentokrát na rty, tak věděl že je to pravda...protože ona je jeho láska ve kterou už snad ani nikdy nedoufal a která jak si přál chtěl aby trvala na věky, stejně tak jako jeho neutuchající vášeň a touha po ní..

O hodinu později se na něj Karina smála radostí a Robert si podepřel svá záda polštářem.

 Karina mu ležela na klině a usmívala se na něj ,,Tohle všechno je odpověď na mé modlitby," říkala si ,,Bůh mě vyslyšel a seslal mi Roberta a spolu s ním mi seslal i lásku mého života," dodala si Karina sama pro sebe a pak Roberta dlouze políbila na jeho rty a pak se její tváře proměnili opět v úsměv.

,,Měli bychom jít na snídani," řekl Robert po chvíli a přitom se na Karinu usmál.

,, A musíme odtud... odejít?," odpověděla Karina a přitom Roberta opět pohladila po jeho těle.

,,Bohužel musíme, miláčku, i když i já bych tu teď s tebou ještě aspoň nějakou chvíli zůstal. Protože si stejně myslím že u snídaně nebudeme nikomu scházet," dodal a pak Karina jeho ruka objala kolem pasu a po chvíli se jejich rty opět setkaly v polibku.