Karina jela noční tmou a studený vítr jí vlál ve vlasech.

Popohnala svou klisnu ještě k většímu výkonu a užívala si onu jízdu plnými doušky, protože už se nemohla dočkat až muže kterého miluje opět spatří.

Když dojela na ono místo kde se s ním poprvé uviděla, tak seskočila ze sedla svého koně na pevnou zem a rozhlížela se kolem po krajině jestli ho náhodou neuvidí, jenže ho nikde neviděla. Měsíc svítil jasně a ona doufala že aspoň on jí ho pomůže najít aby osvětlil jeho tvář a aby se mu mohla s láskou zase opět vrhnout kolem krku.

Jenže to se nestalo a Karina v tu chvíli tady skutečně nikoho neviděla, i když někdo tam možná byl ale schovaný tak aby ho nespatřila.

Po chvíli se Karina odhodlala zavolat svým hlasem do lesa aby jí třeba aspoň uslyšel kdyby byl ještě někde na cestě.

,,Jsem tady, slyšíte jsem tady Roberte!," vykřikla a hlas se jí přitom trochu chvěl zimou.

,,Roberte slyšíte mě, přišla jsem.....přesně tak jak jste si přál. Jsem tady a nečekám na vás.....má lásko!," zavolala Karina znovu jenže ani teď se nic nedělo.

,,No tak kde jste, ukažte se mi. Prosím...!," křikla znovu a opět se podívala okolo sebe. 

,,Přišla jsem jak jste si přál a i já umírám touhou abych vás mohla spatřit.....Roberte!," vykřikla svým hlasem ještě jednou, jenže se zase nepohnula ani větvička.

,,No tak kde jste, čekám tu na vás!," zasténal její hlas zoufale a v tu chvíli se otočila Karina za sebe protože konečně se něco pohnulo a ona konečně slyšela nějaké kroky. 

,,Karino...!," uslyšela někde v daly volání jejího jména a její srdce se zaradovalo že už se k ní konečně blíží její láska....., jenže když se podívala za sebe a ony kroky se ještě víc blížily, tak zjistila že to není Robert z Rosebery ale někdo úplně docela jiný......

......A sice onen tajemný černý muž v masce kterého viděla v domě.

,,Kdo jste a co tady děláte?," zeptala se když k ní přišel blíž a hledala něco co by případně mohla použít na svou obranu.  

,,No tak slyšíte kdo jste a co tu chcete...? ," zeptala se Karina znovu když jí onen tajemný muž neodpověděl, ale místo toho se k ní přiblížil ještě blíž.

,,Karino," zašeptal sladce její jméno a pak k ní opět přistoupil o pár kroku.

,,Slyšíte kdo jste a co tady....děláte, přišel jste mě snad....zachránit," vykoktala ze sebe Karina trochu strachy a on jí přitom pohlédl dlouze do očí a přistoupil k ní tak že už jí byl v tu chvíli skoro na dosah.

,,Ano...přišel jsem vás zachránit," zašeptal a jeho ruka kterou skrýval v tmavé kožené rukavici se jí dotkla.

Přejížděl jí prsty po tváři a ona se snažila nevnímat jeho dotek.

Jel jí od jejího čela k jejím tvářím až k jejím rtům kde se jeho prsty nepatrně na malou chvíli zastavily aby jí mohly pomalu klouzat po rtech a pak jel něžně po její bradě a jeho ruka se zastavila až u jejího krku kde jí nepatrně něžně pohladil.

Karina polkla a chvíli mlčela a neříkala nic, byla celá pohlcená strachem a tak se jí stáhlo její hrdlo ještě víc v obavě o svůj holí život.