Teď by se dalo říct a byla svatba a zvonec a konec, ale v jedno vás mohu ujistit že svatba rozhodně byla i když něco tu ještě k tomu bude.

-------------------------------------------

Další noc Karina nemohla usnout a stále měla před očima Robertovu tvář která ani pro její spánek nechtěla zmizet.

Usmála se a pokaždé když zavřela své oči tak se jí před nimi objevila jeho tvář.....jen jeho.

,,Ach kdyby teď mohla být s ním," povzdechla si sama pro sebe a snažila se opět usnout, jenže spánek nepřicházel a ona se tak na posteli převracela nejméně hodinu.

A nedopřála si jedinou minutu oddechu, protože proč by na něj nemohla myslet vždyť jí přeci zachránil život a ona se do něj zamilovala. Ano zamilovala, protože když se teď na sebe podívala do zrcadla tak poznala že je na ní něco jiné.

,,Dospěla," říkal jí hlas v její hlavě a ona si přiznala že má pravdu, protože už skutečně není tou nevinnou dívkou ale dospělou ženou která se zamilovala snad do toho nejskvělejšího muže jakého kdy mohla potkat.

Protože jí stačilo jen na něj pomyslet a znovu se s ní zatočil celý svět.

Z jejich myšlenek jí vyrušilo zavrzání dveří, prudce se posadila když spatřila Philipa jak za sebou dveře zavírá a čekala na to co jí asi řekne.

,,Musíš mě vyslechnout Karino, nesmíš se za Roseberyho provdat," řekl Philip a přitom si k ní přisedl na postel a Karina v jeho očích v tu chvíli spatřila čiré zoufalství které z nich doslova křičelo.

,,Nesmíš se za něj provdat, prostě nesmíš," dodal Philip po chvíli znovu a Karina mu na jeho slova neřekla nic.

,,Miluji tě a to já jsem tě chtěl požádat o ruku a ne on, pojď Karino utečeme spolu. Neposlouchej otčíma a pojď se mnou abychom mohli začít společný život.....Karino," zašeptal Philip a Karina se od něj instinktivně odtáhla, jenže on na ní stále naléhal a pomalu se k ní přibližoval.

Karina se ještě více odtáhla, protože Philip vypadal jako by snad zešílel a i když ho znala několik let, tak teď z něj měla doslova strach.

,,Philipe," pokoušela se na něj Karina promluvit tichým tonem, jenže on jako by jí neposlouchal.

,,Philipe," zkusila to znovu a konečně na ní reagoval.

,,Měl bys raději odejít," dodala po chvíli a on se na ní jen dlouze podíval.

,,Karino, proč mě o to žádáš vždyť já tě miluji, to já jsem ten kdo se ti snaží pomoc, tak proč mě teď chceš vyhnat. To přeci nemůžeš....předci mě nemůžeš teď od sebe odehnat....Karino, posloucháš se vůbec,"  řekl Philip a Karina se od něj v tu chvíli odtáhla ještě víc.

,,Philipe, prosím naháníš mi hrůzu," zašeptala, jenže on jako by jí neslyšel.

,,Proč mě odmítáš, to snad miluješ muže kterého jsi nikdy neviděla," řekl a celý zlomený se k ní trochu přisunul.

Byl znovu o něco blíž a Karina cítila já v ní narůstá panika, kdyby začala křičet probudila by otčíma a to teď rozhodně nechtěla.

,,Proboha vzpamatuj se Philipe, já tě nemiluji!,"  vykřikla a Philip jako by se v tu ránu vzpamatoval.

,,A koho tedy miluješ?," zeptal se a hodil po ní svůj dlouhý pohled.

,,Miluji Roberta z Rosebery," řekla a to Philipa úplně uzemnilo, protože v tu chvíli vyběhl celý v šoku z jejího pokoje, protože se dozvěděl že jeho nevlastní sestra toho muže skutečně miluje.