,,Celá se chvějete, Karino," řekl a po chvíli jízdy Robert a zastavil když si všiml že se Karina v sedle třepe zimou.

Chtěl jí zakryt svým pláštěm když vysedl ze sedla na pevnou zem a ona mu přitom sama padla znovu do náručí.

,,Myslím že to možná není zimou," dodala Karina v jeho obětí a věnovala mu něžný pohled. 

,,A čím tedy?," zeptal se a jeho pohled jí po chvíli opět propaloval.

,,Já nevím....," odpověděla a přitom se mu odvážila pohledět do očí.

,, Že by snad...Láskou....,"řekl a Karina se při jeho slovech trochu i proti své vůli začervenala.

,,Láskou...?," zašeptala nevěřícně a on se musel jejím slovům zasmát.

,,Ano láskou...," dodal a pak jí věnoval polibek a ona se mu přitom zadívala dlouze do očí. Potom jí položil nohama na zem a sundal si svůj plášť kterým jí opatrně zakryl a přitom se jeho ruce dotkly něžně těch jejich.

,,Věříš mi Karino?," zeptal se jí po chvíli a ona jen přikývla.

,,Ano, věřím vám," zašeptala po chvíli a pak on její ruku něžně stiskl.

,,Pak mi věř že mé jméno možná budeš slyšet nerada, ale je tomu tak...," dodal po chvíli a potom její ruku pustil.

,,A kdo tedy jste?," zeptala se Karina znovu a přitom mu pohlédla do jeho tak temných a zároveň nádherných očí.

,,Jsem ten kdo jsi tě vezme Karino, jsem tvůj ženich.....jsem," řekl a pak s pohledem upřeným na ní dodal ,,Jsem Robert z Rosebery, Karino. Ten kterému tě tvůj otec nabídl aby si tě vzal," dodal a Karině se z toho hrůzou doslova podlomila kolena.

,,Ne to není možné, to nemůže být pravda!," vykřikla a z očí se jí vyhrnuly slzy.

,,Je to pravda Karino a je to skutečně tak, protože já jsem Robert z Rosebery....tvůj budoucí manžel," řekl Robert a Karina se při jeho slovech teď už doslova s hrůzou sesunula k zemi, protože tohle zjištění jí dočista, ale naprosto odrovnalo.

Udělalo se jí z toho všeho tak najednou slabou že omdlela a zůstala bezvládně ležet na zemi.

Robert se k ní hned sklonil a pokoušel se jí přivést k životu, což se mu nakonec přeci jen po chvíli povedlo a Karina na něj trochu překvapivě a s hrůzou zamrkala svými dlouhými řasami, když zjistila že se k ní sklání a že je v jeho obětí, které jí i po tom zjištění kdo skutečně je nebylo nepříjemné.

Jenže když Karina zjistila kdo to vedle ní klečí a když se jí zase vrátilo to zjištění kdo to skutečně je a co se o něm všude povídá, tak rychle a polekaně vyskočila na nohy a i když jí chtěl Robert vzít za ruku aby jí zastavil tak se od něj odtrhla a rychle spěchala ke své klisně na kterou se pak  rychle vyhoupla a ujela mu rychle pryč temným lesem.    

Robert sice hned jel za ní, ale Karina rychle popohnala svou klisnu Ceres aby se mu ztratila z dohledu, takže jí Robert pak už široko daleko nenašel.

Karina se zatím vydala rychle na cestu domu a doufala že tam snad předním bude v bezpečí, i když po pravdě po tom co jí její nevlastní otec udělal tak nevěděla jestli má ještě bezpečí a domov.

A o Philipovy ani nemluvě, protože toho teď ze zjištěním že jí miluje nechtěla ani vidět. Ale kam se měla vrátit, to sama nevěděla.

Protože jí to přesto i když předním utíkala táhlo k němu a i přesto všechno co se o něm povídalo tomu nevěřila, protože než poznala kdo to je tak se v ní doslova rozhořel plamen lásky který teď když už ví s kým má tu čest nepůjde tak snadno uhasit.

-------------------------------------

Tak jsem se po delší době konečně doslova dokopala k nové kapitole a doufám že se vám líbila a že jste si její čtení užily.

kresji0007 :)