Tma, křik v dáli, těžké kroky v běhu a funění všude kolem, jen občasné průlety červeného světla. Vzduch byl těžký a nasycený potem spolu s adrenalinem, který každému dával sílu vstát i po nárazu do čehokoliv a kohokoliv. Který dokázal způsobit, že jste cítili každou cévu v těle stejně, jak pravil Bušek z Velhartic o vinné révě. Uličky byly úzké a s každým krokem byly užší a užší, jako by byly slepé a konec každou chvíli blíž a blíž.

„Sakra!" zaklel Jisung, když to v plné rychlosti napálil do zdi. Tak přece jen byla slepá. Ihned přitiskl záda ke zdi, stejně jako zbraň k tělu, palec na pojistce. Srdce mu bilo ve stejném tempu jako blikala jeho modrá vesta, házeje prasátka všude kolem v uličce. I přesto však byla tma, pomineme-li pár světelných proužků materiálu sem tam po rozích zdí, dokud se kolem neprohnalo zelené světlo.

To byl signál pro blondýna, aby se zpocený odlepil od zdi a s novým přívalem adrenalinu vystřelil za svou další obětí. Všude kolem opět slyšel ten neúprosný dusot, jež tvořil iluzi dalšího člověka za ním. Písnička 'Techno syndrome (Mortal Combat)' od The Immortals začala hrála v pozadí a díky svému tempu dodala všem hráčům další dávku energie. Její hlasitost dokázala přehlušit tlukot srdce v jeho uších a on tak s menším pocitem únavy vtrhl do uličky, na jejíž pravé straně zářila zelená. Jisung se prudce otočil a pozvedl zbraň. Stiskl. Náhle byla ulička červená. Nalevo od blondýna se v dáli ozvalo hlasité "Neeee!", avšak on tomu nevěnoval pozornost. S úsměvem se podíval na stále zmateného kluka nyní s červenou vestou a rychle zmizel, než přijde jeho tým.

Proplétal se spletí uliček, překážek, rohů, zákoutí a otvorů pro střelbu, aniž by se v obrovské aréně orientoval. Již teď věděl, že jej po konci hry budou muset najít, jelikož on cestu určitě nenajde a pokud ano, tak jen náhodou. Ale to všechno mu teď leželo hluboko v hlavě a jediné, na co se soustředil, byly barvy světel kolem. Opět ignoroval kroky za sebou a s těžkým výdechem se svalil do rohu. S hlubokým nádechem zavřel oči a zaklonil hlavu, opíraje si ji o zeď, která jako všechny byla pokrytá kobercem, nebo alespoň podobnou látkou.

„To bylo úžasné," prolomil 'ticho' sípavý hlas a Jisung již automaticky popadl zbraň s palcem na pojistce. Během jedné vteřiny mířil na nově příchozího a v druhé byla jeho zbraň zakryta. Blondýn si úlevou oddechl a položil pistoli zpět do svého klína.
„Málem jsem nám vzal body," vydal ze sebe suchý smích.
„To jo," vydechl úsměvně Minho a stejně těžce jako předtím Jisung se posadil. Oba zrychleně dýchali a měli sucho v hrdle. Oči je pálily od potu, stejně jako zbytek těla. A to uběhlo teprve sedm minut z patnácti. Avšak jediná jejich starost byla, kde se nachází protihráči a kolik mají smrtí a zabití. To všechno se bohužel dozví až na konci.

„Tak jo, jaký je plán?" zeptal se staršího zvědavě. Minho dlouze vydechl. Jeho práva ruka ukázala směrem do tmy, mlhy a záblesků laserů.
„Tímhle směrem by měla být taková... um.... prostě tam je takové světlo, které, když svítí jinak než červeně, dává nějaký bonus. Bohužel tam kempí žlutí a těch je zrovna nejvíce," brunet byl přerušen Jisungem.
„Kolik?"
„Šest, ale pokud by se nám podařilo dva z nich zneškodnit, přičemž by to vypadalo, že jsi to udělal jen ty, všichni by tě začali pronásledovat a já bych tak mohl v klidu ten bonus získat. Musí to být ale chvíli po tom, co je odlákáš, jinak to může získat někdo jiný," vysvětlil a mladší chápavě kýval.
„Fajn, to zvládnu," odpověděl na konec a s jistotou mohl říct, že se Minho usmíval.
„Jdeme!"

Oba byli zase na nohou, každý se vydávaje jinou uličkou. Zatímco brunet běžel stále stejnou uličkou, která se táhla mírně vlevo, blondýn běžel uličkou vpravo. Jekot nějaké holky se ozval kousek před ním, a tak se rychle přikrčil za jednu zeď s oknem a nenápadně nahlédl. Hejno žlutých hlídalo jakousi krabičku na stropě, jež svítila červeně. Bonus.

Jisung namířil a několikrát vystřelil. Žlutí byli tak blízko sebe, že se mu povedlo sestřelit hned tři, čímž způsobil rozruch. Každý se hned začal otáčet a hledat, kdo to byl.
„Tam!" vykřikl nějaký muž a celá skupina zamířila k blondýnovi. Ten se jako neřízená střela rozběhl opačným směrem a ztratil se v bludišti ponořeném ve tmě.

Minho mezitím prošel zezadu a usadil se na druhé straně. Bohužel, kousek od něj se objevil zelený a usadil se za zdí s kruhovým oknem, ze kterého se ihned vyklonil a začal střílet. Brunet neváhal a také se schoval za zeď. Střely mu opětoval, avšak nevěnoval pozornost dalšímu z týmu, jenž jej obcházel z druhé strany přesně z uličky, do níž Minho ukazoval svá záda, a tak bylo stupidně lehké jej trefit.

Zásah! Jisung, který za tu dobu doběhl zpět, v úžasu pozoroval, jak starší sestřelil osobu v kruhovém otvoru. Modré světlo zachytilo jeho pozornost a on jej jednoduše sestřelil. Hlas počítače zahlásil schopnost bonusu, ale vůbec mu nešlo rozumět.
„Jak to?! Vždyť jsem tě zasáhl!" rozkřikl se naštvaně zelený na překvapeného Minha, který nevěděl, že za ním vůbec někdo jde.
„To ti nevyšlo," zasmál se u jeho ucha Sung, než poodstoupil a jednou ranou proměnil jeho zelenou vestu v červenou. Muž se naštvaně otočil, než dlouze vydechl a usmál se. Pořád to přece byla hra.

„Tak tohle bylo úžasné!" prohlásil brunet. Blondýn za ním přišel a plácli si, avšak Minho nepustil. Naopak jeho ruku stiskl silněji a s pomocí svého těla přimáčkl mladšího ke zdi. Vzduch byl těžší a jejich dech trhaný, oba ignorujíce pot, který jim stékal po obličeji, opřeli se čelem, a i ve tmě koukali jeden druhému do očí. Písnička 'The People' od KSHMR A Timmy Trumpet začala svým sborovým zpěvem a postupně zrychlovala, stejně jako jejich dech, který se spolu s dropem zasekl ve rtech toho druhého.

Byla to neotřelá, drsná a vášnivá pusa, která nevedla k ničemu jinému, než upuštění pistolí a vjetí prstů do vlasů toho druhého. Brunet však ty své brzy přesunul pod triko mladšího a postupoval výš, dokud nenarazil na vestu. Jisung si to taky uvědomil a oba se s pitomým úsměvem od sebe odtrhli.
„Nakopeme jim zadky?" Minhův obličej byl zdoben ďábelským úsměvem. Mladší se ušklíbl.
„Si piš."

✧

Všichni postupně vyšli z arény - zpocení, vyčerpaní a šťastní. Na velké televizi byly během chvíle výsledky. A na přední příčce se objevila modrá barva spolu se jmény J.One a Lee Know.
„Ha!" vyhrkl nadšeně Jisung a šťastně se otočil na Minha, který byl také jako malé dítě, které má jít do cukrárny a může sníst, co chce.
„Jsme nejlepší!" zašeptal a plácli si.

Blondýn si hned na to projel rukou vlasy a trochu zatřásl hlavou. To vyvolalo poměrně hlasitou reakci u pár holek, které stály kolem. Minho se malinko zamračil, ale rychle se napomenul. Jisung přece není jeho přítel. Oba se rozešli ke skříňkám, kde se převlékli a vydali se ven.

✧

„To bylo úžasné!" vyjekl nadšeně mladší, když už byli v autě, „nejlepší rande, na jakém jsem kdy byl! Tohle už nemůže být lepší!" Minho se spokojeně usmál.
„To jsem rád, ale nebyl bych si jistý tím, že to nemůže být lepší." Jisung se pohotově otočil na staršího a následně na cestu, která nevedla směrem ani k jednomu z jejich domů.

✧

„Fajn, beru zpět, může to být lepší."

✧