„Proč tu nic nemáte?" zeptal se Changbin, pánev stále položenou na lince, zatímco děti se přesunuly na gauč a nyní koukaly na Spongeboba na laptopu.
„Měl bys říct nemáme, už tu taky prakticky bydlíš. A nemáme, protože jsme všechno snědli, když bylo to volno. Proto jsem ti včera taky volal kvůli té večeři přece," vysvětlil Felix s pohledem upřeným na obrazovku.
„To je skvělé! A co jako chcete jíst?" černovlásek se opřel o rám dveří kuchyně, pro jistotu s pánví v ruce.
„Nevím, nechce se ti-"
„Ne, nechce, ale vám dvěma se určitě chce, takže mazejte do obchodu si nakoupit," přerušil Felixe. Oba spolubydlící se na něj otočili a už už chtěli něco namítat, avšak pánev v Binově poměrně vypracované ruce je zarazila.
„Um, fajn," zamumlali a šli se převléct. Nejstarší jim mezitím sepsal seznam, co mají koupit. Ne, že by jim nevěřil, ale jistota je jistota.

✧

„Takže," vyhrkl Jisung na Lixe po jeho pravé ruce, „aspoň si s tebou můžu promluvit."
„Ale no tak," zaskuhral hlasem malého dítěte, „Lulu je vážně hodná. Je nevěděl, že se ji lekáš."
„Proboha, o tom nemluvím," plácl se do čela. Felix se na něj proto s tázavým výrazem otočil.
„Changbin," vyřkl Ji vážně.
„A co s ním?" Stále zmatený výraz, nyní již i tón.
„Přestaň dělat blbého, už něco bylo?" řekl zvědavě Jisung, jehož milostný život stál za nic, alespoň prozatím. Mladší protočil oči.
„Ne, nic nebylo."
„Dobře, chápu, ale řekni mi aspoň, že už jste byli na rande!" pohrozil. Felix se nevinně usmál.
„No, víš, jaksi, heh, nebyla příležitost..." začal plácat páté přes deváté. Oba pokračovali v takovémto rozhovoru celou cestu do obchodu.

✧

„Ale vážně!" vyhrkl už po několikáté Jisung. A jelikož Felix už na to opravdu neměl energii ani nervy, zvolil podpásovku.
„A co ty a Minho, hm?" pronesl sladkým hlasem a s láskyplným úsměvem, z nějž přímo kapala ironie.
„Hm?" vydal zamručení s růžovými líčky a s obrovským soustředěním začal číst etiketu prvního zboží, které mu přišlo pod ruku.
„Och, já nevěděl, že už jsi to dostal, proč ses nepochlubil?" dusil v sobě smích Lix a rukou pokynul na balení vložek na noc s pěti kapičkami.
„Nechtěl jsem tě zneklidnit." Jisungovy tváře byly nyní kompletně rudé, stejně jako konečky jeho uší. Balení onoho produktu rychle skoro odhodil.

„Hele, celou dobu až sem si mě otravoval s mým nápadníkem, teď je řada na mě, abych tě otravoval," ušklíbl se Lix.
„Um, a co chceš vědět?" zamumlal, vydávaje se do sekce ovoce a zeleniny.
„Tak třeba, jak ses cítil u té zvedačky?"
„Já nevím, bylo to divné? Nikdy mě takhle nikdo nezvedl, možná mí rodiče jako dítě," přiznal upřímně. Jeho líce se opět zbarvovaly zpátky do normálu.
„Hm, a co pak to tančení v páru?" Jisung si na to vzpomněl a malinko se usmál. Naopak Felix se culil jako blázen.
„To bylo fajn, i když opět poprvé."
„Aww, a teď mé eso! Jak sis užil jeho tanec," zeptal se s ďábelský úsměvem.
„Moc," usmál se naopak sebevědomě. Vzal balení rajčat a dal je do košíku zmatenému Lixovi.
„Ale no tak, já chtěl, abys zpanikařil," pronesl hlasem dítěte.
„Máš smůlu, JÁ jsem ten sebevědomý," pronesl umíněně.

„Víš co? Mám nápad!" vyjekl Felix. Moc dobře věděl, že když přijde na Minha, Jisung ztrácí sebevědomí, a to až překvapivě rychle. Starší se na něj skepticky podíval.
„Já pozvu Binnieho na rande a ty zase Minha!" Druhý blondýn se na něj podíval pohledem, jestli to myslí vážně.
„To není fér, vždyť vy spolu trávíte tolik času, že ty to rande vlastně můžeš přeskočit!" namítl.
„Fajn, tak jinak," řekl naoko otráveně, „já se ho zeptám, jestli bude můj přítel, když ty pozveš Minha na rande," usmál se spokojeně Lix hned ze dvou důvodů; Jisung se nezeptá a pokud náhodou ano, tak on má takřka jistotu, že Changbin bude souhlasit. Samozřejmě i přesto spoléhal na to první.

„A proč bych ho měl zvát JÁ na rande?" zeptal se napůl otráveně a napůl zmateně. Felix pokrčil rameny.
„Kde by pak byla ta sranda?"
„No, strašná sranda. Zapomínáš snad, že na rozdíl od tebe je mé sebevědomí podstatně vyšší, když někam někoho zvu?"
„Css, nepovídej. Zajímavé, že u Minha ti vždycky nějak vyprchá," zašklebil se na Jisunga, který mu obličej vrátil. Oba v tom chvíli pokračovali, než si Felix periferním viděním všiml tmavě hnědých vlasů.

„Málem bych zapomněl, ještě musíme pro nudle!" zavelel z ničeho nic, popadl druhého za ruku a začal ho tahat do oddělení těstovin. Jisung se třikrát podíval na seznam, avšak díky Binovu rukopisu některé věci nepřečetl, a tak raději nic neříkal. Zrovna, když chtěli zahnout, zpoza rohu vyšel člověk, do kterého málem narazili.

„Um, zdravím," řekl překvapeně Minho, když před sebou spatřil Jisunga i jeho spolubydlícího, který se až moc nadšeně usmíval.
„Dobrý den!" pozdravil energicky, dokazuje tak blondýnovi, že žádné nudle nepotřebují.
„Ahoj," pozdravil s lehkým úsměvem na rtech. Minho mu jej ve větší míře opětoval a chvíli se nic nedělo, dokud si to mladší neuvědomil a neodvrátil pohled, tvářičky lehce červené. Roztomilá svině toho ihned musela využit. S ďábelským úsměvem, jež bruneta poměrně zaskočil a vyděsil, se podíval na Jisunga, který opět horlivě pročítal etiketu nějakého zboží, naštěstí již ne dámských hygienických pomůcek. Felix se k němu naklonil a tak, aby to Minho slyšel mu pošeptal: „Kam se podělo tvé sebevědomí, hm?" Za to si vysloužil po hlavě balením špaget.

„A jak to, že nakupujete tady?" zeptal se blondýn a rukou si hladil bolavé místo.
„No, mám to poměrně blízko od domu. Bydlím asi šest ulic odtud," odpověděl mile.
„Vážně? To je náhoda!" vyjekl Felix. Jisung nad jeho chováním pokýval hlavou.
„Jak je možné, že jsi mi o tom neřekl?" obrátil se Lix na svého spolubydlícího s ublíženým výrazem. Blondýn pozvedl obočí.
„Protože jsem to ani já nevěděl?" řekl napůl jako otázku. Na Felixově tváři se zase zablýskl strašlivý úsměvem.
„No, jak to tak vidím, máte si toho ještě stále hodně co říct a," sáhl si rukou do kapsy, „jejda, já stejně zapomněl peníze. No nic, já to zboží někam odložím a než pro ty peníze dojdu, můžete mě tady počkat? Jste úžasní, díky! Zatím!"

Jeho prachová silueta se ještě chvíli vznášela před zmateným Minhem a otráveným Jisungem.
„Proč my dva jsme kamarádi?" zamumlal si pro sebe Ji.
„Oba jste něco extra," konstatoval s úsměvem starší. Mladší na něj pohlédl a nechtě se také usmál.
„Proč se pořád usmíváš?"
„Protože ve tvé přítomnosti se prostě nejde neusmívat," odpověděl Minho. Jisung ho hravě plácl po paži.

„No, nerad to říkám, ale mám celkem hlad a nechci tě tu nechat samotného," věnoval mu provinilý pohled, „nechceš zajít někam na jídlo? Stejně ti jedno dlužím." Mladší odvrátil pohled, aby mohl přemýšlet, i když nebylo nad čím. Jeho oči spočinuly na obsahu brunetova košíku, který měl v ruce.
„Kočičí žrádlo? Ty máš kočku?" podivil se, nakláněje hlavu na bok. Minho se na něj malinko naštvaně podíval.
„Tři," zamumlal ublíženě. Jisung se pousmál.
„To je roztomilé!" vyjekl.
„Mohl bych je někdy vidět?" zeptal se, až následně si uvědomuje, co z něj vypadlo.
„No, jestli chceš, tak můžeme jít ke mně a než vybalím nákup, tak si s nimi můžeš pohrát. A pak můžeme na ten oběd?" navrhl s tím svým blbým úsměvem, který by mu Jisung nejradši smazal z jeho blbé tváře, avšak i přesto s úsměvem přikývl. Třeba tu šanci dneska dostane.

✧

Mám otázku! Možná už někteří víte, že budu vydávat novou changlix povídku (my OTP, fight me (งಠ_ಠ)ง). Původně jsem myslela, že tam bude jen jeongchan, ale teď mě napadlo: Chtěli byste tam i minsung?
Prosím, CHCI ODPOVĚDI! ( ಠ_ಠ)ﾉ✄   (hlasování uzavřeno)
Děkuji^^

Tak papa^_^