Profesorka Přeměňování za ním stačila poslat ještě jedno Omračující kouzlo, ale pozdě. Lev už byl pryč.
Otočila se tedy k ležícímu Brumbálovi a jediným mávnutím hůlky zrušila jeho spoutání.

Starý kouzelník se s námahou zvedl ze země a chraptivě své zástupkyni poděkoval.
Pak mu pohled sklouzl na Harryho a především na hůlku, kterou držel v ruce.

„Ach, Harry. Jsem rád, že ti některý z kamarádů půjčil hůlku. Bez ní by byla Minerva možná poražena.“

Harry zmateně zamrkal a, aniž by nad svými slovy nějak přemýšlel, odpověděl:
„Ne, pane profesore. Tahle hůlka je moje.“

„Vskutku, Harry? Pak tedy, Pouta na tebe!“

*****************************
Troufne si někdo říct, o co Brumbálovi jde? :)