Ten samý večer - jinde

V místnosti byla ponurá tma, jen slabě osvětlená září jediné svíčky.
Muž v tmavém plášti barvy, která nebyla v šeru rozpoznatelná, seděl již hodinu v honosném křesla.
Víčka měl pevně semknutá, jak intenzivně přemýšlel.

Byl si vědom páru očí, jež jej propaloval, avšak odmítal jejich pohledy spojit.
Měl snad strach? Možná.
Majitel bledých očí to nakonec vyřešil za něj.

„Copak, můj drahý příteli? Že bys konečně začal litovat své zrady? Že by ti konečně bylo líto, žes napomohl k mé porážce?“

Přestože neměl žádné živé tělo, dokázal hlas proniknout do mysli muže, který oči prudce otevřel.