Draco se nezakrytě rozplakal.
Věděl, že to udělat musí, ale srdce přitom zmíralo.

Hledíc do zelených očí svého milovaného uchopil zub a zabodl ho do ostří památky jednoho ze zakladatelů Bradavic.
Meč pukl, vyvalilo se z něj zlatavé světlo, pak se rozpadl v prach.

Draco se nahl k Harryho tváři.

„Miluju tě, Harry, navždy.“ zašeptal a políbil jej, zatímco přiložil špičku své hůlky k Harryho hrudi.
„Navždy... Avada Kedavra!“

Mocné zelené světlo ozářilo potemnělou síň i zaražené studenty a nešťastné profesory.

Nikdo se nedokázal radovat z porážky nejhoršího nepřítele historie, když sledovali blonďákův usedavý pláč nad mrtvým tělem jeho lásky.