Draco ztuhl a zíral na Panterovo obnažené mužství. Ne kvůli tvaru či velikosti, ale zarazilo ho mateřské znaménko. To přece není možné!

Někdo zaklepal.

Panter frustrovaně vydechl.

„Kdo otravuje?!“ zařval.

„Poníženě prosím o prominutí,“ zazněl z chodby hlas jednoho ze zmijozelských žáků, „ale ozvala se nám naše spojka, pane. Už víme, kde jsou.“

Panterovy oči zazářily zvrácenou radostí a jeho vztek byl ten tam.

„Výborně. Osobně si je sem přivedu. Uděluji Zmijozelu sto bodů za skvělou zprávu.“

Student vřele poděkovat a nejspíš odešel. Panter si zase zapl kalhoty.

„Jdu si pro tvé přátele, blonďáčku. Bylo marné je přede mnou schovávat.“