Jakmile Draco upadl do bezvědomí, jeho tygří Patron zmizel a Panterova agónie skončila.

Černokněžník se vyškrábal na nohy, připravený pozabíjet vše, co proti němu vytáhlo hůlku.
S překvapením však zjistil, že tu nikdo z obránců nezůstal.

Když si ale všiml opodál na břiše ležícího blonďáka, rozlil se mu na tváři vítězný úsměv.
Pomalu k němu došel a kopnutím jej převrátil na záda.

„Vida, vida. Tak opět jsi můj, malý Draco. To už mám dvě koťátka na hraní.“

Vzápětí mu došlo, že vlastně zvítězil. Bradavice jsou jeho!

Mávl hůlkou a vydal se přímo ředitelny.
Draco, vznášející se, plul vzduchem za ním.