V kuchyni menšího mudlovského bytu se u jídelního stolu tísnilo sedm lidí.

„Ještě jednou Vám děkujeme, Narciso. Je od Vás moc hezké, že jste nám propůjčila na porady svůj byt.“

Narcisa Malfoyová se na Hermionu vřele usmála.

„Ale to je přece samozřejmostí, paní Weasleyová. Je mi jasné, že nikde jinde se sejít nemůžeme.“

„Prosím, říkejte mi Hermiono.“

„Velice ráda.
Víte, ráda bych nějak odčinila své chování vůči Vám a vašim rodičům v minulosti. A když vidím svého syna, jak se trápí... Bolí mě u srdce.“

Narcisa pohlédla na Draca, který od začátku porady nezvedl pohled z desky stolu.
Až nyní.